DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 27.03.2024 11:18:34

H U Č A

Ahoj v této rubrice s téměř césarovským názvem, chceme oslovit všechny psavce, kteří se rádi vyjadřují literární formou.

Bez jakéhokoliv  žánrového omezení sem můžete zasílat svoje příspěvky. Ty budou otiskovány necenzurované, bez korekcí, tak jak nám je zašlete.

Tak se nebojte a pište..

Dovolujeme si neotisknout příspěvky obsahem urážlivým, vulgárním apod.

 

vloženo 29. 6. 2023

Tento muž to dokázal! A když to dokázal on, dokážu to taky!

Vybudovat první hmatovou dopravní expozici svého druhu na světě je a ještě dlouho bude běh na velmi dlouhou trať, proto dnes chci mluvit o autech z úplně jiného soudku. A pro mě osobně je to velice inspirativní, proto rozhodně čtěte a šiřte to dál.

Dokážete si představit, že si vyhledáte autoservis, objednáte se a až po příjezdu zjistíte, že jeho hlavní mechanik je slepý? Asi byste byly v šoku. Přiznám se vám, já také. Ale není to nemožné a existuje jedno místo na světě, kde je to zcela běžné a navíc ještě považované za naprosto normální.

Jeden nevidomý muž, se kterým mám mnoho společného. Tak jako on i já jsem se zajímal, jak věci fungují a tak jako on i já jsem mnohokrát a rodiče mi to jistě rádi dosvědčí mnoho věcí rozbil jen pro to, abych si mohl osahat, jak to vypadá uvnitř a jak to celé vlastně funguje. Mojí doménou byla autíčka na setrvačník a staré mechanické budíky, pár jich tu ještě mám a už asi dvakrát jsem je tu měl rozebrané, protože se zasekly. Jen jednu věc nemáme s oním mužem (jmenuje se Asif Patel) společnou. Zatímco já se vydal na studia do Prahy na konzervatoř, on se vydal rovnou pracovat a světe div se, jako mechanik. Já mám ještě k práci mechanika hodně daleko, ale když to dokázal on, nevidím jediný důvod, proč bych to v zemi plné všelijakých moderních technologií nedokázal i já. Rozhodl jsem se tedy, že se budu inspirovat tímto mužem z Pákistánu a budu, ano budu, tady žádné chci, nebo možná, tady je prostě budu pracovat jako on. Za tímto účelem však budu muset pořídit ještě jeden vůz, protože svůj dosavadní vozový park potřebuji udržovat vždy připravený pro sezónní akce, k datu tohoto článku jsem se již jedné zúčastnil a letos plánuji ještě minimálně dvě účasti, příští rok toho ale chystám daleko víc. Proto pokukuji po ještě jednom voze značky Škoda. A jediný vůz, který mi ještě ve sbírce chybí je tzv. Užovka. Pátrám tedy po jakékoli Škodě 105, 120, přezdívané Užovka, kterou hodlám použít jako vůz, na kterém se všechno naučím, na kterém si všechno vyzkouším a na kterém si budu umět všechno opravit tak, abych si následně mohl v případě potřeby opravovat i svá ostatní auta, přičemž hodlám zachovat jeho původní stav i funkčnost a až budu všechno umět, teprve potom s ním hodlám obrážet srazy. Do té doby může být v klidu odstavené, budu se k němu moci kdykoli vrátit a současně se budu moci věnovat svým sezónním aktivitám. Mám nabídku na jednu Užovku, je kompletní, pojízdná, jen s pár provozními oděrkami, prodává ji člověk, se kterým navíc spolupracuji, dodal mi za velmi dobrou cenu obutí na stovku i sto dvacítku, jen už mu na auta nezbývá čas a chudinka Užovka jen ledabyle stojí v garáži a práší se mu na ni.

Původně jsem si říkal, že bych se pokusil najít si nějaký šrot, na kterém bych se to všechno naučil a který bych si pak třeba i zrenovoval, na druhou stranu si ale zase říkám, že když to auto bude kompletní a plně funkční, půjde mi výuka mnohem lépe, takže jsem teď na vážkách zda přijmout či nikoli, ačkoli mé podvědomí je již dávno rozhodnuto.

Musím říct, že tento muž mě velmi motivoval a teď už můžu říct, že když to dokáže on, tak to dokážu taky. Navíc mám tu obrovskou výhodu, že se mám od koho učit. Táta opravář zemědělských strojů, bratranec to samé, druhý bratranec je mechanik, třetí mechanika studuje a jsem přesvědčen, že mi právě rodinní příslušníci v tomto oboru mohou dát tu nejlepší školu vůbec. Takže když vám teď říkám, že za nějaký čas i když mě o půl noci vzbudíte a dáte mi do ruky jakýkoli díl z auta vám okamžitě řeknu co je to za díl, k čemu slouží a kde přesně ve voze je, jaký další díl se k němu váže a tak dále. Zatím to sto procentně dokážu jen u interiéru a z části u některých hadic a kabelů.

Zdroj: https://dotknisedopravy.cz/kategorie/snskodovaka/

vloženo 27.12.2022

   Betlém

 Pán Bůh stvořil zemi a lidi.

Vypočítaví, bojů chtiví

komfortu jím hned není dost?!

Rvou se, ach a ta hanebnost,

dobré nebe mne uvaruj,

s doporučením: „Ukřižuj!“

S kartografy porcují nebe.

Hle, řezbář pilně řezbí Betlém,

ústečka postav otevřít

svaté rodince u jeslí.

Betlém je svatá relikvie

slyšte cos z dávné historie

kreslené vanilkou v cukrátku

slepou bábou a pozpátku.

Inu, paměti čas točí...

Zadul vítr, pastýři mnou očí,

veliká hvězda vzplála nad stáji...

Tři králové se ženou tramvaji,

křesťanům nekřesťansky hlava třeští.

Od úst k ústům jdou esemesky

stran zrození Božího syna.

Herodesová lačná slina

snuje mstu internetem.

Humanitární pomoc dětem

očipování nestíhá.

Panna Maria se usmívá.

V jesličkách již na seně v stáji

útočiště pro Jezulátko mají.

Hle, i zvířátkům toť, biostrava!

Svatá noc spánek rozehrává...

Osel nesouvisle žvýk pysky, nedbal.

Vůl pohoršeně poznamenal:

„Mocný král je toto bezmocné dítě.

psst!,“ teple na Ježíška dýše

šeptl: „Nevinností nám smyje hříchy.“

„Josef spí? A když to praskne?!, chí, chí!“

Volek káravě smýkl oslíkem.

Ten dál neodbytně mlel pantíkem:

„Marie nedbá jazyka zlého?“

„nebývá zvykem - z Ducha Svatého -

hnedle a krále povít.“

„Mrkni na ně, ten Boží klid!

Josef je chlapák, ta tolerance!“

„Nech frázi, osle, Bůh řek: „Staň se!,“

Duch Svatý požehnal klín Mariin.

Anděl Josefa připravil

pro ten úžasný záměr Boží.“

„Ty, vole, není na ní a - ani stín!“

Tomu se chechtla Boží maminka:

„Slušně, zvířátka, heleďte, spinkat!“

Josef ji mocně přivinul.

Snem nocí svaté jen vítr dul,

Božími, bezdomoveckými divy.

Betlém je posavad, jak živý

Kašparem, Melicharem, Baltazarem.

O závod letělo prý s darem

i mudrci pak, grypéní křídlo.

Od starožitností jen mihlo.

Myrhu, kadidlo hmm, český granát...

Vyšroubovaný v eurech rabat

přeplácí clením. Jdou, kříž, věk...

A po nich s léty nes čas vzdech,

že jen on, oslík s volkem přestál světa nepokoje.

A člověk víry! - Jo o tom to je.

Spojte se světa Betlemáři!

Evangeliem do salaší

a zpěvem, proti „emisím“:

„Narodil se nám Páně syn!“

Ať Boží zvířátka vůl, oslíček

proteplají nám i náš chlév.

 

Emílie Kozubíková

 

 

vloženo 22.8.2022

CHRLICKÁ ŽABA

V Centru sociálních služeb se 22. 9. 2022 už po sedmnácté sjeli zrakově postižení sportovci i se svými průvodci z Brna, Kyjova, Prostějova a Slovenska, aby si poměřili síly ve sportovních disciplínách na akci s názvem Chrlická žaba.
Místní měli oproti nim výhodu domácího "hřiště" a delšího spánku, protože nemuseli vstávat a nikam se přepravovat.
Soutěžit tentokrát mohl opravdu každý. Rovnost podmínek byla u vidících zajištěna neprůhlednými klapkami na oči.
Z prostějovského Regionálního pracoviště TyfloCentra Olomouc jsme přijeli v komorní sestavě čtyř lidí, protože nemoc si zkrátka nevybírá, takže část sportovců musela zůstat doma v posteli.

Chrlická žaba byla zahájena slavnostním zažehnutím olympijského ohně v kašně zahrady Centra sociálních služeb Brno – Chrlice. Po krátké rozcvičce se šlo soutěžit. Jezdili jsme na dvojkole, házeli oštěpem, koulí a kostkami, chodili v přímém směru, stříleli na bránu, skákali z místa do dálky a chodili na čas v bludišti.
Po dobrém obědě přišlo na řadu ve společenském sále Centra sociálních služeb vyhlašování výsledků soutěže.
Ceny a diplomy předávala paní magistra Marcela Troubilova, ředitelka Centra sociálních služeb. Pomáhala ji při tom hlavní organizátorka akce paní Věra Černá. Předávání doprovázely slavnostní tóny v podání místního klavíristy, který, jak se později ukázalo, byl i sportovcem.
My si dovezli celkem 6 diplomů. Jednalo se o dvě druhá místa v hodu oštěpem, po jednom druhém místě v hodu koulí, kostkami a jízdě na dvojkole. V hodu koulí se nám ještě podařilo umístit se na třetím místě.
Po vyhlášení výsledků soutěže a rozdání diplomů s cenami roztančily společenský sál písně od skupiny Baobab.
Celý den jsme strávili ve společnosti milých lidí, ať už se jednalo o vstřícné pracovníky Centra sociálních služeb Brno - Chrlice, usměvavé dobrovolníky, nebo zapálené a přitom k sobě navzájem ohleduplné sportovce.
Atmosféru pohodového dne dokreslilo počasí, které nám v tento den opravdu přálo.
Děkujeme za pozvání a již se těšíme na další ročník této skvělé akce!
Zuzana Znojilová

 

 

vloženo 2.8.2022

Postesk nad jedním pravidlemn v sociálních službách

Lidé, kteří mě znají ví, že nejsem ten typ člověka, co si jen tak po práci sedne k televizi a nic kromě odpočinku po zaslouženém pracovním výkonu ho nezajímá. Rád i navzdory své nevidomosti podnikám nejrůznější aktivity. Samozřejmě, že nejraději trávím čas se svojí ženou a naším pesanem, rád vařím, cestuji a kromě skládání hudby, psaní poezie a článků jsou mojí láskou automobily a motorky. Ne však ale nová auta a nové motorky, právě naopak, čím starší, tím lepší. Motocykly Jawa, auta pak Škodovky a to čím starší, tím lepší, řekněme tak od modelu 1000MB až po 125, možná ještě první Favority. A jelikož jsem ve svých aktivitách naprostý šílenec a mnozí nad nimi neustále a musím říct, že i oprávněně kroutí hlavou, jednu sto dvacítku jsem si koupil. Krásnou, bílou, z roku 1986 a přezdívkou Milena, kterou jí dali její první majitelé a kteří s ní ještě před čtyřmi lety brázdili trasu Ostrava – Brno a zpět. A to prosím pěkně bez jakékoli motorické újmy. Za pomoci renovátorské dílny veteránů, která mi dala auto po dlouhém stání do pucu a po peripetiích s úřady, kdy mě při přepisu odmítla vedoucí odboru na raději nejmenovaném úřadě zapsat jako provozovatele vozidla, ale jen pouze jako vlastníka, můžu na silnice. Peripetie s úřady jsem nakonec vyřešil ve městě, kde mám trvalé bydliště, ono přece jen je to mnohem lepší pocit, když jsem současně majitelem a provozovatelem vozidla, jsem mnohem raději, když zodpovědnost za případné přestupky řidičů či nedej Bože Škody půjdou rovnou za mnou. Jenže bohužel není vše tak růžové, jak by se mohlo zdát. V jednom jsem opravdu tvrdě narazil.

Na nákupy a k lékařům mě vozí a osobní asistentkou je mi tchýně, nebo sousedka. To není žádný problém, jsou to trasy poměrně krátké a na zaježdění auta po delším stání naprosto ideální. Jenže, co s delšími trasami? Bohužel nepřekonatelný problém a to díky jednomu pravidlu v sociálních službách.

Domníval jsem se, že když se budu chtít zúčastnit nějakého veteránského srazu, že si na ten den zaplatím asistenta z nějaké organizace. To by nebyl problém, kdybychom sedli na vlak, na akci dojeli vlakem a zpět se vrátili stejnou cestou. Jakmile bych ale na sraz chtěl dojet s asistentem vlastním vozem, tak to bohužel není přípustné, protože asistent dle pravidla v sociálních službách nesmí být současně řidič a současně asistent. Jedinou možností je nechat se někým dovést na akci, tam si zajistit asistenta a opět se někým nechat dovést zpět. Což moji situaci bohužel absolutně neřeší, protože bych stejně musel najít někoho a zřejmě nějakého dobrovolníka, který by mě na sraz mým vlastním autem dovezl, jenže v takovém případě už mi ten člověk může rovnou dělat asistenta. Jenže při představě, že dávám na Facebook něco jako:

„Řidič na akci,

Hledám dobrovolníka, který by byl ochoten mě toho a toho v tolik hodin dopravit mým vozem Škoda 120L na sraz tam a tam a kolem té a té hodiny mě odvezl zpět, všem moc díky za ochotu, finanční odměna jistá“, tak si raději nechám absolutně zajít chuť a nějaký sraz historických vozidel raději uspořádám ve svém městě sám. No uznejte, přece svého veterána nepůjčím jen tak někomu z Facebooku…

Co říci závěrem? Organizací, které poskytují asistenci si nesmírně vážím, asistenti odvádějí opravdu poctivou práci, sám jsem využíval osobní asistence v našem městě a byl jsem vždy spokojený. Je ale opravdu škoda, že tato sociální služba není schopna zajistit služby v takovém rozsahu v jakém bych to uvítal. Ale kdo ví, třeba se v budoucnu něco změní a možnost užívat si výletů s vlastními dopravními prostředky bude také dostupná.

Pavel Vlček

 

vloženo 20.10.2020

(Ne)obyčejná jízda

 

Již třetím rokem se konala akce s názvem „(Ne)obyčejná jízda“, pořádaná TyfloCentrem Olomouc, o.p.s, Regionálním pracovištěm Prostějov, ve spolupráci s prostějovskou autoškolou a Aeroklubem Josefa Františka Prostějov. Cílem této akce je umožnit nevidomým vyzkoušet si řízení osobního a nákladního vozidla. Akce se konala druhého října na letišti Bochoř. Na osobní i nákladní automobil byl přítomen samostatný instruktor, takže jízdy mohly probíhat souběžně. S mojí ženou jsme se této akce zúčastnili již potřetí, tedy od jejího prvního konání v roce 2018. Může se zdát, že na řízení automobilu není nic extra, ale pro nevidomého je to naprosto jedinečná příležitost si to zkusit. Letiště je dost dlouhé na to i pořádně to rozjet a ten pocit je nepopsatelný, alespoň na 10 minut si smět připadat jako řidič osobáku a na 20, tedy v mém případě, jako řidič náklaďáku, s rychlostí nákladního auta jsem to nijak zvlášť nepřeháněl, navíc jsem řídil jako poslední, což mi i vyhovovalo. Nevím proč, ale připadal jsem si jako v obýváku, nohy na pedálech, lehce se pohupující sedačka, tiše vrnící motor, prostě paráda.

Sice jsme se se ženou zúčastnili již potřetí, přesto si ani jeden z nás nejsme schopni zapamatovat pohyby s řadící pákou. Každý rok si říkáme, že do příště si to už budeme pamatovat, ale v praxi to pak vypadá úplně jinak, i když letos už to přeřazování bylo o dost lepší, respektive plynulejší, než předchozí ročníky, navíc motor nám dvěma ani jednou nechcípnul, což považuji za úspěch.

Když už jsme měli všichni (asi deset nás bylo) odřízeno, přesunuli jsme se do Aeroklubu Josefa Františka v Prostějově, kde jsme se občerstvili opékanými špekáčky. Dále na nás čekala prohlídka hangáru a završení úžasným vyhlídkovým letem stařičkou Zlínkou Z43. Je to sice malé a docela hlučné letadlo, letos jsme však všichni dostali sluchátka a jelikož náš pan pilot z přednášky v hangáru pochopil, že se o letadla opravdu hodně zajímám, dostal jsem ta druhého pilota, takže jsem to měl i s výkladem, měl jsem tak přehled o rychlosti, výšce, zatáčkách a dokonce jsem dostával hlášení o klesání před přistáním, jako to bývá ve velkých letounech, 75 metrů, 50 metrů, 25 metrů a tak dále, no prostě něco, na co se nedá zapomenout. Tady bych chtěl moc poděkovat, protože jsme s manželkou letěli jako poslední a neměli jsme již nikoho třetího do party a přesto jsme vzlétli, ještě jednou moc díky.

Závěrem bych chtěl za všechny moc poděkovat všem, kdo se na akci podíleli a pevně věřím, že se znovu příští rok opět setkáme a že si to opravdu užijeme. Akce tohoto zaměření jsou opravdu k nezaplacení.

Zdrojhttps://pvlcek.cz/neobycejna-jizda/

 

vloženo 24.8.2020


Vážený pane ministře, též také pane premiére.

To vaše rouškování, již běžné lidi sere.

V roušce se špatně dýchá, stěžují nám na kultuře pobyt,

zabije nás spíš Vaše nařízení, než-li ten zlý Kovid.

Jen lidi děsit umíte, co ve vládě řešíte?

Teď slyším v televizi, že užíváte rozum selský,

leč to co tady předvádíte, není vůbec hezký.

I přísloví dvakrát měř, jednou řež je už pravda odvěká.

Proto více měřte, než říznete a neděste každičkého člověka. Vašeho nařízení máme dost,

šíříte jen mezi lidmi paniku a též velkou zlost.

Byla bych opravdu velmi ráda,

kdyby víc myslet začala naše vláda

vy pane Vojtěchu, když jste byl méně stár,

víc jste měl věnovat postupu a úspěchu, při soutěži v Superstar. zpíval jste věru krásně a radost byla slyšeti Váš hlas,

teď ale nemyslíte vážně, že v roli Ministra s rouškou ochráníte áš národ snáz?

A co Vy pane Babiši? Co poví Vaši rádci nejbližší?

Se svým akcentem do éteru rozhodnutí dáte,

pak je s vládou předěláte.

Pod rouškou zmizí lidský úsměv, též nebudou si lidé rozumět přes látku vlastního slova, proč takový vládní marketing proč máme roušky nosit znova?

A což teprve lidé bez zraku ti teprve nejásají.

Vůně hlasy blízkých, přes kus látky na obličeji velmi těžce poznávají.

pro astmatika též je to svízel, když čerstvý vzduch mu od plic zmizel.

Mohla bych tu dlouho psát o nenošení roušek, ale jestli pak se má báseň dostane do vaší mysli a oušek?

Nechám už toho hubování a veršovacích kousků,

moji báseň sdílejte, já nechci nosit roušku.

Možná dostanu po ústech, či po roušce, nevím, co se stane. Posílám Vám pozdrav z naší bezrouškové Hané.

Romana Hladišová


 

 

vloženo 27. března 2020

Vzhledem k tomu, že nastala mimořádná situace, tak i naše odbočka na to okamžitě zareagovala. 

Jaruška Krystková se pustila do šití roušek ve spolupráci s naší dobrovolnicí Věrou Šenkovou.

Distribuce roušek proběhla ve spolupráci se Zuzkou Znojilovou z TyfloCentra.

Zuzka je předala svým klientům, kteří bydlí v Prostějově.

Pomáhal jí s tím náš kolega a člen rady, Laďa Zahradník.

Jeho manželka se zapojila také do šití a věnovala roušky TyfloCentru.

Lenka Kyseláková zajistila rozvoz roušek členům v rámci Prostějova a okolí.

Poštou se posílaly roušky do Boskovic a Olomouce.

Musím všem zúčastněným poděkovat za výbornou spolupráci a flexibilitu.

Jsem moc ráda, že jsme v této obtížné době mohli našim klientům aspoň trošku pomoci.

Snažili jsme se jim poskytnout i psychickou podporu a informovat je o kontaktech na linku pro seniory, zdravotnickou pomoc a rozvážkové služby potravin.

Takže ještě jednou děkuji za součinnost a našim švadlenkám za kreativitu.

Pavlína Bartošková

 

vloženo 2.1.2020

Nový rok

Nový rok jsme přivítali

davy lidí na náměstí zavítali

ohňostroje všude odpálili

svíčky jsme doma zapálili

hostinu jsme připravili

do ulic se vypravili

o půlnoci jsme si popřáli

lepší alkohol jsme si dopřáli

předsevzetí jsme si zase dávali

i když jsme jej minule nedávali

minulý rok bilancujeme

možná trošku balancujeme

v zajetých kolejích si libujeme

často pro nás nesplnitelné slibujeme

Pavlína

vloženo 20. 12. 2019

Šílený svět

Lidé se tu zabíjejí

zbraně rychle nabíjejí

člověka to zaráží

když na blbce naráží

činy předem nezváží

do terénu vyráží

náhodné oběti si vybírají

v šíleném řádění se vyžívají

útočníci se většinou nevzdávají

následků se zřejmě neobávají

nevinní lidé odcházejí

příbuzní je na poslední cestě provázejí

Pavlína Bartošková

Vloženo 14.10.2019

Neobyčejná jízda

Je to akce pro nevidomé a slabozraké občany, kterou pořádá prostějovské Tyflocentrum. Lidé si při ní mohou vyzkoušet s instruktory jízdu osobním a nákladním autem, a proletět se letadlem. S Pavlíkem jsme tuto akci už loni zažili, a tak jsme se na ni oba moc těšili. A protože ji Pavlík sponzoroval, čekalo nás tam prý překvapení. Když jsem se ještě k tomu dozvěděla, že tam bude i naše spolužačka Terka, nemohla jsem se dočkat.

Cesta tam nám hezky ubíhala, Na přerovském letišti, kde to všechno začínalo, nás bylo asi devět účastníků. Čekala jsem, až na nás přijde řada, a poslouchala jsem rozhovor ostatních. Občas jsem se i zapojila. Konečně to přišlo. Možnost projet se osobákem. Oproti loňsku jsem ji využila. Nejdřív jel ale Pavlík. Seděl na místě řidiče, instruktor vedle něj. Na svém místě měl také řadicí páku, a pedály, aby v případě potřeby zasáhl. Nebylo to však potřeba. Jízda proběhla hladce a byla řada na mě. Instruktor mi pomáhal, a já sama mačkala spojku. Ale v jednom okamžiku jsem měla zmáčknout spojku a brzdu, ale pravou nohou jsem to nějak nerozpoznala a zmáčkla jsem brzdu a plyn. Já jsem se lekla a Pavel taky. Troubení rukou mi nešlo, tak jsem to zvládla pouze loktem při nástupu do vozu a při výstupu z něj.

Pak jsem si nechala zavolat Terku, a povídaly jsme si o všem, co se za ta léta, co jsme se neviděly, událo. Pak jsme se přesunuli do prostějovského Aeroklubu. Jako první jsme letěli já, Pavel a Terka. Oproti loňsku, kdy s námi neletěla Terka, ale jiní kluci, jsme měli jiného pilota. Ten s námi nedělal různé zhupy, které jsem si loni tak užívala, ale let byl i přesto fajn, a byl i delší. Pilot nám nabídl i stav bez tíže, ale ten jsme odmítli.

Když lety všech skončily, opékaly se párky, a my, jako manželé, jsme dostali jako svatební dar, keramické prasátko s penězi, Pořád jsme si povídali, a pak nastalo to překvapení. Směli jsme si vyzkoušet, a jen ohmatat, padák pro parašutisty. Instruktorka nám ukázala, jak vypadá, a vysvětlila, jak funguje.

Pak už nastal čas na cestu domů. Stavili jsme se ještě na nákup a večer jsme usínali se skvělými prožitky.

Sandra Vlčková

 

vloženo 14.11.2018

Průběh a výsledky veřejné sbírky Bílá pastelka

Ve středu 17. 10. se konal 19. Ročník této sbírky a v Prostějově se jako již tradičně zapojily 4 základní a 2 střední školy. Jednalo se o základní školy Dr. Horáka, E. Valenty, Melantrichovu a Jana Železného a střední školy Trivis a Cyrilometodějské gymnázium. Žáci základních škol prodávali pastelky ve svých školách a vybrali 29609. Studenti středních škol nabízeli pastelky v ulicích a podařilo se jim vybrat 22862 Kč. Největší výtěžek byl z Melantrichovy školy, kde byla i nejlepší dvojice. Bohužel v rámci soutěže o nejlepší dvojici v Olomouckém kraji s výtěžkem 7971 Kč se jí nepodařilo zvítězit.

Žákům a studentům moc děkujeme za jejich obětavý přístup a také zástupcům jednotlivých škol za výbornou spolupráci. Velký dík patří samozřejmě všem dárcům, kteří přispěli.

Tento ročník se obzvláště vydařil i díky pěknému počasí a výtěžek byl v Prostějově daleko vyšší než v minulých letech. Celkový výtěžek činil 52471 v Prostějově a v celorepublikovém měřítku 2.941.173,- Kč.

Finanční prostředky budou použity na podporu speciálních výukových programů a sociálních služeb pro těžce zrakově postižené a nevidomé občany.

Pavlína Bartošková

 

vloženo 4.11.2018

„Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas.
Je čas rodit se a čas umírat.“

Těmito slovy Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě začínal obvykle svou smuteční řeč k pozůstalým řečník na pohřbech pan Jaroslav Knejp.

Již nikdy je nevysloví, neboť nadešel jeho čas a on sám zemřel.

V regionálním pracovišti TyfloCentra Olomouc o.p.s. v Prostějově  byl zakladatelem časopisu Huča, tvůrcem, spolupořadatelem a moderátorem Společenského plesu a multižánrového festivalu Bílý den. Zpíval lidem pro zábavu a potěšení,  lektoroval kurzy pletení z pedigu. Svými činy a přístupem k životu dodával mnohým lidem se zrakovým postižením naději i odvahu žít naplno.

Z. Znojilová

 

 

vloženo 15.10.2018

Chrlická žaba  2018

Dne 13.9.2018 se konalo tradiční sportovní klání nevidomých a slabozrakých v Brně Chrlicích. V krásném zámeckém prostředí se utkali soutěžící v zajímavých disciplínách.  Jako třeba chůze v přímém směru, hod oštěpem, vrh koulí, skok do dálky z místa. Jelo se na tandemovém kole (duplexu) na čas, kopalo se ozvučeným míčem do branky a házelo se obřími kostkami z molitanu.

Na soutěž přijeli závodníci v hojném počtu z Brna, Jihlavy, Olomouce, Vsetína, Přerova a Šumperka.

Za Prostějov soutěžilo šest závodníků. A soutěžilo úspěšně. Zvítězili jsme v chůzi v přímém směru, přesvědčivě ve vrhu koulí a hodu oštěpem. Také v jízdě na tandemu jsme byli první v kategorii žen, Ještě jsme ukořistili druhé místo v kopu na bránu a skoku do dálky z místa.

Celá akce proběhla v srdečné a přátelské atmosféře. Počasí nám přálo. Bylo to prostě prima a už se těšíme na další ročník Chrlické žaby. Zároveň zveme zájemce o tuto akci -  pojďte soutěžit v roce 2019.

Na tuto akci jezdí klienti se Zuzkou Znojilovou z TyfloCentra a v letošním roce zajistila dopomoc i Jana Ryšánková.

Vladislav Zahradník

vloženo 17. 9. 2018

Neobyčejná jízda – zážitek na celý život

O neobyčejný zážitek se postarali pořadatelé akce „Neobyčejná jízda“, která se konala v pátek sedmého září v dopoledních hodinách na letišti v Přerově a v těch odpoledních v aeroklubu J. F. v Prostějově. Co se v onen slunný den vlastně odehrálo?

Vše začalo kolem půl desáté na letišti v Přerově

Celá akce odstartovala setkáním všech nevidomých a slabozrakých účastníků, kteří si ono dopoledne vyzkoušeli řízení osobního či nákladního automobilu pod dozorem instruktorů autoškoly. Já osobně jsem si vyzkoušel řídit jak osobní auto, tak to nákladní. Jsem rád, že jsem se dostal do dieselového osobního auta, protože dieselový motor je podle mého mnohem lépe slyšet, než ten benzínový. Vše proběhlo tak, že každý z účastníků dostal za volantem instruktáž (pedály a řazení) a mohlo se vyrazit.

Jízda na celý život

Od malička jsem si přál alespoň jednou sednout si do auta, sám si ho nastartovat, pohrát si s plynovým pedálem a vypnout motor. Nikdy mě nenapadlo, že bych si jako nevidomý mohl zkusit i řídit. O nákladním autě nemluvě, byl to pro mě opravdu obrovský a nezapomenutelný zážitek. A jak jsem to zvládl? Motor mi ani jednou nechcípnul a rozjezdy i přeřazování probíhaly relativně plynule, ačkoli řazení bylo pomalejší, ne a ne si zapamatovat, kam tu páku šoupnout. instruktáž pracovníků autoškoly byla špičková.

Odpoledne v aeroklubu

Kolem jedné hodiny jsme se přesunuli do aeroklubu J. F. v Prostějově, kde nás přivítala krásná příroda. Kvůli ní jsme tam ale primárně nejeli. Po příjezdu na místo následovalo opékání špekáčků a potom, tradá, vyhlídkový let letounem Zlín Z43. A to bylo něco. Ačkoli jsme všichni měli jisté obavy, jak bude let probíhat a hlavně, jak nám bude, nebylo to zase až tak hrozné. Když nám navíc pilot sdělil, kolik let létá, všechny obavy z případné letecké katastrofy, které se jistě fanouškům tohoto televizního pořadu vybaví, šly stranou. Sice to malinko házelo, pravda, ale musím uznat, že když bude možnost, vlezu do toho letadla znova a neodradí mě ani hluk, ani teplé a studené proudy, které mohou s letadlem opravdu sem tam dost poházet.

Bude-li tato akce probíhat také v příštích letech, zúčastním se, takovýmto akcím fandím, řízení vozidel je pro nevidomé na normálních silnicích zapovězené a i když nebylo letiště kdo ví jak velké, těch 15 minut za volantem osobního i nákladního auta za to opravdu stálo. Děkuji všem pořadatelům i účastníkům za pohodově prožitý den a rodičům za doprovod.

Zdroj: http://pvlcek.cz/neobycejna-jizda-zazitek-na-cely-zivot/

 

vloženo 11. 9. 2018

(Ne)obyčejná jízda

Myslíte si, že lidé se zrakovým postižením nebo dokonce zcela nevidomí nemohou nikdy řídit dopravní prostředek? Že z létání v letadle nemají ten správný požitek? Nic není dále od pravdy. Díky Autoškole Bonk, Aeroklubu Josefa Františka a Pavlovi Bártu se podařilo mnohým splnit jejich často celoživotní sen.

Dne 7. září 2018 uspořádalo prostějovské regionální pracoviště TyfloCentra Olomouc o.p.s. ve spolupráci s Autoškolou Bonk, Aeroklubem Josefa Františka a Pavlovem Bartom akci s názvem: (Ne)obyčejná jízda.

V již zmíněném datu jsme se sešli, plní očekávání, na prostějovské zastávce autobusu.  Doprava osob -  Pavel Barto nás odvezl na přerovské letiště, kde pro nás firma Autoškola Bonk připravila nevšední zážitek v podobě řízení osobního a nákladního auta. „Už od dětství jsem snil o tom, že jednou budu řídit automobil. Tento den se mi přání vyplnilo,“ nechal se slyšet nevidomý účastník akce Pavel Vlček. K dispozici nám byly dva osobní i jeden nákladní automobil.  Dva instruktoři a jedna instruktorka, všichni empatičtí a neobyčejně trpěliví, se nám věnovali celé dopoledne.

Odpoledne jsme se opět díky panu Pavlovi Bártu přesunuli na žešovské letiště, kde pro nás připravili členové Aeroklubu Josefa Františka občerstvení a další zážitek v podobě možnosti létání letadlem. Všichni účastníci letu si pochvalovali ten zvláštní pocit volnosti, který nevidomý člověk zažívá při létání.

„Děkuji za nejkrásnější den mého života.“napsal v mailu další z nevidomých účastníků pan Vojtěch Šmiro.

 Velké poděkování patří pracovníkům Autoškoly Bonk, panu Pavlovi Bartu a členům Aeroklubu Josefa Františka.

Dík patří též pracovníkům olomouckého TyfloCentra, dobrovolníkům SONS a slabozraké klientce TyfloCentra, která se ochotně ujala nevidomých kolegů.

Zuzana Znojilová

 

 

 

 

 

 

vlloženo 3.10.2017

Jak jsme sportovali na Chrlické Žabě

Dne 7.9.2017 se konalo tradiční sportovní dopoledne v Chrlicích u Brna.

Zúčastnila se ho skupina klientů TyfloCentra Olomouc a Prostějov ve složení-  Věrka Škvařilová, Jana Brožková, Dagmara Lulišová, Miroslav Németh, Vladislav Zahradník, Jakub Vevera. Doprovázely nás Mirka Chrastinová a Zuzana Znojilová.

Časně ráno jsme vyjeli vlakem do Chrlic. V Chrlicích nás srdečně přivítali a po

slavnostním slibu a společném rozcvičení začlo sportovní klání.

Soutěžilo se v hodu šipkami, ruských kuželkách, vrhu koulí, kopu na branku,

v chůzi v přímém směru, jízdě na duplexu a skoku z místa.

Naše skupina byla více než úspěšná. Pobrali jsme téměř všechna první místa, o druhých a třetích nemluvě.

Sportovní dopoledne bylo velmi vydařené, všichni jsme byli spokojení, hlavně s výkony našich borců i dobrou organizací.

Domů jsme se všichni vrátili sice lehce unavení, ale s příjemnými pocity a plnou náručí diplomů.

Vladislav Zahradník

 

vloženo 31. 8. 2017

Akce v Hamrech

V srpnu jsme se opět po roce vypravili do Hamer na letní setkání s firmou Sagitta a počasí se opravdu vydařilo. Posezení v přirodním areálu kousek od lesa je vždycky příjemné a obzvlášť u dobrého občerstvení. Když se navíc něco nového dozvíme, tak spojíme příjemné s užitečným. Pan Kachel prezentoval čtecí zařízení, optické pomůcky a v neposlední řadě multifunkční mobilní telefon Kapsys. Zájemci si vyzkoušeli to, co je zajímalo a pan Kachel nám poskytl vyčerpávající informace. Připravil pro nás jako již tradičně výborné klobásky a majitel areálu pan Hloch nachystal makrely, ocásky a kotlety. Prezentace byla v naší režii a besedu pod názvem Práce a zdravý životní styl realizovala Zuzka Znojilová z regionálního střediska TyfloCentra Prostějov. Tato beseda byla v interpretaci pracovníka TyfloCentra Olomouc Lukáše Laciny, která byla také přínosná. Jsem moc ráda, že se k nám připojili klienti TyfloCentra Šumperk s jejich vedoucí Leonou Šabršulovou, klienti TyfloCentra Prostějov s paní Znojilovou a tři pracovníci TyfloCentra Olomouc. Na této akci se představila naše nová sociální pracovnice Věra Čápová a mezi účastníky nechyběla ani naše místopředsedkyně s dobrovolnicí. Celkem nás bylo 27 a myslím, že jsme všichni odjížděli dobře naladěni. V září nás ještě čeká prezentace pomůcek firmy Adaptech spojená se soutěží ve výrobě salátů pod vedením pana Kavana, tak snad bude pěkné babí léto.

Koordinátorka dobrovolníků Pavlína Bartošková

 

vloženo 6.3.2017

Trápení jedné bílé hole

Kratičké rozjímání jedné slepecké hole.


Vím, že jsem jenom kus klacku, teda klacku. Mým spodkem je koule a to je právě to, co je na mně tak pozoruhodné a vlastně důležité, řekla bych až nejdůležitější. Jinak je mé tělo hubené, řekla bych, že jsem jako ta tyčka do rajčat. Ale řeknu vám, není to lehké.
Již od výroby totiž velmi tvrdě pracuji a můj majitel není žádný troškař. Kamkoli jde, dokonce i do míst, která již tak dobře zná, tak mě bere s sebou. Vezme mě do ruky a začne se mnou mávat, vlevo, vpravo, vlevo, vpravo a pokaždé se mnou udeří o zem. Jestli pak ho vůbec někdy napadlo, že mě to jako taky třeba bolí? No, asi ne. A měli byste vidět, jak příšerně se stydím, když se tou mojí malou kuličkou dotkne něčeho, jak to říct slušně, no, do něčeho hnusného, co se tak různě lepí, nebo je to mokré. Fuj! Pak vypadám jak to prase a on? On nic, jde si klidně dál, vyhne se překážkám a jde. Není to lehké, být bílou holí, ale jsou i světlé chvilky. Ve vlaku si mě krásně složí a uloží do boční kapsičky aktovky a já vím, že mám minimálně hodinu zaslouženého odpočinku. Jen si občas říkám, že by někdo mohl přijít s nějakou inovací, abych se tolik neopotřebovávala.

Pavel Vlček

Zdroj:http://pvlcek.cz/trapeni-jedne-bile-hole/#more-1025

 

loženo 26.2.2017

Neměla jsem ani zdání,
jaké je s Košíkem.cz nakupování.

Někdo může říci, že je to dražší,
ale pro lidi nevidící,
ten nákup je opravdu snazší.

V klidu my se "podíváme",
co si do košíku dáme.

V marketech též pomáhali,
do vozíčku nandávali.
Ale když na regál nevidíte,
o spoustu zboží nic nevíte.
Jen koupíte, co je třeba,
něco na zub,
kousek chleba.
I máslo si přihodíte,
ale že je více druhů, už nevíte.
Vozí se do světa,
Halíř, Meggle, Madeta.
Ale nemáte vůbec tušení,
že je více másel k vidění.

V mrazu nákup netaháte,
Po ledě obtěžkáni neklopýtáte.

Nákup nejen dovezou,
ale až do bytu přinesou.
Seznam s Vámi přečtou pro kontrolu,
udělají vše krásně s Vámi spolu.

Proto díky Košíku,
že jsi přišel k nám.
S mužem jdeme nakoupit,
tak hádejte všichni kam.

Romana Hladišová

 

 

vloženo 20. 2. 2017

 

LET Č SL 111

Milí čtenáři, hovoří kapitán.
chystáte se číst příběh, tak trochu sitkom ze světa leteckého prostředí, ve kterém však neplatí téměř nic z toho, co je dnes považováno za zavedené, neměnitelné a neomluvitelné. Věřím, že se budete dobře bavit. Přeji příjemné a ničím nerušené čtení.

Před vzletem

Z počátku nic, ale naprosto vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by dnešní den měl být něčím výjimečný. Vstával jsem jako obvykle kolem šesté hodiny ráno, nasnídal se a prostudoval letový plán. Musím ovšem říct, že jsem ho nestudoval kdo ví jak detailně, tu trasu už jsem letěl minimálně dvakrát a nepředpokládal jsem, že by něco mělo být jinak. Měl jsem výbornou náladu, ale to mám vždycky, když vím, že poletím. Bylo asi půl desáté, když jsem vkročil do kokpitu a usedl na své kapitánské sedadlo. Kolega Karel dorazil asi za pět minut a jako vždy s plnou pusou.
Dnes nás čekal poměrně dlouhý let z Prahy do Washingtonu. Naštěstí nám vedení letecké společnosti svěřilo úplně nový a co se týče výbavy ten nejluxusnější Airspeed D500. „Takže většinu cesty za nás obstará autopilot. Paráda!“, usmál jsem se na Karla, který dnes seděl na místě druhého pilota. „Já vzlétnu, pak nastavíme, teda nastavím autopilota a ty přistaneš.“, rozdělil jsem aniž bych dal Karlovi prostor k případným námitkám či diskusi úkoly a začali jsme s předletovou kontrolou. „Takže vzlet a přistání bude ruční, ještě se neodhodláš k tomu to přenechat našemu novému autopilotovi?“, lanařil mě Karel. „Sice jsem fanoušek nových technologií, ale plně automatizované vzlety a přistání ještě podle mě není zcela prověřené a nechci riskovat.“ „Jo, rozumím. Hele, dnes máme docela plno, letí 580 cestujících. To budeme pěkně těžcí“, podotkl Karel. „No jo, to se budou mít stevardky co ohánět.“, usmál jsem se a utáhl si bezpečnostní pásy. „Myslíš, že bude Veruna zase lovit chlapy?“ „No, dělá to už léta.“, dali jsme se do smíchu. Ono totiž stevardka Veruna byla známá tím, že se při každém svém letu snažila sbalit nějakého bohatého cestujícího, ovšem nebyla to žádná dvacítka, jak by se mohlo zdát. Byla totiž pracující důchodkyně, čerstvá pětašedesátnice a proto se snažila lovit právě v těchto řadách, tedy řadách pětašedesátníků. Byla to příjemná paní, na svůj věk naprosto zdravá, čilá a my jsme ji měli rádi. Ovšem je nutno podotknout, že jsme se divili, že v tomhle věku stále dělala respektive mohla dělat stevardku. Na všech ostatních letech naší společnosti pracovala mladá děvčata, jen u naší posádky jsme měli takovou raritu. „Takže paliva máme dost, vlastně plnou. Nastav prosím vysílačku a odpovídač. Komunikaci budeš během letu obstarávat ty. Moc toho nebude, jenom pár věží.“ „Jo, v pohodě, já budu komunikovat a ty koukat na přístroje, to je jasná věc. Snad se toho taky jednou dočkám. Kapitánské zkoušky mě teprve čekají.“ „Jsi nervózní?“ „No, tak trochu, nechci udělat chybu.“ „To zvládneš. Znám tě a vím, jak jsi zodpovědný.“ „Do prdele, kecám tady s tebou a přeslechl jsem, jaký je kód odpovídače. No nic, musím požádat dispečera, aby to zopakoval.“ Ten Karel nadělá, co? Na druhou stranu, takové moderní letadlo a odpovídač zadáváme ručně.
Netrvalo dlouho a začali jsme popojíždět po dráze. Foukal relativně silný vítr, ale počasí bylo jinak slunečné a prakticky bez mráčků. Vzlétli jsme bez sebemenších problémů. Vystoupali jsme do určené letové hladiny a pak jsem předal let autopilotovi a pohodlně se usadil a zíral na přístroje. „Takže poletíme osm kilometrů nad zemí.“, usmál se můj druhý pilot a pražským dispečerům popřál ničím nerušenou službu. A oni nám zase příjemný let.

Let

Miloval jsem létání ve velkých výškách, zvlášť s tímto strojem. Motory spokojeně hučely a mně bylo fajn, naprosto fajn. Konečně ve vzduchu. Naše trasa vedla přes Německo, Holandsko, Severní moře, Anglii a mnoho dalších států a vod. Při přeletu nad Německem jsme si poručili kávu. A kdo myslíte, že nám ji přinesl? „Ale, Veruno, rádi vás vidíme. Tak co, jak se vám daří? Zase budete lovit nějakého toho bohatého dědouška, co? Dnes na to máte bezmála sedm hodin a dvacet minut. Jestli se vám to nepovede, budete si muset počkat na zpáteční let, ten bude ale až za tři dny.“, zeptal jsem se s úsměvem na tváři. Veruna věděla, že si z ní kolegové utahují, za ta léta na to byla už zvyklá. „I vy jeden.“, dala se do lišáckého smíchu. „Náhodou, dnešní let je pro mě naprosto výjimečný. Škoda, že si to neužijete se mnou pánové. Ale nebojte se, jistě vás budu informovat palubním telefonem… A co se týče toho zpátečního letu, tak vás ujišťuji, že toho se já určitě nezúčastním. Zatím pa hoši…“ Podala nám kávu a kvapně opustila kokpit. „Hele, Karle, nevíš, co chystá?“, obrátil jsem se na svého kolegu. Ten jen kývl hlavou, že nemá tušení a lízl si kávy. „Co ta baba může mít sakra v plánu.“, vrtalo mi hlavou, ale dál jsem se raději soustředil na palubní přístroje. „Hlášení bouřkové oblasti, do citronu. Myslel jsem, že bude hezky. Musím to ohlásit cestujícím.“, kývl jsem na Karla, který spokojeně usnul. Ne, dělám si srandu, usrkával ze svého šálku. Do Holandska nám zbývalo ještě nějakých 320 kilometrů. Ale do té bouřky se mi fakticky nějak nechtělo Odpojil jsem tedy autopilot a prachsprostě jsem ji obletěl. Ano, sice to bude stát víc peněz, ale co už. Přece si nebudu kazit let nějakou bouřkou. Jestli Karel jo, tak já teda ne. A vedení? Ať mi houpne třeba na křídlo. Já chci mít svoje cestující i letadlo v bezpečí. Navíc je nové a co kdyby padaly nějaké kroupy a poškrábal by se ten nádherný nátěr. No ne? Jo, kdybych letěl nějakou starou šunkou, to by byla jiná, ale tenhle stroj, to je poklad mezi letadly. Ještě, že nepřemýšlím nahlas, Karel by to prásknul a šupem bych byl pokárán a příštích čtrnáct dní bych létal na Cessně a to není pro mě. Pravda, rychlejší než auto to je, ale není to takový adrenalin. No, prostě stará šunka no. Navíc to nemá žádnou automatiku, musí to člověk řídit sám a to teda ne, na to už jsem moc línej. No vždyť říkám, stará šunka. Teda ne já, ale to čtyřmístné letadýlko.
Do vzdušného prostoru Holandska jsme vstoupili zhruba po osm a třiceti minutách celkového času letu. Počasí bylo ucházející, sem tam nějaký mráček, tu a tam nějaká turbulence, prostě naprostá pohodička. Foukal jižní vítr o rychlosti 124 kilometrů, což je v této výšce relativně běžné. Karel se evidentně nudil nebo co, protože se na svém sedadle neustále vrtěl. Já si odepnul bezpečnostní pásy a přístroje jsem sledoval už jen tak po očku. Však kdyby se něco dělo, tak přece máme nepřeslechnutelnou zvukovou signalizaci. No ne? Napadlo mě, že bych si mohl dát něco dobrého, ale po kapsách jsem měl jenom dvě tatranky a nechtělo se mi obtěžovat palubní personál. „No, alespoň to.“, vzdychl jsem si. „Dáš si taky Kájo?“ „No jasně. Díky.“ „Je fajn, že létáme téměř vždy bez mezipřistání, co?“ „No to mi povídej. To člověka jenom zdržovalo.“ „No přesně. Jenom doufám, že zpáteční let bude taky v pohodě.“ Tohle byla moje obvyklá věta, nebo spíš fráze. „Na druhou stranu, je to celkem nuda, furt sedět v kokpitu, čumět na přístroje a nechat si krást práci tou nejvyspělejší technologií. Komunikace s letovými dispečery je dnes už minimální, ale alespoň se dá vypnout autopilot a zavzpomínat tak na staré zlaté časy, což je ale spíš tvůj případ Karle.“ „Ivane Ivane, ty tvé úvahy, to fakt miluju.“, zívl si Karel a také si odepnul bezpečnostní pásy. „Půjdu se projít.“, oznámil mi a opustil kokpit. „Si ze mně dělá srandu. On se jde projít a já abych tady na tu hromadu přístrojů koukal sám.“, ušklíbl jsem se, ale nezlobil jsem se. Karel je fajn, je to přece můj mladší brácha. Co? Jo aha, já vám to zapomněl říct. No, stane se. Teď mě tak napadá, proč se vlastně oslovujeme křestními jmény a neříkáme si třeba brácho, nebo vole, nebo tak nějak podobně? Jsme asi fakt jetí. „Prej máme přistát v Amsterodamu.“, přiřítil se Karel. „Veruna připomíná, prej jestli jsme náhodou zapomněli, tak si to máme ověřit.“ „Ty vole to mi řekni, co ta baba plánuje. Moment, my máme přistát v Amsterodamu? Že já ten letový plán tak odflákl.“ „Co máš z toho, já do něj ani nekoukal, spoléhal jsem na tebe.“ To bylo fakt super. Zavolal jsem tedy letiště Schiphol a fakt že jo. Ještě mi vynadali, že si mám příště laskavě všímat vyznačené trasy v letovém plánu a že mám pět minut zpoždění. No jo, to ta bouřka a šok v podobě přehlédnutého mezipřistání. Nastavil jsem tedy kurz na letiště a předal řízení Karlovi. Ten si počínal naprosto fantasticky. Byl na tomto stroji relativně nový, takže jsem jeho kroky bedlivě sledoval a musím ho pochválit. Dle pokynů věže nastavil odpovídač, stáhl rychlost letadla na 396 kilometrů, nastavil klapky, vysunul podvozek a přistání tak proběhlo naprosto bez jakéhokoli problému. Povolení na přistání jsme obdrželi okamžitě, navíc přestalo foukat, což nám přistání dost ulehčilo. A jen tak mimochodem, pak že si s bráchou neříkáme ty vole…
Na letišti přistoupilo pouhých šest lidí, ale nevystoupil nikdo, což se za moji kariéru ještě nikdy nestalo. Zdržení nebylo dlouhé a brzy jsme opět letěli. Vzlétnul jsem opět já a Karel – no dobře, brácha – komunikoval s věží. Při vzletu se hodně rozfoukalo, ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout. Opět jsem aktivoval autopilota a uvelebil se do relaxační nálady. Tentokrát nám nařídili výšku 11500 metrů. V této výšce jsem letěl naposledy hodně dávno, zřejmě při letu Praha New York, ale to bylo už před nějakými čtyřmi měsíci. No vždyť říkám, hodně dávno. Počasí tenkrát bylo celkem ucházející, jen ty turbulence nad vodami byly šílené. Po tatrance jsem dostal žízeň a tak jsem si nechal přinést sklenici Coly. Tentokrát se však ve dveřích neobjevila Veruna, ale krásná, mladá, pět a třiceti letá, štíhlá Eliška. Měla dlouhé vlasy, byla hezky nalíčená a mile se usmívala. „Nejdřív stará, teďka mladá, to jsou ale dneska změny.“, uvažoval jsem nahlas. „No jo“, přikývl Karel „ta baba Veruna asi něco fakticky chystá.“ „Hele, můžeš mi říct něco, co nevím? To, že něco chystá je nadmíru jasné, jenom přijít na to, co. Jo brácha, jen tak mimochodem, můžeš mi říct, proč se už dobrých deset minut stále vrtíš?“ „Ale, zřejmě jsem to s tím švédským stolem malinko přehnal.“ „Aha, zase přežranej co? A to si ještě dáš tatranku.“ „No jo, vždyť mě znáš.“, to měl tedy pravdu. On můj bratr co se jídla týče dokáže zpracovat i takové kombinace, ze kterých se mi dělá špatně. No řekněte, zapíjeli byste smažené bramboráky mlékem? No já teda ne. Ale on? Jo. A bývá mu z toho zle? Ne. Ale dnes? Jo. Ale to neměl bramboráky s mlékem.

Stevardky

Baba se Veruně říkalo jen proto, že byla jak to říct a neurazit, prostě prostorově širší. Bodejť taky ne, to měla z těch svých oblíbených zabíjaček a taky ráda pila dobře vychlazené pivo. Když neměla službu, chodila ráda do jednoho venkovského podniku nedaleko Prahy. Hospodský mi jednou povídal, že dávala i deset kousků, ale ve službě nikdy nepila. Poctivě dodržovala všechna pravidla a řády, byla milá a užívala si života. Je třeba ale říct, že když se nalíčila a nafintila, vypadala tak na čtyřicet. Vrásek moc taky neměla, i když ty mohl skrývat nějaký ten přípravek, že? Jo, to Eliška, to je jiné kafe. Se svojí postavou by klidně mohla dělat modelku.

Eliška nedávno složila kapitánské zkoušky, ale raději stále pracovala jako stevardka a moc jí to při i mimo práci slušelo. Je asi v mém věku a v té době byla stále svobodná. Nebudu zapírat, že mě už od doby co nastoupila přitahovala a nejednou jsme spolu zašli na kávičku a na zákusek. No prostě jsem ji balil a ona mě vlastně taky. Uměla výborně vařit a byla vždy veselá kopa, což jsme na tomto letu byli všichni. Teda nevím jak cestující, ale posádka určitě ano.

Seznam cestujících

Do Anglie nám chybělo ještě 150 kilásků, prolétali jsme zrovna nad mořem. Obloha byla jasná, mírně foukalo. Koukám, že jsem se nějak zamyslel nad těmi našimi děvčaty a zatím mi tu stojí pití. Ještě by mi to mohlo vyšumět. Popadl jsem tedy sklenici s lahodným bublinkovým nápojem a pomalu, to abych si to náležitě vychutnal, jsem začal popíjet. Bylo nám sděleno, abychom si laskavě přeladili vysílačku na frekvenci 120 čára 1. Karel to tedy udělal a nechal si přinést oběd. Zase žrádlo, ale vlastně proč ne, byla skoro jedna hodina odpolední. Já ještě hlad neměl, ale nakonec jsem si oběd nechal přinést také. Světe div se, řízek s bramborovým salátem, tak to je poprvé. Naservírovala mi jej Eliška. Hezky jsme se na sebe usmívali. I na polibek došlo. Líbala tak krásně a energicky. Vždycky mi tak dodávala energii. Ne, že bych byl dneska nějaký unavený, ale po každém jejím polibku jsem měl pocit, že bych mohl létat. „S touhle holkou bych fakt chtěl chodit.“, řekl jsem si pro sebe a zakousl se do kuřecího řízku. Současně mi ale nešlo z hlavy, co kutí ta Veruna a proč jsme vlastně museli přistát v tom Amsterodamu. Jen tak Mimoděk jsem se kouknul na Karla. „Co tam studuješ v těch lejstrech?“, v rukou držel nějaké papíry. „Poslouchej, se tak dívám do seznamu cestujících. Víš, že vezeme půlku rodiny naší tajnůstkářky Veruny?“ „Kecáš!“ „Ne fakt, všechny čtyři dcery z prvního manželství, tři adoptované syny, ti všichni s jejich rodinama.“ „Moment, jsme v Anglii, identifikuju nás.“, přerušil jsem svého bráchu a provedl jsem identifikaci. Sestřelení, to by asi nebylo vhodné, zvlášť ne dnes. Víte, to se dá přežít opravdu jen těžko a pochybuju, že to vůbec někdo kdy dokázal. Myslím na civilních letech. „Dokonce s námi letí i její spolužáci. No ti, co nám o nich vykládala, když jsme ještě létali na vnitrostátních letech Ostrava Praha a zpět.“ „A jo, tihle. Prosím tě, kolik vezeme příbuzných?“ „No, tak stovku určitě. Víš přece, že všechny její děti mají vlastní rodiny.“ „No jo, jedna dcera má tuším čtyři už dospělé děti, druhá dcera tři a ti další, to už nevím.“ „No právě. Tohle není samo sebou Ivane, tady se ještě budou dít velký věci. Ale ta druhá půlka lidí, teda ten zbytek cestujících, to mi vůbec nic neříká. Asi běžní cestující.“ „No jo, baba si asi vyjela na vejlet a vzala celou svoji rodinu. Teda, ta musí mít prachů. Nebo ulovila nějakýho šamstra a zaplatil jí to on?“

Náhlý zvrat

Vtom se otevřely dveře a do kokpitu vešli Mirek s Petrem. „Co vy tady děláte?“, vykulil jsem oči. Střídání posádek.“ „Co? Proč?“ „No přece si to nenecháte ujít ne?“ Ani jeden jsme to nechápali. „Tak to tý babě fakt vyšlo. Přísahala, že vám to až do poslední chvíle utají.“ „Ale co?“, zvýšil jsem netrpělivě hlas. „Vy volové. Vezeme půl rodiny, máme volací znak SL, zřejmě jste si nevšimli, že na seznamu cestujících je taky pan Hrubeš. No, prostě, Veruna se na starý kolena vdává a ten její jí zaplatil svatební letoun, proto SL.“ Oddávající Hrubeš na tom seznamu cestujících opravdu byl. Karel ho našel jako posledního cestujícího. Byl to jistě záměr, i když nikdy nečtu seznam cestujících. „Tak šup vy dva, v místnosti pro posádky se hoďte do gala a jděte se bavit.“ „Moment, koho si vlastně bere?“, zeptal se Karel při odchodu z kokpitu. „Je to nějakej Holanďan, kterej žije někde v Česku, ale moc o něm nevím.“
A tak jsme teda předali řízení. V místnosti pro posádky jsme se trochu vyparádili a zamířili do kabiny pro cestující. No řeknu vám, vypadalo to tam opravdu moc krásně. Kabina byla vyzdobená, paní nevěsta ustrojená, pan ženich vedle ní, uprostřed pult s dortem. „No pojďte, už čekáme jenom na vás.“, přivítala nás paní nevěsta s širokým úsměvem na rtech. Usadili jsme se tedy a oddávající moudrý a uznávaný pan Hrubeš začal svou řeč a kdosi to překládal do angličtiny. Chvíle napětí a už jsou svoji.

Zbytek letu

Zbytek letu jsme všichni samozřejmě jak jinak než slavili. Alkohol byl pochopitelně zakázaný, ale počkal na nás v hotelu po přistání ve Washingtonu. Musím říct, že na tento let budeme všichni ještě hodně dlouho vzpomínat. Nedalo mi nezeptat se střídající posádky, proč se nezúčastnili oslavy i oni a proč nebyl pro tento let na střídání povolán někdo ze záskoku. Odpovědi se mi dostalo. „Víš dobře, že my dva na to nejsme. Oslavy a svatby, to není nic pro nás. Já mám šedesátku na krku, Petr taky a tohle je pro mladý. Veruna je výjimkou, samozřejmě, ale ona byla vždycky akční.“ „Počkejte hoši.“, přiskočila k nám odněkud Veruna se svým manželem. „Omlouvám se za to mezipřistání v Amsterodamu, ale Iwan, tak se jmenuje, tady byl na pracovní cestě. On by ji býval odložil, ale nemohl, tak jsme museli přistát. Už deset let žije v Praze, ale pochází z Holandska. Je to milionář, ale má mě moc rád. Těch pět dívek, co s ním přistoupilo tak to jsou jeho mladší sestry.“ „Počkejte a jak se spolu dorozumíváte? Vy umíte holandsky?“, nedalo mi to se nezeptat. „Ne, anglicky, ale učím se. A za ty čtyři roky, co se s Iwanem známe jsem hodně pokročila. Teda snad.“, dala se do smíchu a celá zářila štěstím. Konečně nám to všechno začalo dávat smysl. Spát jsme šli naprosto vyčerpaní.

Co říci závěrem?

Netrvalo dlouho, nějakých pár let a byla další svatba. Tentokrát ta moje. S Eliškou jsme se vzali na jednom moravském zámku. Obřad i hostina byla mnohem skromnější než na tom letadle, měli jsme asi padesát lidí. Narodila se nám dcerka Eliška a syn Ivan. Oba jsou již školou povinní. Veruna se svým manželem stále žijí, táhne jim oběma na osmdesát let. Veruna již jako stevardka samozřejmě nepracuje. Po svatbě se vrátila s manželem do Čech a odešla do penze. Občas ještě létají do Holandska za iwanovou rodinou. Můj brácha Karel úspěšně složil tolik obávané kapitánské zkoušky a dál spolu létáme, avšak pouze na vnitrostátních linkách Praha Ostrava a zpět. Chceme být totiž na blízku svým rodinám a to při dálkových letech opravdu není možné. Na let SL 111 vzpomínáme opravdu dodnes.

Pavel Vlček

zdroj: http://pvlcek.cz/let-cislo-sl-111/

 

vloženo 26.5.2016

Nepodařená

Nejsem holka dokonalá,
to jsem tomu dneska dala.

Na Smejkalovkách jsem dneska byla,

jednu píseň přihodila.

Neplánované to totiž bylo,

moc se mi to nezdařilo.

 

Já se na to vys*ru,

hlasivky jsem si včera oddělala

u božského  Haberu.

Ale přesto jsem na pódium vstoupila,

Není nám už sedmnáct si hodila.

 

Po první sloce okamžíček,

nevzpomněla jsem si na textíček.

Dělala jsem,

jako by nic.

První sloku jsem dala místo třetí,

inu co,

byla tam, tak už nic.

 

Slyšela jsem lidi z prava,

z leva,

soustředit jsem se na ně neměla,

sevřel se mi krk,

žaludek

i ty moje básnický střeva.

 

Inu jaké z toho plyne poučení,

nejdřív si dej hlasivky k uzdravení.

Z hluboka dýchej chviličku,

než začneš zpívat písničku.

Příště já to lépe dám,

vše bez chyby zazpívám.

Romana Hladišová

 

 

vloženo 22.5.2016

Pro tebe 
 
Moje myšlenka do nebe, 
letí Andulko pro tebe. 
Jestli jsi tam moje holka šťastná, 
odešla jsi v nejlepším věku, 
ale důstojná 
a krásná. 
 
Obrovské prázdno v srdci po tobě zůstalo, 
tichounké loučení s tebou nastalo. 
Naposledy jsem hladila tvoji hlavičku, 
když odešla jsi za malinkou chviličku. 
Cesta z tohoto světa byla asi krátká. 
Od tebe odvedla mě kamarádka. 
tvoji roli zastala, 
z nejhoršího mě dostala. 
 
Byly to přesmutné chvíle, 
marně po cestách hledala jsem svoje cíle. 
Kam mám jít, 
kde cestu bezpečně bez tebe znám, 
musím trpělivá být, 
když já jsem tady
a ty za duhovým mostem tam. 
Věděla jsem, 
že už nastává tvůj čas, 
že brzyčko opustíš nás. 
Proto nástupkyni jsem si vybrala, 
na její narození počkala. 
 
Je to stejná holka hnědá, 
Andinko odpusť mi to, 
ale mně to prostě nedá. 
 
Každý den štěstím zářící, 
jsou prostě všichni flatíci. 
 
Proto i po tobě přijde hnědá princezna, 
která bude milá
a trochu, jako ty líbezná. 
 
Keeya jsme jí jméno dali, 
když byly ty štěňátka ještě malý. 
Chovatelka si velkou práci dala, 
když ˇmi psí parťačku vybírala. 
I odborný zrak nad samotným výběrem měl, 
její budoucí z výcvikové školy učitel. 
 
Víš, Andie, holčička je to psí malinká, 
ale velkou radost mi dělá, 
ta naše malá Keeynka. 
Snaží se mi dát tak, jako ty lásku, 
když oblouček se jí udělá na ocásku. 
Každé ráno mě přivítá a jdeme spolu ven, 
Andulko jsem moc šťastná, 
že s Keeeyinkou spolu novou cestou jdem. 
 
Bude to asi úplně jiná psí slečna, 
ale věř mi, 
jsem za ni převelice vděčná. 
 
Věřím, že stejně, jako ty, 
bude mi dělat očička. 
Zvládnem spolu cesty lehké, 
i trampoty, 
ale ty jsi byla moje zlatá holčička. 
 
V mém srdci zůstaneš na vždycky spát, 
Andinko, 
každičký člověk, 
tebe měl rád. 
 
Věřím, že chce to jen čas, 
možná větší chvilinku. 
Kdy nastane ten zprávný čas, 
kdy do služby přijmu Keeyinku. 
 
Uplyne pár měsíců, 
možná víc, 
než půl roku, 
kdy s flatičkou Keeyou udělám pár prvních kroků. 
Keeyi tobě ve psím životě chci přát,  ať stejně jako Andinku, 
tebe má každý můj kamarád rád. 
Jsi úplně jiná, 
než byla naše Andinka. 
Ale já cítím, 
že budeš, 
pro mě ta nejlepší Keeyinka
 
Romana Hladišová

vloženo 2.5.2216

Tílko slzavý

Stále jen sedíš,

v rohu místnosti,

a bezradně hledíš,

do své minulosti.

V náruči plyšáka,

prý už tě neláká,

jít vstříc budoucnosti.

 

Tak svlíkni už to tílko slzavý,

odhoď jej daleko, do potoka, do trávy,

pak sama jen ve vlastním soukromí pohody,

vysvleč se celá a skoč si do vody.

Ponoř se, nech všechny smutničky odplavit,

a snaž se, na novou cestu se připravit.

Až budeš v čistý šat oděna,

pomůžu ti, to je má odměna.

Pavel Vlček

 

vloženo 21.4.2016

Dubnové akce

V dubnu je aprílové počasí

Doufejme, že se brzy vyčasí

V dubnu máme pěkné akce

Těšíme se na reakce

Všichni se někde sejdeme

Všude se nějak vejdeme

Pro vlídné slovo daleko nejdeme

Své přátele si najdeme

Schůzi zahájil hudební produkcí Lojzík

Na Dnech umění vystoupil jako první Jarek

Účinkující se vzájemně doplňovali

Program výborně vyplňovali

Řady v publiku se do posledního místečka zaplňovaly

Mluvené slovo proložené hudbou účastníky štěstím naplňovaly.


Rok s rokem se sešel a opět proběhly Dny umění nevidomých ve středu 20.4. v Městské knihovně. Jako již tradičně tam vystoupilo několik stálých interpretů a jejich řady doplnil Pavlík Vlček, který zahrál excelentně několik krásných skladeb ze své produkce na klavír. Procítěný přednes básní v podání pí. Řehánkové z Chrlic obohatil kulturní pásmo a svou troškou do mlýna přispěl i redaktor časopisu Zora pan Mašek. Premiéru měla také naše členka Ivanka Macourková, která prokládala hudební vystoupení svého manžela Lojzíka recitací básní z jeho tvorby. A ani stálí interpreti nezůstávali pozadu a svými výkony rozezpívali a Jana interpretací vtipů rozesmála publikum. A kteří to byli? Jakub Vevera s Janou Brožkovou, Liduška Veselá s Aničkou a soubor Pastelky z Kyjova. Členové souboru si k dobré náladě dali trošku vínečka. To, aby jim to lépe zpívalo, jak oni vždycky říkají.

Na této náročné akci se podíleli pracovnice SONS ve spolupráci s pracovníky knihovny, našimi dobrovolníky a Zuzankou Znojilovou, se kterou máme výbornou spolupráci. Technické zabezpečení bylo v režii pana Knejpa, kterému zajišťoval pomoc pan Znojil a jeho manželka. Myslím, že se letošní ročník zase vydařil a budeme se těšit na další.

Pavlína

 

vloženo 8.4.2016

Tržní hospodářství

Technika se neustále rozvíjí

Nové programy se vyvíjí

Firmy se vzájemně předhánějí

Své zákazníky uhánějí

Hodně toho nabízejí

K nákupu nás vybízejí

Ceny často nasazují

Pěkně nás natahují

Peníze z nás vytahují.

 

Životní idea

Života si užívejme

Krachy nějak neprožívejme

Raději žádné nezažívejme

Buďme pěkně v pohodě

Nechme všechno náhodě

Když zvířátko hladíme

Náladu si spravíme

Stres energii vybíjí

Canisterapie a hypoterapie nás nabíjí.

Pavlína

vloženo 8.4.2016

V zimě může být útlumový čas

Někteří jedinci mají oddechový čas

Sluneční paprsky nás nabíjí

Jarní únavu v nás přebíjí

Naše myšlení je víceméně pozitivní

Pobyt v přírodě zahání myšlenky negativní

Je to jako u počítačového restartu

Sejdeme se všichni na startu

Žádné výkony nečekejme

Pomalu tělo zatěžujme

Příliš se nevysilujme

Pomalu imunitu posilujme

Teplotní výkyvy nás sice rozladí

Jarní čas nás zas do pohody naladí.

Pavlína

vloženo 5.4.2016

Jaro

Už skončila zima

Jaro je moc prima

Hraje všemi barvami

Půda se plní larvami

Pampelišky už kvetou

Holky si čelenky pletou

Stromy a keře zavoní

Široké okolí provoní

Ptáčci pěkně cvrlikají

Lidé se tím pokochají

Plnými doušky si jaro užívají

Po zimě v přírodě relaxují

Pavlína

vloženo 4.4.2016

 

Pro české dráhy, není čas příliš drahý.

Nu což, že osobák má deset minut spoždění,
ve tvářích cestujících zavládne mírné zděšení.

Nestihnem rychlík,
vidím to bledě!
Z peronu jej dobíháme
a on už si jede.
Přesto že ze schodů křičíme:
počkejte!
Průvodčí si zapíská
a vy cestující se tedy starejte.

Mé rty v úsměvu zúžily se tence,
ať jdou dráhy k čertu,
odveze nás konkurence.

Na studenta se synkem běžíme,
vidina něco dobrého ve žluťáskovi,
to přece stihnout musíme.

Už nám jazyk z pusy plandá,
i ten nám odjiždí,
to už není sranda.

Máme ještě jedno plus, jede obyč autobus.

České dráhy nezklamaly,
s odjezdem rychlíku půl minuty nepočkaly.
To jsou ale jejich běžné praktiky,
osobáky nikdy nedoženou rychlíky.
Spoustu zlepšení nám oni slibují,
ale smutní cestující,
ti zoufale bědují.

Kdy pro české dráhy,
bude čas cestujících drahý?
Zákazník je malý pán,
když vlak je průvodčím odpískán.
Ať cestující si na něj běží,
ozve se: písk
a stihne rychlík stěží.
Ten rychlík doběhnout už nikdo nesvede,
můžeme si oddechnout,
za celou hodinu další vláček pojede.
Ten již stihnete,
to už je věc jistá.
Na zadek si sedněte
a nehněte se z místa.

S humorem celou situaci
už teď v buse beru.
Domů se už navracím
a na dráhy s..u!!!! 😅😛😏😈us.

Romana Hladišová

vloženo 14.3.2016

Z dětských domovů

Jsem malá dívenka,
co nemá tatínka,
a ani mámu svoji,
jsem sama samotinká,
vše ještě to bolí,
a rozplakává slzy tečou po tváři mojí.

I já jsem tu sám,
otce i matku však mám,
tatík ten neměl mě rád,
a matka s cizím si žije,
a nechce mě pro peníze znát.

Jsme to my děti,
co zůstaly jsme samy,
i my chceme říkat,
těm co nás mají rádi,
tati, mami,
však jen mezi sebou, jsme si kamarádi.

I my chceme rodinu,
lásku, něhu péči,
však hodinu co hodinu,
místo toho duše nám tu léčí.
A mnohdy se bojíme,
že zůstaneme zcela samy,
hrajeme si, pláčeme a prosíme,
přijď si pro nás, tati, mami.
I když budeš zprvu pro nás,
cizí pán a cizí paní,
zvykneme si rychle na vás,
do večera, do svítání.

Pavel Vlček
 

 

vloženo 9.2.2016

Pravopis

Zas je tu ten z mnoha časů,

kdy tápu ve pravopisu.

Nad lavicí, nad papírem,

přemítám si íčka honem.

Pozor, dokončíme větu,

leknutí to převeliké,

odevzdání, už je to tu,

cyklistika, tvrdé měkké?

 

Tak jsem diktát odevzdal,

šťastná je však úča Bětka,

plno chyb jsem nadělal,

takže z toho, vyšla, pětka.

 

Jaké tedy poučení,

pro všechny teď z toho plyne,

učme se, nebuďme líní,

ať ta íčka správně víme.

Pavel Vlček


vloženo 26.1.2016

Přepadení

Byl to krásný zimní večer, takový, jako každý jiný. Jen snad s tím rozdílem, že jsem se koukal na televizi, což obvykle nedělám, protože mi to přijde naprosto zbytečné. Dnes jsem ale přece jen udělal výjimku, neboť jsem toho názoru, že by si člověk měl čas od času udělat jasno o tom, co se v tom světě děje. Mezi řádky samozřejmě, jinak bychom museli mít hlavu jako balon, no řekněte sami, z tolika zpráv?

Televizi jsem vypnul někdy kolem půl deváté, sledovat reklamy se mi už totiž nechtělo a kriminální pořady už vůbec ne. Rozhodl jsem se tedy, že si rozestelu, hodím si sprchu a zalehnu. Ráno jsem sice nikam brzy vstávat nemusel, ale cítil jsem, jak mi únava šlape na paty a to je vždycky lepší, zalehnout, tedy pokud zalehnout lze. „No co, vezmu si nějakou dobrou knížku.“, těšil jsem se. Cestou do koupelny jsem se ještě zastavil u ledničky v domnění, že sezobnu kus dobrého salámu, nicméně po prohledání všech šuplat k tomu určených jsem ji nakonec zavřel a s úlevným zanadáváním a konstatováním, že budu muset do obchodu, jsem vešel do koupelny. Bylo tam chladno. „Že bych zapomněl zapnout topení?“, to mi bylo divné, ale opravdu bylo vypnuté. Kdo ví proč jsem to topení ráno vůbec zavíral. Nepamatuji se na to už. Tak jsem ho zase otevřel. Jelikož se mi nechtělo sprchovat se v chladné místnosti, šel jsem zkontrolovat, zda mám ve všech pokojích zatažené žaluzie. Nestojím o žádné čumily, rád si chráním svoje soukromí.

Konečně se v koupelně dalo vysvléknout bez drkotání zubů. Prádlo jsem naházel rovnou do pračky a vlezl pod sprchu. Voda byla příjemná, uklidňující. „Vlasy nechám na zítra. Jsem unavený. A pračku taky zapnu až ráno, dnes chci mít klid.“, pronesl jsem si jen tak pro sebe. Můj hlas se linul akustickou místností, jako v koncertním sále. Miluji ten krásný rozléhavý zvuk své koupelny.

V půl desáté jsem vylezl. Nějak mi ta hygiena dneska dala zabrat. Malinko mě zarazilo, kolik že je to vlastně hodin, ale jedno mávnutí ruky a poznámka, že je to vlastně jedno ukončila toto mé beztak zbytečné rozjímání nad promarněným časem v koupelně. „Ach, jak já se těším, až si lehnu, přikryju se a něco si přečtu.“, jak malé děcko jsem se viděl, zakrytý až ke krku, prostě paráda.

Ulehl jsem něco před desátou hodinou večerní. Únava ale rozhodla, že si nic číst nebudu. Chtělo se mi hrozně spát a na to je nejlepší zavřít oči, pomodlit se, vypnout myšlenky a oddat se spánku. Avšak za chvíli bylo všemu jinak. Kolem půl čtvrté ráno mě něco probudilo. Cítil jsem cizí přítomnost, až do morku kostí. „Je tu někdo?“, špitl jsem se strachem v hlase. „Sleduji tě už dlouho.“, prolétlo mi najednou hlavou. „Sleduji tě tak dlouho, jak jen jsi na tomto světě.“ „Kdo jsi?“, přitulil jsem se ke stěně a zavrtal se do peřiny. Ne, to jsem nebyl já, jakoby nějaká cizí síla mě hnala. „Ty hlupáčku, byl jsi přepaden a už se mě jen tak nezbavíš. Budu s tebou kráčet celé tvé dlouhé dny, hodiny a všechny chvíle. Jsem totiž úzkost. Ale neboj, nejsem sama, ještě je tu se mnou i moje sestra deprese a trošičku s tebou zamáváme.“ „Ne!“, najednou mnou projelo nepříjemné leknutí. „Je zbytečné se bránit človíčku. Vy lidi jste tak lehce zranitelní.“, pak jsem už jen slyšel otřesný smích. Hrudník se mi sevřel a sucho v ústech najednou mě pohltilo. „Neboj se.“, to je zase kdo? „Já jsem naděje a je tu se mnou i trocha štěstí.“ „Ale jsi někde daleko.“ „Ano, já vím, ale pamatuj, naděje umírá poslední. Nedovol úzkosti a depresi, aby ovládly tvůj život, vzpomeň si na šťastné chvíle, na radost, na dobré skutky. Jen tím ti budeme moci být blíž.“, po těch slovech jsem jako zázrakem usnul. „Byl to sen, nebo ne?“, ptal jsem se ráno sám sebe. „Byl jsem snad opravdu přepaden?“

Je to již řadu let, co úzkost s depresí do mého života vstoupily a zahnaly štěstí s nadějí někam do kouta. Potácím se životem, jako poutník v horečkách. A čím je mi více let, tím méně štěstí vídám, čím víc jsem sám, tím méně věřím v naději. „Kde jsi, má naděje, kde vězíš.“, ach snad mě dožene. Bez naděje nemohu být šťastný. Snad kdybych držel se té rady, vzpomněl na všechny ty krásné okamžiky života, na své dobré skutky, možná by mi opravdu naděje byla blíž. Jenže ta mrcha úzkost nade mnou vládne. Jakoby palác v mém srdci si stavěla. A ta potvora deprese ji v tom ještě podporuje. Bortí mi můj svět, bortí mi moje moje. Chce mě zničit, uzemnit a ještě se tomu směje. A myslet pozitivně mi neustále brání. Těžko říct, která z nich je větší mrcha, obě jsou mi už naprosto odporné. Změnil jsem se, nemluvím, když bych měl, nezpívám, když bych mohl, úsměv zalekl se mého zjevu a vylézá jen tehdy, když náhodou je mi po dvou deci vína veselo. Ne, takhle jsem to nechtěl. Musím ještě zkusit bojovat. Přece nenechám ty dvě, aby mi kazily život, ano, nic není samo sebou, já vím, ale možná jednou, třeba možná jednou, navrátí se mi naděje, alespoň věřit ve štěstí a štěstí, alespoň věřit v naději, která jako poslední prý umírá. A do té doby? Co já vím, jen ten čas vrátit zpět nemůžu. Kdyby to jen šlo.

Pavel Vlček

 

vloženo 16.12.2015

Báseň naštvaného hospodáře

Jděte všichni do prdele,

mám práce jak na kostele.

Musím ještě sklidit uhlí,

ač je můj hřbet zcela tuhý.

Potom půjdu dojit krávu,

pro králíky kosit trávu.

Ještě zavřít slepice,

mě snad raní mrtvice.

Pak nanosím topivo,

a zajdu si na pivo.

Mám už toho všeho dost,

veršuju si pro radost.

Pavel Vlček

 

 

vloženo 16.11.2015

Uprchlická krize

Invaze uprchlíků svět provokuje

Nejhorší scénáře u lidí evokuje

Uprchlické tábory jsou přeplněné

Předtuchy lidí byly naplněné

Jejich obavy byly oprávněné

Číslo je nezvratné

Riziko je neodvratné

Teroristé řádí jako černá ruka

Oběti zažívají velká muka

Běsnění je zákeřné

Bohužel i záměrné

Zastaví něco fanatické útočníky

Kteří jsou i mezi uprchlíky

Přijímejme běžence i nadále

A budeme mít také na mále.

Pavlína

vloženo 11. 11. 2015

 

Odstín

Jsi pouhý odstín v bílém tílku,

co pohrává si s vlasy,

a za malou chvilku,

přijdeš ke mně asi.

Zmámen vůní tvého těla,

pod bílým tílkem tvoje moc,

přesně jak jsi vždycky chtěla,

náhle přišla černá noc.

Všude tma jen tvoje tílko,

hází odstín pravdy,

když žiješ jen v představách,

proměň se a zůstaň tady.

Nebuď odstín, pouhou vílou,

staň se sličnou dívkou milou,

nemůžeš ach ano vím,

a nijak to nezměním.

Zmizela ta bílá víla,

brzy přišlo ráno,

ve které se proměnila,

tak, jak bylo psáno.

A ve večerním to čase,

v bílém tílku přijde zase,

aby noc nebyla jen pouhou tmou,

aby ozářila mysl tvou i mou.

 

Panna

V hlubinách moře,

panna po dně kráčí,

kráčí až k té hoře,

a smutně se mračí.

Zas přijeli oni,

jako každý den,

po moři se honí,

ach vodo voděnko,

vzali mi můj sen,

má drahá maměnko.

Zas přijeli oni,

sebrali mi dítě,

rozprostřeli sítě,

dítě v rybu proměněný.

Zůstala jsem sama,

nemám proč tu žít,

a tak v hloubkách oceánů,

hledám věčný klid.

 

Toulavá

Když odchází léto,

když slunce už chystá se spát,

u srdce mě zabolí to,

že budu se muset uschovat.

Najdu však letos svoji skrýš,

pověz mi, rozmilý větře,

nebo ty měsíci, věrný jeho bratře,

že nevíš, nepovíš.

Snad někdo z lidí,

půjde kolem mojí klece,

někdo musí mě chtít přece,

nebo uteču a půjdu tam k té řece,

a ta dívka mě uvidí.

Ta dívka mě jistě spatří,

já budu u ní tiše příst,

a pak ona a její bratři,

jistě dají mi i jíst.

Stačí jen málo,

jen mistička, či snad jen něco v hrsti,

aby mé srdce kočičí a štěstí,

opět se usmálo a pookřálo.

Zatím však v útulku pokryta srstí,

mohu říct, že i tak už mám to štěstí,

že nelétám jen sama po vesnicích,

že možná uslyším,

sladký dětský smích,

a že to bude dřív,

než napadá sníh.

Pavel Vlček

zdroj: http://pavelvlcek.eu/

 

 

vloženo 25. 10. 2015

Život

Život si s námi zahrává

S osudy lidí si pohrává

Pokrytcům často nahrává

Některé vzpomínky přehrává

Každý někdy prohrává

Kdo umí žít vyhrává

 

Životem se prodíráme

Různé věci probíráme

Místo v životě si vybíráme

Nějakým směrem se ubíráme

Rychlé tempo nasadíme

Někdy také vysadíme

Někde se usadíme.

 

Generační rozdíly

Generační rozdíly jsou markantní

Soužití více generací je banální

Výměny názorů jsou často razantní

Společné soužití je pak fatální

Starší těm mladším radí

Mladší generaci to však vadí

I když je vlastní intuice zradí

Raději si sami poradí

Pavla Bartošková

 

 

vloženo 1. 6. 2015

Balada o elektrickém proudu

Až to přijde, vypnou proud,
nebudem se moci hnout.
“Co můj Fb, Twitter, stránky,
nahoďte to rychle zpátky.”
Možná budeš píti litry vína,
přemítat, proč nejde ta elektřina?
Tenhle fakt za malou chvilku,
rozhodí i učitelku.
“Já vám nesmím žáci ve své práci,
pustit ani hloupou prezentaci!”
Ano, už to asi tak je,
vytáhneme psací stroje.
Místo mailů papírů plné koše,
budeme opět vyhlížet listonoše.
Už žádné krátké textovky, statusy a webovky,
pero, papír pastelku, budeš míti na stolku.
Byl bych nerad vážení,
za elektřiny zrušení.
Kam pak bych si básně psal,
do šuplíku ukládal?
To už vážně není pro mě,
ať žije proud v celém domě.

Pavel Vlček

zdroj: www.pavelvlcek.eu

vloženo 3.3.2015

TyfloCentrum jede

v TyfloCentru jsme moc rádi

jsme tam všichni kamarádi

každý dělá, co ho baví

všichni se nějak zabaví

lidičky jsou kreativní

Zuzka zase flexibilní

aktivity se kombinují

někam nás posunují

často je to motivace

někdy také inspirace

zkušenosti si vyměníme

příjemně se naladíme

vzájemně se podpoříme

obzory si rozšíříme

sebevědomí si posílíme.

Pavlína

 

 

tc-huca@seznam.cz

vloženo 25.2.2015

Prostorová orientace a výčet pomůcek hrazených pojišťovnou

Chodíte s bílou holí? Která Vám nejvíce vyhovuje? Já jsem používala hliníkovou hůl, pětidílnou, skládací a před pár lety jsem ji vyměnila za kompozitní, která je lehčí. Co se týká koncovek, tak jsem používala spíše tu klasickou, která se rychle opotřebuje a její výměna je dost obtížná. Nyní mám na obou holích keramickou koncovku, která se při běžném používání neobrousí a neměla by se jen tak poškodit. S rotační keramickou koncovkou zkušenost nemám, protože mi vyhovuje pevné provedení. K dispozici jsou tyto dolních koncovky. Kromě již zmíněných keramických jsou silonové (nylonové) a jsou rovněž ve dvou provedeních (pevná nebo rotační). Každému uživateli vyhovuje jiná koncovka a záleží na více aspektech. Jestli používáte kluznou nebo kyvadlovou techniku a směrodatný je i povrch dlažby apod.

Samozřejmě nesmím zapomenout ani na další typy holí, které slouží k jinému účelu než k orientaci. Jedná se o hole signalizační, opěrné nebo francouzské. Jak už název napovídá, hůl signalizační slouží k signalizaci pro veřejnost. Tato hůl je vhodná pro osoby se zbytky zraku, aby přešli bezpečně přechod, při vstupu do interiéru nebo dopravních prostředků apod. Zpravidla ji používají i majitelé vodících psů a zrakově postižení, kteří mají průvodce. Tato hůl nemá koncovku, takže k prostorové orientaci je nevhodná. Jsou také hole teleskopické, u kterých se dá nastavit délka. Tyto hole jsou buď neskládací, nebo kombinované skládací. Nesmím zapomenout ani na červenobílé hole pro hluchoslepé osoby. Spektrum typů bílých holí je široké, tak píšu kódy pouze u několika z nich. Pokud byste si chtěli vybrat jakýkoliv druh bílé hole a nevíte, jaké jsou možnosti, tak Vám rádi poradíme v naší pobočce SONS.

Hůl bílá, skládací, pětidílná, hliníková kód 95551

Hůl bílá, skládací, pětidílná, kompozitní kód 95572

Hůl bílá signalizační, skládací, sedmidílná kód 95557

Hůl bílá opěrná, skládací, pětidílná kód 95562

Keramická koncovka pevná nebo rotační kód 95574

Silonová koncovka rotační kód 95570

Poukaz na všechny typy bílých holí Vám může předepsat praktický nebo oční lékař a každý má nárok na 3 kusy ročně. Je lepší si předepsat pouze jeden kus a v průběhu čtyř měsíců, pokud je to potřeba, tak další. Někdy se totiž stalo, že lékař, který předepsal 2 nebo 3 kusy na jeden poukaz, byl pokutován. Ve Všeobecné pojišťovně nám bylo řečeno, že by se měl předepisovat samostatně jeden kus. Keramickou nebo silonovou rotační koncovku si můžete nárokovat pouze jednou za rok. Tyto koncovky musí být předepsány na samostatném poukazu. Pevnou silonovou koncovku dostanete automaticky k bílé holi a na poukaze není uvedena.

A nyní se zaměříme na pomůcku, která musí být po vystavení poukazu schválena revizním lékařem na příslušné pojišťovně. Používáte indikátor hladiny nebo máte svůj osvědčený systém při nalévání tekutin? Já se bez indikátoru neobejdu, i když jsem kdysi nalévala tekutiny bez zrakové kontroly a často jsem přelila. Indikátorů hladiny je několik a dají se zakoupit v Tyflopomůckách Olomouc. Jeden z nich je plně hrazený pojišťovnou , ale má slabší zvukový signál. Ostatní indikátory jsou buď zvukové nebo vibrační a dají se pořídit do 500 kč. Pokud si dáváte do kávy mléko, tak se u jednoho indikátoru dají nastavit dvě hladinky.

Pokud si necháte předepsat některou z uvedených pomůcek, tak nahlaste svému lékaři příslušný kód včetně skupiny pomůcek, která je u výše uvedených pomůcek č. 14. Předejdete tomu, že Vám lékař napíše špatné číslo kódu a vy budete zbytečně absolvovat další návštěvu. Každý poukaz platí 3 měsíce a pomůcky si můžete vyzvednout nebo zakoupit v Tyflopomůckách Olomouc každý čtvrtek od 8- 18 hodin nebo po telefonické domluvě na čísle 58 5415130 i jiný den. Pokud nemáte možnost cestovat, tak Vám pomůcku po zaslání poukazu mohou pracovnice Tyflopomůcek poslat poštou. Poštovné se platí jen v případě, že si vyberete nějakou neskládací hůl.

Pokud se budete chtít podělit o nějakou svou zkušenost k danému tématu, tak se zapojte do diskuse. Určitě to bude přínosné i pro ostatní čtenáře.

Pavlína Bartošková

 

 

vloženo 23.2.2015

Jaro

Jaro je za dveřmi

jaro je už ve vzduchu

nese se ve stejném duchu

chtělo by to nějakou vzpruhu

nejlépe jarní očistu orgamizmu

únavu pak lépe překonáme

Všechny úkoly tak vykonáme

sportovní aktivitu si vybereme

potom trošku zabereme

pravidelně si zaposilujeme

příliš se ale nevysilujeme

zdraví si tak posílíme

dobrou kondici si zajistíme

pravidelností si ji pojistíme

sportem ku zdraví

a s kustovnicí na zdraví.

Pavlína Bartošková

 

vloženo 21. 1. 2015

Proč je v moři příliv a odliv.

Bylo to akorát před Velikonocema , když se krušnohorští obři pustili do uklízení. Čekali tehdá vzácnou návštěvu obryň ze Šumavy. Obři totiž díky svému vysokému postavení žijí výhradně na horách , aby měli ještě větší rozhled .

Bylo těch obrů sedm, právě tolik kolik bylo trpaslíků u Sněhurky. No a když sedm obrů začne uklízet, to je vám hnedle poprask , jako by se v horách ženili všichni čerti.

Skončilo to jejich obrovské snažení právě na Zelený čtvrtek a všude kolem nich bylo čisto ,

milo , roztomilo, až bych možná řek, že přeroztomilo.

Akorát obry samé to nějak neumylo.

Byli špinaví až běda. Koukali na sebe a jeden druhému se chechtali , jak je ten druhý obrovsky ušmudlaný .

„Budeme se muset umýt,“ povídá jeden z obrů .

„ To myslím stačit nebude , budeme se muset rovnou vykoupat ,“ povídá druhý.

A obři začali přemýšlet, kde by se jako vykoupali. Ono s obrama a s jejich koupáním jsou vždycky obrovské problémy. Do vany se takový obr nevejde a do rybníka sedm obrů zrovinka jakby smet.

Nó, samozřejmě mohli by jít do toho rybníka jeden po druhém a takzvaně se vystřídat, ale to asi neznáte doopravdy obry.

To jsou vám s nima obrovské problémy jak tuze jsou domýšliví. Jeden po druhém se zkrátka koupat nebudou a nebudou ,i kdybyste je třeba na kolenou prosili.

„Tak si skáknem k moři a je to ,“ povídá další z obrů.

Jednoduché že, řekli byste si. Ale dovedete si vůbec představit jak to vypadá, než se sedm obrů domluví, ke kterému moři půjdou? Viděli a slyšeli jste někdy domlouvat se lidi kam pojedou k moři ? No tak vidíte. A u obrů je to několikanásobně větší problém.

Nakonec zvítězil nápad, že se půjde k Baltu . Tedy k Baltskému moři, přesněji řečeno.Nápad to byl snad rozumný, neboť k Baltu ,tedy k Baltskému moři, to měli obři z Krušných hor nejblíže. Obuli si sedmikilometrové boty , to je česká, méně výkonná kopie těch anglických sedmimílových , a vyrazili pěkně podél Labe k Baltu. Tedy přesněji řečeno k Baltskému moři. A už mně to přesněji řečeno začíná štvát a od teďka se bude říkat jenom k Baltu. Těsně před Hamburkem obři trošku uhnuli doprava , aby nevyplašili námořníky v tom přístavním městě. Ono totiž námořníci jak jsou velcí hrdinové, tak jsou zrovinka velcí strašpytlové a z nadpřirozených bytostí mají strach, až hanba vyprávět. A už si to mašírují ti, naši obři, přímo k Baltu.

Protože obři jsou kromě jiného velice chytří ,sedli si chvíli na břeh a počkali, až po té dlouhé štrapáci celí uřícení trochu vychladnou.

Bylo to dávno v dobách, kdy ještě moře neznalo příliv a odliv tak jak ho známe my dnes , a tak jeho hladina byla klidná a rovná jako zrcadlo. Když si obři dostatečně odpočinuli, hupsnuli do moře a začali vyvádět a řádit jako malé děti.

Řeknete si :„pěkně děkuju, v Baltu a o Velikonocích , to musela být voda jako led , tam bych nevlezl ani za nic .“ Ale pro obry je právě taková voda ta nejlepší. Když se dostatečně vydováděli ,lehli si na mělčinu a začali spokojeně odfukovat.

A tehdy se to stalo. Jak jim z vody čouhala ta bříška anebo naopak jak jim při výdechu padala do vody začala se i hladina moře zdvíhat a snižovat a tak se poprvé objevil mořský příliv a odliv .

No , dneska už víme, že to má na starosti měsíc a astronomie. Ale pro nás je důležité, že první , a to si budem pamatovat, byli krušnohorští obři kdo způsobil pořádný příliv .

Dodnes také každé malé dítě ví, že ten největší příliv je, když jsou vlny obrovské.

Jaroslav Knejp

Zdroj obrázku: http://jessikuv.blog.cz/en/gallery/zapad-slunce#

 

vloženo 30. 12. 2014

Nový rok

Když na Nový rok svítá
            první lednový den nás vítá
různá úskalí skýtá
všechno tak nějak splývá
někteří si předsevzetí dávají
jiní nad tím rukou mávají
raději si dopřávají
pořádně se přecpávají
zlozvyky si neodepírají
své slabosti zastírají
pevnou vůli zakrývají.
 
Pavlína
 
 
 

vloženo 30.12.2014

Vánoce jsou za námi
Silvestr je před námi
konec roku si užívejme
každou chvíli prožívejme
s přáteli se potkávejme
a na nic víc nečekejme
ať se zloba vytrácí
a štěstí se neztrácí
dobré vztahy se vyplácí.
 
Pavlína
 

vloženo 29.4.2014

Kulturní akce

Dny umění nás pobavily

kulturním pásmem čas vyplnily

podkrovní sál jsme zaplnili

všechny účinkující jsme ocenili

hudební nástroje vyladili

na rúzné žánry přeladili

příjemné melodie na duši pohladily

na pěknou notu nás naladily

všechny splíny rozptýlily

skvělou atmosféru navodily

potleskem jsme to zakončili.

 

Ve středu 23.4. pořádala odbočka SONS Prostějov Dny umění nevidomých již třetím rokem v knihovně. Tentokrát vystoupilo více účinkujících než v minulých ročnících a tak praskal podkrovní sál Městské knihovny ve švech.

Naši odbočku prezentovali tři naši členové Jakub Vevera, Jana Brožková a Liduška Veselá a mezi hosty nechyběl početný soubor Pastelky z Kyjova, paní Hošková se skupinkou členů z Přerova, pan Macourek z Kojetína a profesionální zpěvák pan Hradil ze Zlína. Kulturní pásmo proběhlo v odpoledních hodinách a celý den byla realizována prodejní výstava naušnic, výrobků z keramiky a pedigu. Hudení vystoupení proložené mluveným slovem moderoval opět ředitel knihovny pan Aleš Procházka a technické zabezpečení včetně ozvučení bylo v režii pana Knejpa za asistence manžela Zuzky Znojilové. Redaktor časopisu Naše šance pan Mašek pořídil zvukový záznam do dalšího čísla a byl z této akce nadšen. Organizačně se na této náročné akci podíleli pracovnice místní odbočky za skvělé asistence našich osmi dobrovolnic ve spolupráci se zaměstnanci knihovny. Konec konců účast kolem 70ti lidiček hovoří za vše a tuto akci si dokonce nenechal ujít ani Mgr.

Svozil ze sociálního odboru Městského úřadu v Prostějově, který zajistil účinkujícím papírové tašky s propagačními materiály.

Pavlína

vloženo 17.2.2014

Olympiáda

fanoušci sledují olympiádu

někteří každou disciplinu

styl plný adrenalinu

sportovci jsou v presu

v neustálém stresu

čelí mediálnímu tlaku

obávají se krachu

trenéři je drží v šachu

nepodléhají strachu

po pádech se otřepou

s tělem pěkně zatřepou

bolest je paralizuje

v podávání výkonů omezuje

jejich výsledky ovlivňuje

medajle je ocenění

největší zadostiučinění.

Pavlína

vloženo 3.2.2014

Plesová sezóna

plesová sezóna je rozjetá

na vesnicích a ve městech zajetá

disko a ploužáky se střídají

všichni si něco vybírají

tanec a zábava jsou v plném proudu

repertoár se nese v moderním trendu

někdo se vyžívá v rychlejším tempu

jiný se plouží v pomalejším tempu

na pódiu záříme

přitom pěkně řádíme

v tombole se vyhrává

spoustu cen se rozdává

každá cena nás těší

i cena útěchy potěší

s dobrou náladou se rozcházíme

domů všichni odcházíme.

Pavlína

 

Mazlíčci

    Zvířátka nás obklopují

někdy nás i překvapují

němé tváře jsou věrné

nejsou nikdy zákeřné

kolikrát se předvádějí

jako děti dovádějí

různé spotřebiče zapínají

jejich majitele napínají

na kliku naskakují

potom pěkně poskakují

buď někam utíkají

nebo nás někam zavírají

na balkóně čekáme

snad to nějak přečkáme

někoho se dočkáme

procházky nás utužují

fyzickou kondici udržují

psychickou pohodu přivozují

příjemné pocity navozují.

Pavla Bartošková

vloženo 27.1.2014

Přátelské vztahy

letité přátelství si ceníme

na pevných základech stavíme

když přátele potkáme

společné zážitky si připomeneme

na školní léta si vzpomeneme

na starosti chvíli zapomeneme

s nostalgií si poradíme

příjemnou atmosféru naladíme

duši vzájemně pohladíme

na jiné téma přeladíme

něco nového odhalíme

roušku tajemna zahalíme

příští setkání domluvíme

ničím to nezamluvíme

na nic se nevymluvíme

nikdy se nepomluvíme.

Pavlína

 

vlloženo 22.1.2014

Zákeřnost
v životě je všechno pomíjivé
kolikrát velmi komplikované
lidi se vzájemně pomlouvají
své jednání nějak omlouvají
často se i napadají
jako blázni vypadají
člověk musí být ostražitý
někdy bývá i roztržitý
agresor se nevzdává
přitom ještě nadává
na intenzitě přidává
za oběť se vydává.

život není peříčko
zase vyjde sluníčko
přijde i to štěstíčko
zdrží se maličko
života si užívej
každou chvíli prožívej
na svět se usmívej
velké obavy nemívej

Pavla Bartošková

vloženo 21.1.2014

Složité vztahy

různé vztahy navazujeme

k ničemu se nezavazujeme

Vztahy si často idealizujeme

v manželství se realizujeme

v životě často chybujeme

nápravu většinou slibujeme

vzájemně si něco předhazujeme

nepřátelskou atmosféru navozujeme

své názory prosazujeme

někdy si něco kompenzujeme

závěry z toho vyvozujeme

své ideály zahazujeme

něčím si to vynahrazujeme.

Pavla bartošková

 

vloženo 4.1.2014

koncem roku bilancujeme
nad propastí balancujeme
předsevzetí si dáváme
často ale váháme
naše slovo nedržíme
zase sliby neplníme
většinou nic neměníme
stejně už se nezměníme
všechno máme zajeté
koleje jsou vyjeté.

Pavla Bartošková

 

vloženo 28.12.2013

Novoroční zamyšlení


Starý rok se odhlásil
Nový rok se přihlásil
lidé si vzájemně přejí
přitom se pěkně kření
hlavně ať všichni drazí
mají štěstí a zdraví
také nějaké prachy
hlavně nezažít krachy
nemít žádné strachy
neřešit cizí tlachy
k problémům se čelem postavit
priority si přitom nastavit
nějaký cíl si stanovit
ze svých ambic neslevit
své názory prosazovat
argumenty je obhajovat
hrdost svou si zachovat
čest v srdci si uchovat
potlačit závist a aroganci
snažit se spíše o toleranci.

Pavla Bartošková

 

vloženo 18.12.2013

Vánoce jsou svátky klidu
určitě né velkého úklidu
kdo se nehodí do pohody
nebude mít nouzi o náhody
kdo se dostane do nálady
může věřit na záhady.

Pavla Bartošková

 

 

vloženo 1.7.2013

Vzpomínka na Radka

Všichni jsme Tě měli rádi
vždycky jsme za tebou stáli
byl jsi velmi pracovitý
po každé i svědomitý
vždycky také obětavý
vlídným slovem jsi nás vítal
dobrou náladu jsi míval
příliš mladý jsi opustil svět
bohužel už to nejde vzít zpět
v myšlenkách jsme s tebou stále
smutek nás provází neustále
vzpomínky si zachováme
v srdci si Tě uchováme.

P. Bartošková

 

vloženo 26.6.2013

Bílý den

Již pátý ročník se konal v sobotu 22. 6. 2013 v letním areálu Hamry u Plumlova. Pořadatelem této akce je již tradičně TyfloCentrum Olomouc o.p.s., regionální středisko Prostějov.

Na úvod celého programu nám vedoucí střediska  Zuzana Znojilová krátce řekla něco o historii TyfloCentra, čím se zabývá a pak už začal hlavní program. Jako první vystoupil DJ Frank z Hanušovic s tanečními písničkami, hrál i písničky na přání - měl v programu vyhrazeny 3 bloky. Další byl pan Alois Macourek z Kojetína, který nám zazpíval několik písniček. Poté vystoupila paní Liduška Veselá z Konice převážně s písničkami od známých interpretů. Kdo chtěl, mohl si s ní zazpívat. Jako další vystoupila duše této akce, tím myslím člověka, který tuto akci vymyslel - pan Jaroslav Kneip s písničkami od známých i méně známých interpretů. Pak přišla na řadu Škola pro výcvik vodicích psů pana Milana Dvořáka z Brna, který návštěvnikům ukázal, jak se vodicí psi cvičí. Byla pro ně připravena krátká dráha, kde předvedli poslušnost. Jako zlatý hřeb tohoto krásného slunečného odpoledne vystoupila zpěvačka Lenka Kosinová-Čermáková z Prahy, která se umístila na 12. místě ankety Český slavík. Má opravdu velmi krásný hlas, kdo neslyšel neuvěří. Na závěr celého programu byla bohatá tombola, hlavní cenou byla elektrická sekačka, kterou věnovali dobrovolní hasiči z Hamer. V průběhu celého programu si návštěvníci mohli zakoupit různé výrobky klientů SONS a TyfloCentra Prostějov. Návštěvníci si také mohli vyzkoušet počítač z hlasovým výstupem a mobilní telefon z hlasovým výstupem, podívat se na práci s keramickou hlínou, smyslový čtyřboj, simulovanou zvukovou střelbu, čichové pexeso a pochutnat si na specialitách z udírny.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem organizátorům, sponzorům, bez kterých by tato akce nemohla být zorganizována. Doufám, že se sejdeme i na 6. ročníku.

Zdraví Vás

Jakub Vevera

vloženo 25.2.2013

Životní pouť
život je někdy prevít
všechno se musí přežít
lidi se musí vzepřít
problémům se postavit čelem
nejlépe to maskovat tělem
vzpomínky se přemítají
jako film se promítají
některé pasáže jsou jasnější
některé monenty jsou matnější
smíšené pocity evokují
emoce nás ovlivňují

někdy taky provokují.

Pavlína Bartošková

 

Nepřizpůsobiví lidé
soužití s některými lidmi je komplikované
jejich chování je nevyspitatelné
pro ostatní obyvatele nepochopitelné
všechno přehlížet je nepřijatelné
problémy se zdají být neřešitelné
pokud následuje vyhrožování
například fyzickou likvidací
policie někdy nezakročí
ataky únosnou mez překročí
důsledky potom všechny zaskočí.


Dodatek
I já jsem bydlela skoro čtyři roky se svým přítelem a posléze i pesanem ve
vyhlášeném domě hrůzy. Je to zoufalá situace, když žijete v takovém
prostředí a neustále máte z něčeho obavy. Tehdy jsem byla prakticky nevidomá
a chodila jsem bez bílé hole a o to víc to bylo pro mě deprimující. Každý
odchod a příchod představoval trauma a člověk byl pořád v napětí. I když
přímo v domě bydlel správce a byla tam i vrátnice, kde byl nepřetržitý
provoz, tak na nepřizpůsobivé nájemníky, nikdo nemohl. I když neplatili
nájem několik měsíců a v některých případech tam někdo nebyl ani přihlášen a
přesto obývali tyto prostory. Slušní nájemníci dopláceli na tyto lidi a
paradoxní bylo, že tam nemohli být psi a přitom většina nájemníků se chovala
hůře než zvířata. Zpočátku jsme tam bývali bez psa a po určité době jsem si
vyřídila potvrzení na radnici, že z důvodu zrakového postižení mám psa na
ochranu, i když není vodicí. Toto se samozřejmě některým sousedům nelíbilo,
takže nám to dávali patřičně najevo. Tímto nemohli argumentovat, protože
Dan měl vždycky náhubek, nikoho si nevšímal a doma neštěkal. Slušných
nájemníků tam bylo několik a pokud to šlo, tak se doma zdržovali co nejméně
a hledali si jiné bydlení. My jsme také utíkali z bytu a přes léto jsme
ujížděli na chaty. Přítel chodil na noční směny a o víkendech měl někdy
denní i noční, takže já jsem se snažila také opouštět byt. Jezdila jsem na
turnaje ve show downu a chodila jsem k našim. Hodně nocí jsem tam byla sama
a když někdo zase narušoval noční klid, tak jsem byla v pasti. Vrátní v
těchtot případech na policii nezavolali, ale nespokojení obyvatelé to museli
řešit sami. Řeknu Vám, že když si na to peklo vzpomenu, tak mi ještě dnes
jezdí mráz po zádech. Když se nám naskytla možnost jiného bydlení, tak jsem
skákala radostí. Než jsme se odstěhovali, tak se tam situace na tolik
vyostřila, že jsme hledali útočiště u rodičů a někdy jsme tam i přespali. Už
10 let bydlíme v Domě s pečovatelskou službou a zážitky, které jsme si
prožili, máme v paměti. Pokud žije člověk v klidu, tak je to velká výhra.


Pavlína Bartošková

vloženo 2.2.2013

Život na splátky


Baráky si stavíme
předem ale nevíme
kdy a jak co splatíme
bankám se nedoplatíme
splátky nějak mastíme
hodně na tom tratíme
lidé se s velkými dluhy potýkají
věřitelé jim nesplácení vytýkají
obsílky zpočátku zasílají
exekutory potom vysílají
exekutoři s nikým moc nediskutují
co jim přijde pod ruku zabavují
pokud se uhradí dlužná částka v dané lhůtě
tak se zabavené věci vrací okamžitě
podvodníci se prokazují falešným průkazem
chovají se neprofesionálním způsobem
bazary berou útokem
před policií mizí úprkem
unikají s menším náskokem
před policejním zákrokem.

Pavlína Bartošková

vloženo 15.1.2013

 

 

 

Rozjezd
Nový rok se rozjíždí
do starých kolejí se zajíždí
přecevzetí si často dáváme
brzy se tomu podáváme
i když to většinou nedáme
nikdy to úplně nevzdáme
novoroční slevy se dávají
nižší ceny nás zlákají
sleva je někdy výhodná
doba je na to příhodná
konzervativní lidé se drží zajetých postupů
nepouštějí se do neznámých procesů
změna je někdy žádoucí
rozhodování je však váznoucí.
Pavlína Bartošková


vloženo 7.1.2013

Konec světa
Báli jsme se konce světa
hrozba přicházela z celého světa
tání ledovců je nezvratné
změny klimatu jsou nevratné
katastrofy jsou děsivé
procento četnosti je hrozivé
zlepšení bilance je mizivé
riziko ohrožení je nevyhnutelné
pro naši planetu nepřijatelné
odborníci stále něco ověřují
získané poznatky neustále prověřují
s novými teoriemi přicházejí
zázraky se nedějí

kam se lidi podějí.

Amnestie
amnestie má negativní dopad na širokou veřejnost
po rozsáhlém propouštění se rozmáhá zločinost
amnestovaní mají znovu příležitost
aby páchali trestnou činnost
odsouzení se nemají často kam vrátit
nepříznivou situaci chtějí zvrátit
někteří se snaží napravit
nějaké podmínky si nastavit
nenapravitelní delikventi si svobody neužili
svého postavení okamžitě zneužili
do vězeňských cel se znovu navrátili
vize většiny občanů se vyplnily
amnestie je špatný krok dvou strůjců
mající ostatně spoustu odpůrců
rozpracované kauzy jsou výsledkem týmové práce policistů a soudců
je to degradace vynaloženého úsilí náročných pracovních postupů
výsměch celé společnosti obzvlášť slušným občanům.

Pavla Bartošková

vloženo 1.1.2013

 

Nový rok
Nový rok nás zaskočil
starý rok rychle přeskočil
kdo pravou nohou vykročil
a při tom si ještě poskočil
všechno zlé záhy překročil
kdo špatnou nohou vyšlápl
štěstí si při tom zašlápl
musíme si držet pěsti
ať máme štěstí dosti
najíme se do sytosti
a neděláme si velké starosti
ať to všechno zaplatíme
za všechno si připlatíme
všichni na to doplatíme
hodně peněz utratíme
vládu všichni zatratíme.

Pavla Bartošková

vloženo 16.12.2012

Huča

Konečně jsem se dostala k tomu, že jsem si přečetla zajímavé příspěvky na
této sekci. Já také přispívám svou troškou do mlýna, a když mi něco přijde
na mysl, tak se o to podělím s ostatními. Časopisecká produkce je velmi
rozmanitá a příběhy, básničky, úvahy i rekapitulace sportovních klání ve
show
downu, osloví spoustu čtenářů. Jelikož jsem se také věnovala několik let
této sportovní aktivitě, tak jsem byla překvapená, kolik známých jmen jsem
našla v soupisce hráčů. Někteří to postupem času vzdali, tak jako já, ale
spoustu hráčů vytrvalo až dosud. S tímto sportem jsem začínala před 16
lety a za Sigmu Olomouc nás hrálo několik z Prostějova. Trénovali jsme v
Olomouci a také v Prostějově v kulturáku. Ženy byly ve větším zastoupení a
tehdy kromě mě hrála Marcela Vavřínová, pí. Vysloužilová a Květa Trnečková a
z mužů hrál Jaroslav Krátký a Jirka Trnečka, který dělal také rozhodčího.
Manželé Trnečkovi jsou velmi aktivní do dnes, ale všichni ostatní před lety
skončili. Ještě v loňském roce hráli manželé Trnečkovi, Miky Ďurko z Baníku
Ostrava a David Hájek ze
Sigmy Olomouc za Prostějov v rámci Daviscupu. Manželé Trnečkovi pořádali v
Prostějově koncem roku přátelské turnaje a když se začínalo s tímto sportem,
tak probíhaly v Olomouci jednou za měsíc sportovní dny. Jelikož byly k
dispozici prostory SONS a TYFLOSERVISU, tak se hrálo na kytaru a zpívalo a
atmosféra tam byla vždycky přátelská. Vzpomněla jsem si, že jsem si
poprvé vyzkoušela show down před 17ti lety na rekondičním pobytu v Šubířově.
Tehdy se hrálo na malém stole a za tu dobu došlo k výrazným změnám. Jeden
starší stůl máme i v kanceláři, ale jinde jsou stoly daleko lepší a splňují
veškeré parametry. Jirka Trnečka se zabývá výrobou stolů a má zakázky i ze
zahraničí. Dnes se tento sport hraje na
velmi profesionální úrovni a ženy hrají s muži, protože je jich málo. Já
jsem si také změřila síly s muži, ale jenom na trénincích nebo ve smíšených
čtyřhrách. Nyní už se hraje daleko razantněji, takže si myslím, že někdy
chrániče na rukách a klapky na očích nestačí. Náraz míčkem je razantní a
pokud vás trefí do obličeje, tak to není nic příjemného. Rozhodčí jsou také
ohroženi, když míček vyletí. Nemají jednoduchou pozici, protože
při rychlosti, kterou lítá míček sem a tam, nemohou někdy s úplnou jistotou
říci, odkud se míček odrazil. Ráda vzpomínám na sportovní akce, které jsem
absolvovala a měla jsem možnost se podívat do různých míst u nás, ale i na
Slovensku. Dnes už bych nemohla ani tuto hru sledovat jako divák, protože by
mi vadil hluk. A co říci závěrem " ať se všem sportovcům daří a dílo se jim
vždycky zdaří".
Pavlína Bartošková

 

vloženo 28.11.2012

 

Až budou plakat tvé oči, vzpomeň si na mě, má ruka je vždy ráda setře.

Až bude plakat tvá mysl, vzpomeň si na mě. Má ruka vždy ráda pohladí a řekne neplač, nesluší ti to.

Až bude plakat tvá duše, vzpomeň si na mě, jak krásně se umím smát, i když teď k tomu mám důvod.

Až bude plakat tvé srdce, bude to vážné, ale věř tomu, že je na světě člověk, který tě má opravdu rád, i když si to vůbec nezasloužím.

Až budeš plakat ty, dej mi vědět. Já vždy ráda příjdu a setřu ti slzy. Ale nevím, jestli jsem to já, od koho si ty slzy chceš nechat setřít…

A až plakat nebudeš, tak vím, že mě nikdo nemá rád???

Andrejka


vloženo 12.11.2012

 

Rozsudek „ jménem republiky“

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl,  v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Kadlouška a přísedících Renaty Velké a Zdeňky Pepinové, v hlavním líčení konaném dne 23. listopadu 1999 v Praze, takto:

Obžalovaný Jindřich Kropenka trvale bytem Praha je vinen, že na cti utrhal a křivě nařknul a obvinil svou manželku paní Zlatu K. bytem tamtéž, to když na ní podal 21. ledna 1998 u místního oddělení policie na Praze 10 trestní oznámení pro porušování „domovní svobody“ ve smyslu občanského zákoníku paragrafu a tak dále a tak dále. To už Martičko, dopište sama. No však už to znáte,“ obrátil se soudce na svou zapisovatelku.

Byl to už prošedivělý šedesátník vlídné tváře a neustálého, většinou i nechtěného úsměvu.

Tvářil se tak stále a vypadal spíš jako agent armády spásy než jako soudce.

„Já už s tím měl problémy od mala,“ obrátil se na Jindřicha, když vyčetl z jeho očí udivený dotaz. Jak mohl tenhle na první pohled dobráckej chlap rozhodnout v jeho neprospěch.

„Už při odvodu na mně nadporučík Hanzal řval: „vás ten blbej úsměv přejde.“

„Nepřejde, odpověděl jsem tehdy vzteky brunátnému lampasákovi, já se totiž tak tvářím furt.  No vidíte a nepřešel.“

„No tak hlavu vzhůru pane Kropenka, už je po všem.  S manželkou se zase udobříte, no a ta pokuta půjde vlastně z jedné kapsy do druhé,“zasmál se lišácky soudce.

„No jo i kdyby jste mněl na krásně pravdu pane soudce, tak ten soudní poplatek mě nikdo nevrátí.“

„ No jó pane Kropenka, to máte těžký. To jste si měl rozmyslet dřív, než jste se obrátil na policii. To mě ale řekněte Jindřichu, můžu vám tak říkat, vypadáte jako slušnej chlap a mně by to opravdu zajímalo. To se nedalo s vaší paní domluvit, že se ta vaše věc dostala až před soud?  Já už za ta léta soudil lecjaké, promiňte mi ten výraz, pitomosti ale tohle je tedy pane unikát.

 Poslechněte, já mám nápad,“ obrátil se k překvapenému Kropenkovi soudce.

“Já jsem vdovec a tak mne doma nikdo nečeká.  A vy tuším dnes domů taky asi nebudete pospíchat.“ „To teda nebudu“ zasmušile odvětil Jindřich.

„Zvu vás na večeři, abych vás aspoň nepatrně odškodnil.  No nekoukejte tak vyjeveně.  Právo je jedna věc a zákon druhá. Jakkoliv vám můžu dát osobně za pravdu, a jako muž vás chápat, jako zástupce zákona jsem vás musel odsoudit.  Jednou jste podle zákona svou manželku křivě obvinil a to se holt nedá nic dělat.“  Trochu se rozvášnil soudce, jakoby vyčítal dlouholetému kamarádovi klukovinu.  „Promiňte,“ uvědomil si své chvilkové vzplanutí soudce.

„A vůbec dost řečí a jde se.“

„Poslechni  Jindro,“  oslovil soudce Kropenku poté, co si po dobré večeři u skleničky tramínu potykali.

„To mně nevykládej, že se to nedalo nějak řešit? 

„Nedalo Honzíku,“ odpověděl teď už usmířený Jindřich soudci a blaženě si potáhl z cigarety.

„Já bych ji snad byl, kamaráde, schopnej zabít.“

Soudce sebou nepatrně škubnul.  Jindra zachytil jeho zájem a pokračoval.

„Jo zabít a brutálně. To bys musel,  ty Janku  jeden, zažít na vlastní kůži ,“ rozpovídal se žoviálně Jindřich, přičemž postřehl mírně zamračenou tvář jinak usměvavého soudce, kterému se zřejmě nelíbil důvěrný tón Jindřichova oslovení.

„Pardón, já jenom chtěl zdůraznit, že to fakt bylo peklo.  A tak tě nenapadlo nic lepšího, než s tím jít na policii?“

 „Nenapadlo,“ zabručel Jindřich a zopakoval si otázku sám pro sebe.

 „ To víš, že napadlo. Spousta věcí mně napadala. Jako soudci ti ani nebudu říkat, co všechno mně napadalo.“

„ No dobře, tak jsi se s ní měl zkusit domluvit hned na začátku.  V klidu si sednout, popovídat a všechno si  vysvětlit.“  Domlouval vlídně soudce Jindřichovi, jako když otec zasvěcuje syna do tajů erotiky.  „To chce především trpělivost, milý Jindro, trpělivost.“  

„To se krásně poslouchá a strašně jednoduše řekne. Já bych  chtěl vidět tebe na svým místě.“  Osopil se na Jana Jindra.

„Ty jseš vdovec a máš svůj klid.“ 

Soudce na něj vrhl vyčítavý pohled.

„Promiň, tak jsem to nemyslel.  Jsem starej vůl,“ omlouval se Jindřich.

„To je v pořádku, už je to dávno.  Pověz mi ale, tak si se měl odstěhovat. Máš už léta, abys věděl, že moudřejší ustoupí.“

„Proč já.  Kam bych se stěhoval.  Kvartýr je stejně tak můj jako její.“

„Ale já nemyslel z domu.  Myslel jsem na rozdělenou domácnost.  Jako, že by jste měli každej svůj pokoj.  Říkal jsi přece, že máte dva plus jedna.“

„To máme, to je pravda,“ odvětil Jindra a malinko se začervenal . „Ale když to je takový blbý.“

„A proč zase blbý,“nedal se soudce.

„No protože, jak by jsme se večer…“zarazil se v řeči Jindra.

„Co večer?“  Pobízel ho netrpělivě Jan.

„No co asi? Přece, to.“

„Ahá,“ rozesmál se soudce.  „ Myslíš, jak by jste se milovali?“ Zeptal se pobaveně.

„Jo,“ odcekl zardělý Jindřich.

„Jo kamaráde, to si ale musíš ujasnit, co vlastně chceš. V životě je vždycky něco za něco.“

„Je to těžký povzdychl si Jindra. Ňákej čas jsme uléhali společně a já pak v noci odcházel do druhýho pokoje.“

„Počkej Jindřichu, tohle všechno už znám ze spisů. Nalejeme si čistýho vína, co říkáš?“ zadíval se Jindřichovi zpříma do očí a dolil prázdné skleničky. „Tak teď jseš na řadě ty.“ Položil prázdnou láhev na stůl uchopil skleničku a spokojeně se zabořil do pohovky.

Jindřich seděl se sklopenýma očima a chvatně přemýšlel jak začít.

„Podívej, Jindro,“ naklonil se k němu Jan,  „jestli nechceš, neříkej nic.  Ale jestli se ti má ulevit, tak s pravdou ven. Už jsem soudil spousty případů, abych věděl, že je v tom něco víc než pár urážek na cti. Takovejch padnou denně miliony a lidi s nima hned neběhají na policajty.“

„Chrápe,“ zašeptal polohlasně Jindra.

 „Co že?“ zeptal se nevěřícně soudce.  „Já špatně slyšel.  Říkal jsi chrápe?“ 

„Jo, říkal.“ 

Jan vyprskl a huronský řev smíchu utišil, až když se káravé pohledy okolo sedícíh hostů vinárny změnily v důrazné pokašlávání.  Zvedl ruce vzhůru dlaněmi od sebe a s mírnou úklonou do všech stran se hostům tiše omluvil.

 „Tohle mi nedělej,“ obrátil se na studem rudého Jindřicha.

„Nechce se mi o tom mluvit,“ uraženě řekl Jindřich. „Ty si vůbec nedokážeš představit, co je to za psycho, když se nevyspíš. To bys, kamaráde, vraždil. Představ si, že celou noc civíš v obýváku do blba a ráno tě s okouzlujícím úsměvem zdraví tvoje do růžova vyspinkaná choť. To bys jí Jeníčku, na fleku uškrtil.  Na to vem jed. Víš ty vůbec milý pane soudče, že v Irsku už v sedmém století měly i ženy taková práva, že jedním z osmi zákonných důvodů rozvodu manželství, tedy kromě opilství nevěry a dalších i dnes běžně uznávaných důvodu, bylo i hlasité chrápání manžela? Nevíš. Tak vidíš. V sedmým století a v Irsku . A kde jsme  s právem po třinácti stoletích my ? V prdeli .“  Ulevil si nakvašený Jindřich.

V zámku zarachotil klíč a do prostorné a útulně zařízené vdovecké garsoniéry vstoupili oba, teď už  kamarádi.

„Tak pojď Jindříšku,to je moje království. Dneska se vyspíš tady a zítra uvidíme. Tady budeš mít klid. Já  snad nechrápu. Aspoň si Hanička nikdy nestěžovala .“ Zachytil Jindrův nechápavý pohled.

„Jo Hanička byla moje žena.  Po její smrti jsem prodal dům a bydlím tady sám. Mně to na to přespání stačí a provizorně se sem pohodlně vejdeš i ty.“

„ Můžu se tě něco zeptat Jendo?  Neurazíš se?“ 

„Klidně, ,“ odvětil Jan a chystal lože pro dva osamocené  pány.  „Copak tě trápí Jindříšku,“ obrátil k němu hlavu přes rameno nepřestávaje naklepávat polštář.

„Na co umřela tvoje žena?“

„Spi už,“ vyhnul se soudce odpovědi. Zhasnul, ulehl také a chvíli bylo v místnosti hluboké ticho. „Otrávila se,“ ozval se Janův chraplavý, vínem vysušený hlas, provázený nepostřehnutelným vzlykáním.  Odkašlal si. „Vlastně ani dodnes nevím proč. Peníze jsme měli, nehádali jsme se, celá rodina byla zdravá a šťastná.  Její doktor říkal, že ona sama je pochodující zdraví. Měl jsem jí moc rád. Byla ke mně vždycky moc milá a kouskem slůvka by mi nic nevyčetla . Taková to byla hodná a tichá žena.“

Nastalé ticho přerušilo Jindřichovo tiché závistné povzdechnutí .

Sloupkové hodiny odbíjely třetí hodinu ranní ,když oba muži usnuli.

„Dobrý den, policie české republiky  tísňové volání ,jak vám mohu pomoci.?“

„Přijeďte prosím rychle, stala se vražda.“  Ozval se na druhém konci telefonního aparátu unavený hlas.

„Jaká vražda ,“ zeptal se policejní úředník . „Kde se stala a kdo volá . Nahlaste prosím, vaše jméno a místo nálezu.“ 

„ Já jsem ho asi uškrtil,“ ozval se zachmuřený hlas v němž se mísila beznaděj a úzkost .

„Koho? Kdo jste? A co se ksakru stalo ?“

„ Já jsem ho uškrtil,“ opakoval monotónně apatický hlas.

„Koho a proč,“ naléhal důstojník snažící se získat co nejvíce informací.

„Chrápal. On prostě chrápal.“

Z vyvěšeného sluchátka slyšel policejní úředník vzdálený opovržlivý hlas .

„To máš i za Haničku ty dobytku.“

Jaroslav Knejp

 

vloženo 19.11.2012

               MR České republiky v Showdownu jednotlivců

V sobotu a neděli 10. - 11. 11. se v Brně uskutečnilo jubilejní 20.
Mistrovství republiky v Showdownu jednotlivců. Hráči na tomto mistrovství si
museli účast vybojovat v kvalifikačních turnajích, aby postoupili mezi
nejlepších 12 mužů a 6 nejlepších žen. Zde už hráli každý s každým.
Pořadatelé z Tandemu Brno měli vše výborně zajištěno a moc se nám zde
líbilo. Atmosféra panovala všude přátelská a každý počítal bodíky, které si
vybojoval. V soutěži mužů k žádnému překvapení nedošlo a staronovým mistrem
republiky se stal opět Jaromír Vospěl z TyflosportuPraha. V soutěži žen
zůstalo pořadí úplně stejné do třetího místa jako loni.
Z našich hráčů Sigmy si nejlépe počínal Antonín Kubáč, který měl stejně bodů
s Pavlem Michelfeitem, ale horší vzájemný zápas, tak Tonda skončil na 5.
místě, Václav Komůrka na 9. místě a Jan Řežucha na místě 11. v soutěži žen
jsem obhájila své druhé místo z loňska a se svým výkonem jsem byla
spokojena.Ale pořád je co zlepšovat, i když zdravotní stav není vždy dobrý.
Pořadí mužů:
1. Vospěl Jaromír 41 bodů
2. Sícha David 35 bodů
3. Bayer Petr 28 bodů
4. Michelfeit Pavel 26 bodů
5. Kubáč Antonín 26 bodů
6. Koplík Fratišek 25 bodů
7. Ďurko Mikuláš 22 bodů
8. Kodet Ondřej 17 bodů
9. Komůrka Václav 16 bodů
10. Rys Tomáš 12 bodů
11. Řežucha Jan 9 bodů
12. Kaplan Josef 7 bodů
Pořadí žen:
1. Vrtková Hana 20 bodů
2. Trnečková Květoslava 15 bodů
3. Křiváčková Helena 13 bodů
4. Ďurková Petra 8 bodů
5. Višňanská Martina 4 body
6. Hegrová Zuzana 0 bodů
V tomto turnaji jsou rozhodčí hodně neúprostní, ale jinak to ani nejde,
protože Mistrovství musí být spravedlivé a přísné. Všechny čtenáře zdraví
Květoslava Trnečková.

vloženo 26. 10.2012

Nekalé praktiky
Markety zlevněné zboží nabízejí
zákazníky k velkému nákupu vybízejí
zboží často předělávají
zákazníkům práci přidělávají
ve slevách se předhánějí
hodně často podvádějí
letáky nás zahlcují
schránky hodně zaplňují
někdy lidi oklamou
s nepříliš věrohodnou reklamou
zákazníky na super nízké ceny nalákají
nepatrné slevy však kupující odlákají
markety z toho profitují
zákazníci to pociťují
zboží rychle zaplatí
kontrola účtenek se vyplatí
často se zboží reklamuje
hodně ftalátů obsahuje
výrobce své zboží přesto propaguje
prodejci na prodejních akcích předražené zboží prodávají
nevýhodné smlouvy zákazníkům k podpisu předkládají
odstoupením od smlouvy nebo reklamacemi se vůbec nezabývají
podvedeným lidem se většinou vyhýbají
starší lidi lehce zmanipulují
velmi často jim vyhrožují
někdy jejich zdraví ohrožují
policajti nekalé praktiky prověřují
získané informace ověřují
operativně potom zasahují
a když fakta předloží
každý si to jinak vyloží
někteří lidé se nevzdávají
žádných postihů se neobávají.
výčitky svědomí je netíží
zvládají to bez potíží.

 

Realita
ahoj lidi, nebojte se
se životem poperte se
i když to jde někdy těžce
zvládat se to musí lehce
při pádu zas rychle vstát
hlavně se to nesmí vzdát
na blízké a přátele se obracet
víru a naději neztrácet
vše dobré oplácet
buďme více vstřícnější
někdy také vlídnější
budeme-li upřímnější
svět bude hned veselejší.

Pavla Bartošková

 

vloženo 15.10.2012

Turnaj v Showdownu jednotlivců v Košicích
V pátek 12. října odjela výprava z Čech na pozvání odehrát turnaj v
Košicích. Tentokrát kromě 3 hráčů Sigmy Olomouc odjeli také dva hráči
Tandemu Brno. Turnaj pořádají manželé Čiernikovi ke Dni bílé hole.
Do Košic se sjeli hráči z těchto oddílů: Žilina, Šala, Nitra, Levoča a
domácí Košice.
Hrálo 24 hráčů v pěti skupinách. Z každé skupiny postupovali první dva a
těchto deset hráčů bylo rozděleno do dvou skupin po pěti. Odtud postupovali
zase dva do finálové čtyřčlenné skupiny, kde hrál každý s každým, přičemž se
jim počítal vzájemný zápas.
Naši hráči se zde ukázali v tom nejlepším světle, protože čtyři z pěti
postoupili do dalších bojů a do finálové skupiny postupovali dva. Především
se hodně dařilo Pavlovi Davidovi z Brna, který turnaj suverénně vyhrál bez
ztráty setu. Loňské 3. místo potvrdil Jan Řežucha ze Sigmy.
Všude panovala přátelská atmosféra a pořadatelé se o nás opět pěkně
postarali.
Pořadí uvedu do 10. místa, což byli postupující ze základních skupin. Další
výsledky bohužel nemáme.
1. Pavel David
2. Dušan Milo - Žilina
3. Jan Řežucha
4. Noro Wilnrotter - Košice
5. Květoslava Trnečková
6. Antonín Kubáč
7. Laco Brada - Košice
8. Heňo Wilnrotter - Košice
9. Daniel Bartoš - Levoča
10. Maroš Horvát - Žilina
Hrálo se na třech stolech, jeden zapůjčený z Levoče, což je stůl z české
výroby a dva stoly Košice, které už byly v horším stavu a nejsme na takové
stoly zvyklí. Dík patří celé naší výpravě za vzornou reprezentaci České
republiky a také Jirkovi Trnečkovi, který je na Slovensku uznáván jako
spravedlivý a výborný rozhodčí. Poděkovali jsme také pořadatelům za přípravu
turnaje. Protože sami s Jirkou turnaje pořádáme, tak známe všechny problémy
se zařizováním a spoustu starostí, aby vše klaplo a všichni byli spokojeni.

Květa Trnečková

vloženo 26. 9. 2012

3. ročník turnaje v Showdownu O pohár ředitele Tyflocentra

Pod záštitou Krajského úřadu města Olomouce se v sobotu 22. září odehrál v Olomouci turnaj jednotlivců O pohár ředitele Tyflocentra. Hráli jsme na nově otevřené škole pro zrakově postižené prof. Vejdovského v Olomouci.

Pozvání přijalo 27 hráčů ze slovenských oddílů: Košice, Žilina, Nitra, dále poprvé hráči z Polska a také naši Sigma, Tandem Brno, Jiskra Kyjov a Baník Ostrava.

Hrálo se do večerních hodin a v 19. hodin byl znám vítěz celého turnaje.

Loňské vítězství obhájil Mikuláš Ďurko a opět držel pohár nad hllavou. Polsko přivezlo silnou výpravu, známe jejich hráče ze zahraničí. Hlavně Elzbieta zase stála nabedně. Je to hráčka teprve 21. letá.

Turnaj nám sponzorovalo více firem a proto byli také hráči odměněni pěknými cenami.

Rozhodčími byli: hlavní rozhodčí Jiří Trnečka, Věra Šebestová, Eva Bučová, Stano Vala, Mariana Lojdová a Lubek Prask z Polska.

Při organizaci nám pomáhali Zlata a Jiří Sittovi a studenti z fakulty tělesné kultury v Olomouci.

Uvádím zde pořadí do 12. místa, kam se probojovali hráči ze základních skupin.

 

  • Mikuláš Ďurko
  • Elzbieta Milczarek – Polsko
  • Dušan Milo – SK Žilina
  • David Hájek
  • Pavel David
  • Adrian Sloninka –  Polsko
  • Hana Vrtková
  • Antonín Kubáč
  • Eva Kosíková – SK Žilina
  • Květoslava Trnečková
  • František Koplík
  • Tomáš Rys

Podle ohlasů hráčů se jim na nové škole moc líbilo a pokud budou sponzoři pro příští rok, tak se určitě s nimi opět rádi setkáme.

Květoslava Trnečková.

 

vloženo 26.9.2012

Chrlická Žaba 2012

Již 7. ročník této nádherné akce se konal v úterý 26. září v USP Chrlice. Zúčastnilo se celkem 45 soutěžících z různých koutů Moravy.
Soutěžilo se v 7. různých soutěžních disciplínách, ale ještě než se k nim dostanu, nejprve něco ke slavnostnímu zahájení. To se konalo v krásném prostředí areálu ústavu. Nejprve knám promluvil ředitel USP Chrlice pan Miloš Paleček a po něm pracovnice ústavu Paní Jitka Kozumplíková.

A potom přišel slavnostní okamžik. Bylo zapáleno 8 loučí. Každá louč znamenala jednu soutěžní disciplínu. Vrh koulí, hod granátem, skok do dálky z místa, ruské kuželky,chůze v přímém směru, šipky , jízda na dvoukole a showdown.
Bohužel si nepamatuji všechny vítěze jednotlivých disciplin, tak uvedu alespoň disciplíny, kde se vedlo našim sportovcům.
Jako prní disciplína ve které jsme byli úspěšní, byla skok do dálky z místa- ženy nevidomé, ve které zvítězila výkonem 97 centimetrů Jana Brožková. Jako další disciplína byla vrh koulí, ve které zvítězil v kategoriji muži- nevidomí Jarek Knejp. Na třetím místě se umístil Aleš Příborský.
Další disciplína byla ruské kuželky, ve které na druhém místě skončil Jaroslav Knejp
V jízdě na dvoukole skončila na třetím místě Jana Brožková.
V showdownu zvítězila moje maličkost - pisatel tohoto článku.
Při showdownu při mém boji proti Janě Brožkové došlo k menší nehodě při hře trefil míček mou soupeřku do prstu. Má ho sice v dlaze, ale bude to dobré. Chtěl bych tímto moc poděkovat organizátorům, že mi umožnili dohrát do konce časového limitu který byl 2 krát 5 minut s jiným soupeřem, protože jinak bych asi první nebyl.
Ještě bych se chtěl krátce zmínit o jedné nové soutěži, která minulý rok nebyla. Tou je chůze v přímém směru a musím říct že to byla opravdu nádherná soutěž, která spočívala v tom, že soutěžící byl postaven na startovní čáru kousek šel s ním organizátor a pak jsme měli ujít zhruba 15 metrů až do cíle a pokud možno se neodchýlit.
Na závěr bych chtěl dodat že po výborném obědě následoval kulturní program ve kterém vystoupila zpěvačka Zdeňka Valtrová s písničkami Marty Kubišové Marie Rotrovéa dalších
.

Tato akce se mi velmi líbila a jsem rád, že jsem se jí mohl zúčastnit.

moc vás zdraví pisatel tohoto článku -  Jakub Vevera

vloženo 20.9.2012

Kamarádství Marušky a Sany

 

Když odešla Sany (můj vodící pes – královský pudl), do Brna na výcvik, bylo nám doma po ní velmi smutno a myslela jsem si, že se snad ani nedočkám.

Začali jsme tedy  s manželem trošku více cestovat po našem okrese a okolí. Cestujeme autobusem nebo vlakem.

Cestou na autobusové nádraží v Prostějově u nové nemocnice (kousek od našeho bydliště),  si manžel všimnul , že na  zastávce pravidelně ráno postává kočka.“Nějaká toulavá kočka“ myslela jsem si. Kočky já moc nemusím. Jezdili jsme MHD téměř denně a kdykoli jsme tam šli ráno , tak kočička tam byla.

Zvířátka mám velmi ráda a touha a chuť se s někým pomazlit mi usnadnila cestu ke kočičce s kterou jsem se velmi sblížila.  Tak jsem ji začala uplácet pamlsky a nikdy jsem ji nezapomněla něco dobrého donést.  Kočička byla tlustá a tak jsme si mysleli, že čeká mladé. Bylo mi ji líto neboť zima byla za dveřmi. Při  představě jak přežijí zimu  mi tato situace nebyla lhostejná.  Kočku jsem si velmi oblíbila a chodila jsem ji krmit i v sobotu  a neděli. Kočička už na mně čekala. Moc ráda jsem za ní chodila. Nechala se pohladit a přitom krásně předla a mně bylo taky dobře. Zmocňovala se mně myšlenka, že bych si ji mohla přivlastnit.

Stávalo se, že jsme stály ve velkém davu lidí a čekali na autobus a najednou jsem měla u nohou mou malou kamarádku.

S tímto kamarádstvím jsem se svěřila jedné paní, která tam v kiosku prodává chlebíčky a ta mi k mému údivu řekla, že tato kočička se jmenuje Maruška je jí už 12 roků a panička pro ni pravidelně chodí a nosí ji zpátky domů. Mladé prý  nečeká jenom je tak od lidí vykrmená. Spadl mi kámen ze srdce. Kočička Maruška je prý  zvyklá každý den chodit na autobusovou zastávku do čekárny a být ve společnosti lidí.

 

Byla jsem moc ráda, že tato kočka není opuštěná a staly se z nás velké kamarádky.

Když se Sany vrátila z výcviku a začali jsme se učit trasu tak tady tato trasa byla jedna z nejoblíbenějších..

Vypravily jsme se spolu se Sany na autobusové nádraží a Maruška už na mně čekala. Dívala se na mně s nedůvěrou, koho si to na ní vedu.

Sany ihned zbystřila a Maruška si sedla na lavičku(kde mj. sedávala pravidelně). Usadila jsem povelem Sany na místo a šla jsem Marušku pohladit. Sany to pozorovala a tak jsme takhle chodily spolu se Sany asi týden. Obě kamarádky se k sobě d en ode dne více  přibližovaly. 

Pokud jsme ráno se Sany změnily trasu byla celá nesvá. Jaká byla její velká radost, když zjistila, že se jde na nádraží a Maruška tam byla. Maruška se chová trochu lhostejně . Sedí, nechá se ode mně pohladit ale mám pocit, že si myslí, že jsem jí zradila a tak zjistila, že ta její panička bude asi lepší. Ale holky se na sebe moc těší a Sany jakmile zjistí, že Maruška není na místě tak je celá nesvá a když se jejich setkání povede tak jsou holky obě  celé  šťastné.. Sany píská radostí, vyzývá kočičku ke hře a usilovně vrtí ocasem.

A tak se naše Sany naučila a umí tuto trasu přímo dokonale. Vždy se tam těší a je radost se na ní dívat, jak radostně cupitá s paničkou na nádraží.

Maruška na nádraží chodí denně od půl šesté ráno a kolem 10 hod s paničkou odchází. Je to její denní rituál a já zase musím denně chodit na nádraží se Sanynkou aby na ní Maruška nezapomněla.

Kdo má rád zvířátka ví o čem toto povídání je. Je to prostě krásné pozorovat, jak se k sobě ta naše zvířátka chovají a myslím si, že bychom se od nich mohli ledasčemu přiučit.  

Eva Konečná

vloženo 18.9.2012

Domácí násilí
domácí násilí oběti vysiluje
násilníky to však posiluje
své oběti deptají
a nikdy to nevzdají
oběti jsou v pasti
mají samé strasti
když ráno procitnou
v propasti se ocitnou
jako ze špatného snu se nikdy nevzbudí
soucit u násilníků nikdy nevzbudí
když to jednou ohlásí
tyrani se znovu přihlásí
deset dnů nic neřeší
násilníci to hned vyřeší
po návratu domů řádí jako ďas
jejich oběti obchází děs
východisko z této situace se hledá těžce
útočníci si však poradí lehce
svým obětem vyhrožují
jejich život ohrožují
tragédie se může dostavit
mělo by se to včas zastavit
není zachována lidská důstojnost
dominuje lhostejnost a podlost
ublížení na zdraví je běžné
bojovat o život je hrozné.

Pavla Bartošková

 

vloženo 3.9.2012

Návrat do školy
Prázdniny už skončily
snad se dětem líbily
návrat do školy bude razantní
změna pro mnohé jistě markantní
spolužáci se o zážitky podělí
učitelé jim toho hned nadělí
chce to pozvolný start
přečíst si první part
na školu se zaměřit
čas si na to vyměřit
ať se dětem dílo daří
prázdniny se zas vydaří
čas utíká jako ďas
volno bude brzy zas.

Pavlína Bartošková

vloženo 26.8.2012

 

Šikana
Spoustu dětí poznalo šikanu
bály se to říci někomu
agrese útočníků do velkých rozměrů narůstá
únosnou mez u obětí přerůstá
psychické trauma se stupňuje
pocit beznaděje se zvyšuje
oběti jsou v napětí
útok přijde v zápětí
fyzické útoky jsou brutální
následky jsou pak fatální
násilí se odrazí u obětí na poklesu sebevědomí
útočníci však nemají žádné svědomí
s obětmi nemají slitování žádné
což je politování hodné
pořád něco přikazují
něco si tím dokazují
připadají si jako králové
přitom jsou to grázlové
s útočníky se musí zatočit
úplně je přitom vytočit
na slabší si dovolují

nervy jim pak povolují.

Pavla Bartošková

 

vloženo 21.8.2012

Životní krédo
Dnešní mládež zveřejní všechno na internetu
často se zaměří na stupidní nahrávku
někdy si vyberou nebezpečnou hru
šílené úkoly dokumentují na mobilu
ostatní to hodnotí na internetu
alkohol a drogy je nabíjejí
jako ze špatného snu se probouzejí
kaskadérské kousky předvádějí
navzájem se navádějí
s životy si zahrávají
velmi často prohrávají
toto počínání může být cesta do pekla
když se videa pohybují na hraně zákona
policie usvědčí viníky jednoduchým způsobem
dokumentace je důkazním materiálem
.

 

Klimatické změny
Důsledky změny klimatu jsou alarmující
vytápění uhlím tento stav zhoršující
zplodiny z továren a dopravních prostředků ovzduší zamořuje
špatná manipulace a spalování odpadu tomu sekunduje
globální oteplování a katastrofy zemi ohrožují
lidé svým jednáním život na planetě zhoršují
a tím proces globálního oteplování zrychlují
měli bychom se nad tím aspoň zamyslet
optimální řešení v této situaci vymyslet
příroda se devastuje
úplně se likviduje
zvířata v přírodě plašíme
motory je strašíme
některé druhy jsou ohroženy
jiné dávno vyhynuly
zásahy do přírody jsou razantní
následky jsou pak markantní
kruh se tak uzavírá
hrozba konce světa se otevírá.

Pavla Bartošková

 

vloženo 7.8.2012

Podlomené zdraví


Když není zdravíčko
není ani štěstíčko
krutý osud nás někdy postihne
nepřipravené nás často zastihne
špatný životní styl se na zdraví odrazí
podlomené zdraví nám nohy podrazí
člověk toho hodně zakusí
zvednout se zase pokusí
bolest se musí vydržet
zdraví si potom udržet
rodina je velkou oporou
zvládá se to s její podporou.

Pavla Bartošková

vloženo 3.8.2012

Prázdniny

Prázdniny se přehouply do poloviny
  děti dělají různé vylomeniny
 červenec je už za námi
 srpen je však ještě před námi
 děti mají spoustu času
 venku tráví většinu času
 dovádějí v přírodě
 pod stanem a na chatě
 mají se jak ve vatě
 volný čas si užívají
 hodně srandy zažívají
 všechny letní radovánky
 přenesou je do pohádky
 ti mladší naplno odpočívají
 ti starší si na brigádách vydělávají
 někdy si školu připomenou
 za chvíli na ni zapomenou
 nějaké úkoly vyřeší
 ale školu příliš neřeší
 škola přijde v zápě

 bude zase napětí.

Pavla bartošková

 


vloženo 19.6.2012

Bílý Den 2012

Již 4. ročník této krásné akce se konal v sobotu 16. června 2012 v letním areálu Hamry u Plumlova. Pořadatelem této akce bylo TyfloCentrum Olomouc o.p.s.,  regionální středisko Prostějov.

 

Hned na úvod nám paní Zuzana Znojilová řekla pár slov o historii TyfloCentra a potom začal hlavní program. Jako první vystoupil pisatel tohoto článku se čtyřmi písničkami, které zazpíval za doprovodu pana  Jaroslava Knejpa. Zazpíval písničku od Karla Kryla Anděl, písničku z pohádky Princezna ze Mlejna, Teče voda teče od potoka k řece, písničku A ja taká dzivočka a zlatým hřebem mého vystoupení byla píseň Ave Maria v latinském originále.

Jako druhý vystoupil skladatel pan Macourek spolu se svou manželkou Paní Ivanou Macourkovou, se svými vlastními skladbami, které hrál na klávesy a zpíval. Jako další v pořadí vystoupil Kyjovský pěvecký sbor Pastelky, který má 12 členů, s písničkami hlavně o víně. Dále vystoupil pěvecký sbor Naděje z USP Chrlice z Brna, který vystoupil hlavně s klasickou hudbou. Tento zbor má 8 členů, ale ze zdravotních důvodů přijeli jen 4.

Jako další přišla na řadu škola pro výcvik vodicích psů pana Milana Dvořáka. Na překážkové dráze nám bylo předvedeno, jak psi poslouchají a také co tito psi musí umět. Výcvik těchto psů  je velmi finančně náročný a trvá asi 7 měsíců. Asi po dvou měsících, pokud pes splňuje všechny zdravotní náležitosti, tak je dán asi na rok do takzvané předvýchovy, kde se naučí žít v rodině. Dále, pokud je vhodný do výcviku, tak je po předvýchově a  jak sem již řekl, potom začíná výcvik, který trvá zhruba 7 měsíců. Pes musí umět zhruba 35 povelů, ze kterých na konci výcviku skládá závěrečné zkoušky. Pokud pes uspěje, dostane certifikát a teprve může být předán do aktivní služby. Po vodicích psech vystoupil pan Jaroslav Knejp, dále potom taneční soubor Del Sur s pásmem Španělských tanců Flamenco. No, potom už přišel podle mého názoru zlatý hřeb odpoledne-večera taneční recesistická show Havaj trabant,  která se mi moc líbila

Dále následovala bohatá tombola ve které se mi podařilo vyhrát hlavní cenu hru Petange.

Během celého programu si široká veřejnost mohla vyzkoušet různé atrakce, počítač s hlasovým výstupem,  mluvicí mobilní telefon pro nevidomé, smyslový čtyřboj, pletení z pedigu, simulovanou zvukovou střelbu, výrobu z keramické hlíny jízdu na dvoukole. Kdo chtěl, tak si mohl třeba výrobky z keramiky přímo na místě zakoupit. Na závěr celého programu vystoupila country skupina Divousy s písničkami od různých interpretů.

Celý program moderoval ředitel Městské knihovny v Prostějově pan Aleš Procházka . Tato akce se mi velmi líbila a věřím že se zase za rok opět sejdeme.

Moc Vás všechny zdraví pisatel tohoto článku Jakub Vevera.

vloženo 30.4.2012

 

Andulka
 Jdu lesem velikým,
 nebojím se před nikým,
 najednou uslyším haf, haf
 a je u mě HAFAN
 udělá raf, raf
 a jsou ze mě cáry.
 VlčákoJezevčík je sice ostrý pes,
 ale mám jí ráda,
jdu s kalhotama na krátko,
 a je přede mnou štěňátko.
 Vezmu si ho do bytečku
dá si dobrou večeři
 a polštářek bez peří.

Andrejka

vloženo 23.4.2012

Anička

Nepřejte svým blízkým splnění těch nejtajnějších snů.

Kalendář ukazoval  6.června , a přestože bylo ještě jaro, venku za oknem pražilo slunce, byť den teprve začínal. Richard se protáhnul a posadil se na pohovce.   Mechanicky sáhnul po televizním  ovladači a jako každý den  vpustil do svého bytu návštěvu v podobě  moderátorů ranních zpráv.

 „Zase samý kecy. Hned po ránu. Ať jdou do prdele  s tou politikou . Člověk aby i o dovolené   poslouchal jejich věčný dohady.“ Přepnul na rádio.

„ Přece jenom má ten digitál výhodu“ pomyslil si a napil se čaje z konvice připravenéw na  stolku. Zašmátral po cigaretách . Nebyly tam.

 „No jo sakra ,vždyť dnes jsem chůva.“ Vždycky když mu manželka nechala jejich roční Aničku na hlídání, sebrala mu cigarety .

“Jseš závislák ,schopnej kouřit i před tím dítětem“ dodávala,  když se   na ní s nevolí šklebil.

„Když už nemůžu hulit, tak sem pustíme aspoň trochu vzduchu. Ostatně tam je sajrajtu taky dost.“  Zvedl se z pohovky a otevřel jedno z křídel svých nových plastových oken. 

„Za ty prachy už mohly bejt   na dálkáč.“  Závan čerstvého vzduchu mu příjemně pročísl bujarou kštici.

„Dneska by to šlo ,“ usmál se nad podařeným fórem. Hnedka ho však úsměv přešel. Vzpomněl si,  že musí posekat trávu.

„To by jí šlo sebrat mě cigára a ještě zadat spoustu úkolů. Jako by nestačilo, že hlídám Aničku.“ Při této myšlence odešel do dětského pokoje. Spí ,nebo už si hraje. Anička byla moc hodné děvčátko. Roční drobná zlatovlasá princezna , snad jen trochu bledá ,ale to se teď na venkově spraví. Seděla ve své postýlce a poslušně čekala, kdo pro ni přijde. Jakmile se otevřely dveře, v nichž se objevil táta, vypadl jí z pusinky dudlík a její malé rtíky se našpulily k úsměvu .

„Tata ,tata ,“řekla směrem k Richardovi . Vzedmul se pýchou.Táta bylo její první slůvko. Vzpřáhl k ní ruce a ona ten pohyb opětovala.

„Pojď sem maličká .“Vzal j do náručí. A přivinul k sobě.

„Dneska budem hospodařit spolu. Tak musíš být hodná.“ Jako by mu chtěla dát na srozuměnou, že je to samo sebou zatleskala ručičkama a zažvatlala to svoje tata.

„Tak pojď,  tatínek tě oblékne a půjdem na tu trávu. Nó ,ták ,dám tě do kočárku a budeš se pěkně koukat jak tatínek pracuje . Ano?“

Richard byl  slušně prosperující obchodník , vlastnící dlouhá léta obchod  se zahrádkářskými potřebami na náměstí , nedalekého okresního města. Nyní se spolu se svou manželkou, dcerou a rodiči své ženy zakoupili  na venkov ,jak se píše v prvorepublikových románech ,které tak rád ve volném čase čítával.

Velký atriový dům s anglickým trávníkem lemovaným třemi křídly budov,byl teď jeho chloubou. Nejvíce práce a času mu zabrala údržba onoho angličanu, o který se se střídavým nadšením staral. Nejvíc urejpaná byla tchýně.

„Kovářova kobyla chodí bosa“, slyšel podvědomě její  jízlivá slova,když vytahoval z kůlny motorovou travní sekačku Black & Decker . Ferrari mezi sekačkami. Aspoň tak to říkal svým zákazníkům.

„Bez toho ta bestie zas nebude chtít naskočit . Krám jeden .“

  Uložil Aničku do kočárku a postavil ho do stínu staré hrušky.

 „Taky by tě nejradši skáceli, stará.“ Rozmlouval s letitým stromem.

  „Vůbec si neváží starých věcí. Manželka a její matka . To jsou celé ony. Nejraději všechno do starého  železa a koupit nové, nejlépe plastové. Fuj. Tchán ani ne , ale co ten může.“

Prudkým trhnutím škubnul za startovací šňůru a motor hlučně zablafal a naskočil .  Anička sebou polekaně trhla,chtěla se nadzvednout, ale monotónně klapající rytmický zvuk Ferrari mezi sekačkami  ji ukolébal.

„No to se podívejme na poprvé .  To je dobrý znamení .  To bude dnes dobrej den.“ Přidal plynu a pomaloučku začal ukrajovat místo vedle místa pásek po pásku ze své zelené pýchy.

Slunce stoupalo výš a výš a vedro se stávalo čím dál tím více nesnesitelnějším.

„Aby něco nepřišlo“ zasípalo mu ve vyschlém hrdle. Trýznivá žízeň jej přinutila vypnout sekačku. Přelétl  letmým pohledem kočár se spící Aničkou . Stále spala ve stínu staré hrušky.

  „Pivo mě snad nechala,“ pomyslil si a vydal se do domu.

„Pánbu zaplať , je tady ,“zaradoval se a vytáhnul ze šuplíku kuchyňské linky otvírák. Otevřel si vychlazenou dvanáctku.

„Do prčic, dyť je to jak led.“ Odložil lahev na stolek a s příjemně nahořklou chutí na patře zapřemýšlel, kde by mohl mít zašitou nějakou cigaretu. Pivo bez cigárka je pro kuřáka jak sex bez holky.Na chvíli vás to uspokojí , ale co dál? Počal prošacovávat nedávno použité části oblečení, které ještě nestihla jeho žena vyprat nebo dát do čistírny. Se zručností kapsáře recidivisty, se rychle zabořil do hlubokých kapes zimníku. Náhle se mu rozlil blažený výraz po tváři. Nekuřák by si mohl myslit, že jde o nenadálé projevy demence  nebo o náhlou úlevu vyvolanou uvolněním dlouho namáhaného svěrače. Richard však věděl své. Zpola naplněná krabička Zorek říkala jasně ,že jestli do teď mu bylo doma samotnému s Aničkou fajn,tak teď začíná ráj na zemi. Ať si buran ,vagabund ,čuně a já nevím

co ještě , vyvalenej v pohovce s nohama na stole ,cigárem  a vychlazeným pivem, prožíval ten pravý orgasmus.,Teda jednu z jeho nesčetných mužských podob.

  „ Jen pro ten dnešní den,  stojí za to žít,“ vzpomněl si na slova staré písně.

Ve starých silných zdech jeho nově opraveného domu bylo jako v  chrámu. Příjemný chlad  a ticho jej ukolébaly a on unaven prací na slunci usnul.

Venku se najednou z čista jasna během pár okamžiků setmělo a ve vzduchu ležela předzvěst něčeho zlého . Něčeho o čem ještě nevíme, co tady ještě není , ale každou chvíli to přijde .Nesnesitelné dusno svíralo dýchací ústrojí všech živých tvorů. Bylo k zalknutí . Omamná vůně nedalekého záhonu růži se pomalu měnila v jakýsi mrtvolný pach, mísící v sobě všechny vůně venkova.

Na zčernalé obloze se objevily těžké olověné mraky ,připomínající  nazlobenou  tvář Peruna . Jakoby jej slabounké zakňourání toho lidského mláděte, ležícího tam dole v kočárku, probudilo ze spaní. Na  nebi se  zatím bez hromu dvakrát zablesklo, jakoby  chtěl nasupený Titán ztrestat vše, co si dovoluje  rušit jeho klid. Netrvalo to ani minutu a na zemi se spustilo boží dopuštění.

„Ježíši ,co se to děje,“ otázal se Richard sám sebe ,když jej prudká rána probudila ze spaní .

 „Bouřka?!  A někde blízko .To byla rána jak z děla.“ Úplně zpitomělý,  tím náhlým probuzením a tou strašnou bouřkou, si zapálil cigaretu. Zhluboka potáhl a slastně vypustil obláček dýmu.

„Okno,“ napadlo ho, „musím zavřít okno nebo tady bude jak v rybníce.“

 Odhrnul záclonu , aby jí zavírajícím křídlem okna nepotrhal. Vtom mu málem vypadla cigareta z úst. Krve by se v něm ten okamžik nedořezal.  Před jeho očima se objevil výjev jako z apokalypsy. Blesky křižovaly temnou  oblohu a osvětlovaly uzavřený prostor atria jakýmsi zvláštním světlem. Jako oltář posledního soudu . V té vší hrůze a nadpřirozenosti stál pod starou hrušní kočár s Aničkou.  Jeho  Aničkou.

„Já na ni úplně zapomněl!“

 Prudce vyrazil ke dveřím a hlavou se  mu  v ten okamžik promítly ty nejhrůznější představy. Ohlušující  rachot hromů ještě více umocňoval uzavřený prostor budov, jenž v tomto případě působily jako obrovská repro bedna.

„Aničko,“ zařval hystericky, aniž by si uvědomil , že ho může jen stěží  v tom rachotu slyšet. A pak ji uviděl . Vrhl se směrem k ní. Seděla v kočáře, připoutána dětskými řemínky ,jako by ji tam upoutal choromyslný blázen připravený obětovat bohům. Hlasitě plakala a své ručky natahovala směrem k Richardovi.

„Tata,tata,“ usedavě naříkala. Díky bohu je živá.

„Pojď ke mně miláčku. No neplakej , už je to dobré . No tak tichounko ,“uklidňoval jí otec.

„Pojď honem domů maličká ,“ šeptal jí a položil si  její hlavičku na své rameno. Hladil ji po vláskách a rychle odnášel domů.

„Pojď půjdem do sucha , tatínek tě převlékne a zas bude dobře.Ták, dostaneš napapat a nabumbat a pak si půjdeš hajnout . Nebo si budeme hrát. Ano?“ Sliboval, když si uvědomil ,že spala doteď  a po té prožité hrůze určitě neusne.

„Já sem hroznej táta ,“ vyčítal jsi Richard.

 „Jak jsi tam byla dlouho ,“ vyprávěl si s ní jako se sobě rovnou. Snad se tím chtěl omluvit. Snad chtěl poprosit za odpuštění. Anička se pomalu utišila a její mokré a horké tělíčko se odevzdaně přivinulo k jeho hrudi.

Cítil, jak celá hoří . Byla v obličeji úplně rudá.

 „Snad to nebude tak zlé ,hned zavolám doktora. Hodná holčička,“ zašeptal ji do ouška ,pohladil po hlavičce a něžně, láskyplně jí políbil na čelíčko.

„Už je dobře ,“ šeptal polohlasem , když jí pečlivě osušil a převlékl.  Odběhl na chvíli vedle pro telefon, aby zavolal doktora.

„Nefunguje, síť mimo dosah.To je jak v blbým hororu,“ napadlo ho. Vlastně se v tom dopuštění není čemu divit.

 „38.2 , to není zas  tak velká horečka u malýho dítěte,“ zameditoval ,když jí změřil teplotu  a na chvíli jej to  uklidnilo.

Anička ležela v postýlce a vyčerpáním usnula.

 „Tak to bude snad dobrý ,“ zadíval se Richard láskyplně na Aničku, oblečenou v bílé noční košilce.  Pojednou jí začala ruměná barva z tváře ustupovat.  Měnila se v bílou, až sinalou, jako list  nepopsaného papíru.  Nepřirozeně  ostrá hrana linie bílé barvy jí padala od čelíčka směrem dolů.  Jako když padá opona . Náhle tam ležela Anička bílá jak andílek. Jak anděl, který přišel zvěstovat usmíření celému světu…...

„Ríšo, vstávej, slyšíš ,musíš do práce.“

  Prudce  sebou škubnul a celý zpocený se posadil na posteli. Ve dveřích ložnice stálá jeho manželka v náručí s Aničkou.

„Tak tohle  všechno  byl jenom můj sen? Ošklivý a hloupý sen?“

 „Něco vám řeknu. Nepřejte nikomu ze svých blízkých splnění těch nejtajnějších snů.“

Silný čerstvý vzduch pronikající do pokoje otevřenou ventilačkou, jej přiměl k pohledu z okna.

Bylo po dešti. 

Čerstvě posečený trávník lačně vpíjel pomalu se ztrácející kaluže.

 A pod starou hrušní stál prázdný dětský kočárek.

                                                                                                                                  -JaK-

vloženo 4.4.2012

 

Báseň napsaná životem od Andrejky Slepánkové

 


 

 

vloženo 26.3.2012

Ekonomická krize
Chování měkterých zaměstnavatelů k zaměstnancům je razantní
nadřízení zneužívají špatné situace na trhu práce a svého postavení
na zaměstnance jsou kladeny vysoké nároky
často nejsou dodržovány povinné přestávky
finanční ohodnocení nestojí za nic
výplata kolem mimimální mzdy je na nic
jelikož je práce málo
mohou lidé reptat málo
snaží si udržet i špatnou práci
bezcharakterním nadřízeným jsou pro legraci
zemědělci mají špatné vize
víme o tom z televize
dováží se nekvalitní, často závadné zboží
zákazníci se při nákupech dovážených výrobků bojí
záruční lhůty surovin se přelepují
prošlé výrobky zdraví ohrožují
kontrolní orgány nestíhají
nekalé praktiky potírají
zdražení vajec je přehnané
pro obchodníky výnosné
lidé kupují a kradou slepice
spotřeba vajec u nich stoupne velice
musíme to nějak zvládnout
parlament bude dál vládnout
nic s tím nezmůžeme
nijak si nepomůžeme.

Pavlína Bartošková

vloženo 16.3.2011

Těžký kalibr
Spoustu lidí práci shání
často není žádná k mání
podvodníci se na tom obohacují
od důvěryhodných lidí peníze inkasují
nakonec je o poslední iluze připravují
tato doba je složitá
každý se s problémy potýká
faleš a přetvářka jsou všude kolem
upřímným lidem z toho jde hlava kolem
pokrytci jsou zazděni
beznadějně ztraceni
okolí je nenávidí
je to z míry nevyvádí
emočně ploché osoby neustále provokují
v ostatních lidech nenávist evokují
nejlepší je rukou mávnout

intrikánství rychle smáznout.

Pavlína Bartošková

vloženo 13.3.2012

Nebezpečná hra

Na internetu a v televizi je hodně korupce
pro některé jedince je to motivace
inspiraci čerpají z různých zdrojů
potom se pouští do reálných bojů
se zbraněmi si na vojáčky hrají
jako smyslů zbavení po sobě pálí
Airsoft a paintball i děti provozují
kolem jdoucí tím však ohrožují
ať si jdou někam na střelnici
počkají si na plnoletost Ti zbojníci
bezpečnost je ohrožená
společnost je poražená
agresivita se nevyplácí
slušnost mezi lidmi se vytrácí
agresory to nezajímá
kruh se tak uzavírá.

Pavlína Bartošková

 

vloženo 26.2.2012

 

Příchod jara
Únor se překulil
úsměv na tváři vykouzlil
života si užíváme
pěkné chvíle zažíváme
věnovali jsme se poslechu
věděli jsme o tom z doslechu
vystoupení Jarka a Aleše bylo zábavné
vyprávění o jejich životě bylo poutavé
mluvené slovo zpestřila hudba
písničky v podání pana Knejpa
výběr z repertoáru Nedvěda a Nováka
zabavil každého študáka
prezentace o životě nevidomých všechny zaujala
takže vyčleněná hodinka se přetahovala
studenti položili dotazy
a tak si rozšířili obzory
pozvání do knihovny je vždy lákavé
promítání a trénink paměti o to víc zábavné
v březnu se to rozjede
všechno se to povede
půjčování knih nás baví
nové tituly nás zabaví
pracovnice TYFLOCENTRA a SONS jsou stále akční
kvůli svým klientům se hodně snaží
pestrou činnost vymyslet
a trošku se zamyslet
co naši klienti asi chtějí?
nějaký prostor, ať se realizují
myslím, že se to i daří
součinnost se často zdaří
jaro nás brzy přivítá
do přírody každý z nás zavítá
ptáčci budou zpívat krásně
my budeme skládat básně
už se na to těšíme
pořád něco řešíme
ničeho se nebojíme
do všeho se zapojíme
akcí máme pořád dost
užíváme si jich moc
výlety se vydaří
všechno se nám podaří.

Pavlína Bartošková

vloženo 6.2.2012

 

 

lll. ples Tyflocentra Prostějov

 

V sobotu 28. ledna se v Prostějově uskutečnil už potřetí ples TyfloCentra Prostějov. Konal se v rekonstruovaných prostorách restaurace Haná na Plumlovské ulici. Celý organizační výbor měl opět celou akci výborně zajištěnou.

Na ples jsem pozvala své známé, hlavně hráče Showdownu, takže se nás sešlo 10 osob. Rádi se pobavíme, zatančíme při krásné hudbě Jaroslava Knejpa a jeho skupiny Casioband. Ochutnali jsme dobré jídlo, které nebyl problém připravit i v pozdějších hodinách.

Při losování tomboly, kde byly mimochodem opravdu pěkné ceny, nás Radek trošku napínal, ale aspoň jsme si užili taky nějakou tu legraci. Na některé losy jsme vyhráli ceny ihned a ty ostatní se losovaly. Všichni jsme něco vyhráli, takže jsme nejeli domů s prázdnou.

Byli jsme překvapeni, kolik lidí vydrželo až do konce plesu, protože na parketu tancovalo do poslední písně Jarka ještě hodně tanečníků. Jarek nám také zahrál na přání a za naši partu můžu říct, že jsme byli hodně spokojeni.

Doufám, že bude platit, to, co mi řekl Miki při odchodu z plesu – Příští rok zase.

 

Květoslava Trnečková.

 

 

vloženo 23.1.2012

Přátelství
Na přátele myslíme
zapomínat nesmíme
na e-mail stále čekají
snad se někdy dočkají
trošku času vyšetřit
a přítele potěšit
ono se to vyplatí
někdo to zas oplatí
čas tak rychle utíká
snad se někam ubírá
leden ubíhá jako voda
hlavně když je pohoda
i když máme spoustu strastí
i ty k životu bohužel patří
nenadávat, trošku psát
to nejlepší lidem přát
.

 

Politické harašení
Ahoj lidi,
jak se máte
snad se často usmíváte
vláda si nic snížit nedá
nikomu nic jen tak nedá
musíme se snažit víc
ať máme peněz víc
ať děláme, co děláme
stejně nám to nestačí
hlavně když si politici s miliony vystačí
možná jim to jednou dojde
že je toho právě dost
někdo jiný nastoupí na jejich post
zřejmě se moc nezmění
bankrot přijde v zápětí
někoho to nerozhodí
budoucnost moc neřeší
rozumné to ale není
čekat, až se vyřeší
všichni to však pocítíme
moc se na to netěšíme
nesmíme to ale vzdát
musíme se s tím rvát
síly máme pořád dost
a tak žijme pro radost.

 

Něco k zamyšlení
Vzpomínejme v dnešní době
jak nám bylo lépe v době
když jsme ještě studovali
tolik techniky jsme nepoznali
technika nás zahltila
úplně nás pohltila
počítače nám pomáhají
ale hodně času zabírají
závislost se získá lehce
odbourává se však těžce
nezaměřujme se pouze na virtuální kontakt
a upřednostňujme osobní kontakt
dejme dětem lepší příklad
naučme je více hýbat
bavit se i nějak jinak
číst knížky je nebaví
u počítače se více pobaví
na procházky moc nechodí
zřejmě se doma dost nachodí
doufejme, že se to změní
v životě se všechno mění.

Pavla Bartošková

vloženo 3.11.2011

 Bad, Muf a já.

„Nad oblaky

„Ty máš časy kamaráde“, obrátil jsem se směrem k Badovi, který hlasitě chrápal na vedlejším dvojkřesle. Pak se říká, psí život. Takhle bych se chtěl mít čtrnáct dní před smrtí. Co to plácám. Vždyť se tady válím stejně jako ten pes. Prý vodící poník, cha cha, to bych musel spávat ve vaně.

Představa, jak ráno vylézám z vany a procházeje k obývákovému oknu míjím na jednom gauči rozvaleného Bada a na druhém rozřehtaného poníka, mne pobavila. Když už myslím na ten pohled z okna napadlo mne, že bych mohl vystrčit hlavu  a zjistit jak venku vlastně je. Čeká nás dnes významný den, tak to zkouknem jak bude.

Aha, už zase používám  slova jako vidím, kouknu nebo podívám se. Omlouvám se všem nevidomým, kterým by to snad mohlo vadit, ale sám nevidím pár let a tento výraz prostě do mého slovníku patří. A komu z vás to vadí doopravdy, tak pro toho mám snad jenom radu, které se držím a docela to funguje. Rada zní: „Ať už v životě tě potká jakýkoliv nepříjemný zvrat, tak pamatuj, že hlavní je se z toho nepo…..“

Nechci být přímo vulgární a tak si bystrý čtenář domyslí na co si má dávat bacha.

„Kam zas lezeš?  Mazej dolů“. Pane bože ten pes je zvědavej jak vopice, snažím se zahnat Bada , který už se cpe do okna opřenej předníma tlapama o parapet,  zkušeně obhlíží ranní tichou ulici...Opice,to není špatnej nápad. Jak to, že to ješte nikoho nenapadlo. Šimpanz je přece po delfínu nejinteligentnější tvor, teda hned po člověku. I když.No… při kývavé chůzi uvedeného primáta vyvstává snad pouze nebezpečí a to  jen ve spojení s nevidomým trpícím těžkou artritidou kyčelních kloubů a to ještě pouze v tom případě, kdy přechází lávku či nepevný most. Hlavně muži sloužící vojenskou službu budou vědět, že shodný kývavý krok může způsobit  prolomení zmiňované překážky. Jo a taky bych s vodícím šimpanzem nechodil bruslit, tedy na led.

„Dneska je nádherně, co říkáš Bade?“ Zavrtěl hlavou a jeho velké hebké uši zatleskaly,  jako by nesouhlasil.

„Tak co, půjdem?“ No to jsem si naběhl. Dobře vím, že některá slova jsou prostě zakázána a takhle se hloupě podřeknu. Ještě že nemáme starý gramofon.

Měla –li by nám přeskakovat o Štědrém dnu jehla gramofonu při koledě „Půjdem spolu do betléma“, tak ten pes zešílí.“ Teď hlavou nevrtíš, to už neříkáš né. „No tak jo, vydrž, já se obleču a půjdeme.“Panebože já jsem debil. Už zase. Jeden aby si dával bacha na hubu i před tím zvířetem. Natěšený na nadcházející radost, kterou v Badovi  vyvolá očekávaný povel jsem se usadil na židli. No tak mi přines boty. Nemusím vidět, abych poznal jakou radost z toho Bad má.“Šikovný pejsek,a teď ještě druhou.“A už slyším, jak šťastně cupitá.“Ták je dobře“. Na dvě boty dva frolíci.

Věřte nebo ne, jak může něco přinést tak je v sedmým nebi. Zkoušeli jsme to i s lahváčema, ale to neklaplo. Jednak jsem zjistil, že psi jsou barvoslepí a já piju pivo zásadně ze „zelené láhve“a jednak zjistil, kde máme otvírák a… ….

No co? Když může Alma telefonovat.

„Tak, teď rolničku, vodič a vodítko a pů……né né, pusenku jsem chtěl říct“. Teda před necelým rokem, když Bad přišel bylo to oblíkání hrozný. Ne kvůli němu, ale já jsem byl nemotora. Dneska Badynek drží  jako kdyby jste objímal milou. Drží a čeká, co ze mne vypadne za dobrotu. Ostatně jako milenka, ta taky když z vás něco vypadne, tak drží.

Bundu, batoh, hůlku a naplnit kapsy frolíkama . A už doopravdy a teď už to můžu říct… půjdem“. Bade k noze. Bade vpřed“.

Olomoucké náměstí je poměrně rušné místo, ale svatej Muf je s náma a tak se není čeho bát. Cílem naší cesty je budova Moravské filharmonie kde se dnes koná finále celostátního festivalu“Nad oblaky“.

„No jó, jseš fešák“, promluvil Muf na Bada. “Co se děje, proč stojíme“, zeptal jsem se ješitně .“Nic, Bad se zastavil u zrcadlové výkladní skříně a prohlíží se. Sám jsi chtěl, ať mu dám šáteček ať jde za frajera. Ale ty jsi taky fešák. To obzvláště v té košili, co jsi do ní centimetr zhubnul“. „Nech si hloupý řeči a pokud umíš vypočítat obvod koule, tak si spočítej kolik kilo dělá jeden centimetr na kouli o průměru 135 centimetrů. Bade vpřed“.

S chlapem je to těžký, já to uznávám. To co je mu jednou vhod, jindy ho dokáže  rozčílit k nepříčetnosti. Jestliže jindy strkám Bada před sebe, hlavně na úřadech, u doktora a jinde kde hrozí otrávená tvář pracovníka, kterého donutili k té největší potupě, to je pracovat, tak tady mám nataženou čuňu já. Bad vchází na půdu múz jako první a mě je okamžitě jasné, že vůbec nikoho nezajímá, že tady má zpívat nějakej Knejp.

Po čase přichází naše chvíle. Na pódium mě vede Bad s neochvějnou jistotou mediální hvězdy. Jenom na chvilinku přibrzďuje, aby zapózoval fotografům a pak přímo k mikrofonu. V plném sálu vytvořilo asi 400 lidí bouřlivou atmosféru. To je na infarkt. Nechci se rouhat, ale někdy je dobře že nevidím. Zde přichází rada druhá , pro nevidomé kardiaky.“Co oči nevidí ,to srdce nebolí“. Asi vám to

nepřijde normální a divíte se proč s tím Badem tolik nadělám, ale já jsem prostě asi měkkota. Vždycky, když spolu něco „neobyčejného“ dokážeme, tak mě to prostě dojme a mám potřebu to někomu říci.

Bad stejně jako ostatní psi ze školy manželů Dvořákových není jenom vycvičený a vydrilovaný. Není to „protetická“ pomůcka, tak jak o ní hovoří zákon. Je to kamarád a přítel.Tvor, kterému celý kolektiv cvičitelů předal kromě umění pomáhat svému pánovi, také lásku a věrnost. A kde tu lásku  vzali. No, na trhu ji nekoupíte. To museli ze sebe. A že jí mají na rozdávání ,to je dobře pro pejsky i pro nás.

      A teď už se mi otvírá pusa .“Tak dobrou noc. Já už půjdu spát…Néééééééééé Bade lehni“.

Jaroslva Knejp

 

 

Chrlická Žaba 2011

Co se pod tímto názvem skrývá? 6. ročník sportovních her pro zrakově postižené. Tato akce se konala ve středu 14. září v areálu ústavu sociální péče pro zrakově postižené v Brně Chrlicích. Z Prostějova se nás na tuto akci vydalo 6 odvážlivců, kteří našli odvahu si zasportovat. Po Velkolepém slavnostním zahájení ve stylu olympijských her jsme se již vydali na jednotlivá sportoviště. Byly jsme rozděleni do skupin. Každá skupina měla svého vedoucího který měl papírek s jednotlivými disciplínami a tam celá skupina chodila.

Soutěžilo se v sedmi disciplínách :

skok do dálky z místa na 3 místě se umístila Helena křiváčková z Kyjovana 2 místě se umístil Vladimír Blažžek s Chrlic a na 1. místě se umístil Radek Kunovjánek

2. disciplína ruské kuželky 3 místo Aleš Příborský Prostějov 2 místo Jaroslav Kneip Prostějovaa 1. místo Radek Kunovjánek

3. disciplína vrh koulí o dělené 1. místo se podělili Aleš Příborský a Jaroslav Kneip 2 místo Radek

4. disciplína Showdown muži 1 místo Jakub Vevera Prostějov 2 místo Vladimír Blažek chrlice 3 místo františek Koplík Kyjov

Showdown ženy 3 místo Hana Osladilová Chrlice 2 místo Petra Lombardová Plavecké Podhradije Slovensko1 místo Helena Křiváčková Kyjov

5. disciplína Hod granátem 3 místo Zuzana Znojilová Prostějov 2 nísto Jaroslav Knejp Prostějov a 1 místo Jan Sadovský Plavecké Podhradije Slovensko

pořadí 6.. a 7. disciplíně což byly šipky a jízda na dvoukole si bohužel nepomatuji snad mi čtenáři tohoto článku prominou.

Po sportovních výkonech následoval výborný oběd a po obědě nám spestřil před vyhlášením výsledků bývalý zaměstnanec USP Chrlice pan Václav Kovařík. Na Této Akci jsem byl poprvé a budu na ni dlouho vzpomínat.

Na další ročník Chrlické Žaby se už těší

Jakub Vevera

 

Andělé mají chlupatý uši

 

Až jednou budu muset, chtěl bych,

aby mne našli u psí misky.

Žádný prášky, revolver ani whisky.

Bude to jenom vteřinka, jenom chvilka.

Shýbnout se a pak  stačí, aby prdla jedna žilka.

Žádné Ave Maria a zvonů zvonění .

To poslední co chci slyšet,

promiň mi Bože,

je kamaráda Bada ,tiché funění.

Nemusíš svolávat anděly a nutit je na kůru  zpívat.

Můžu- li přání mít poslední, pak věz,

že se na něj chci,  poprvé a naposled, aspoň chviličku  dívat.

Jaroslav Knejp

Otázky

 

Tisíckrát ptám se proč zrovna já?

Tisíckrát chtěl bych plakat a vykřičet svou bolest

však dříve slyším nebreč, jseš přece chlap.

Což chlap necítí bolest ?

Tisíc a jedna noc když Šehrezáda nemá slov.

A co je noc a co je den? Co černé co bílé, co jenom zlé a co dobré jen?

 

Mám nad sebou plakat, nebo sám sobě se smát.

Po tisíce prvé znovu se ptát.

Proč zrovna já?

Jsou na tom hůř, jsi baba nebo jsi muž?

Ale proč zrovna já?

Otázka na kterou odpověď není.

Vím, musím se smířit.

Ale proč zrovna já?

 

Po starém dni nový, a po tisíciprvé tisícídruhá noc.

Svět stále vpřed běží a kdoví .

Snad jednou bude mít tu moc…?

Dobrá, už tedy neptám se a budu věřit .

A jenom srdce a svědomí budu se ptát, nad čím mám plakat a čemu se smát.

Tmavá noc černý jeden

tmavý je svět barevný sen

Vteřina pouhá nutí tě snít to nemůžeš spát.

Rána jsou vlídná zaplaší sen

V  vše náhle mizí Spí oči tvé jen

Však já stále věřím že slunce vyjde zase jednou i nám

 

Jaroslav Knejp

 

 

      Merkur

 

   V České televizi byl pořad o putovní výstavě stavebnice Merkur a Jardova Zuzka zjistila, že bude také v Jeseníku k dispozici pro hraní chtivou veřejnost, což jsme také a záhy nám byla rezervována část muzea na třetího března a my se měli na co těšit.

   Nadešel den D, a já si při příchodu k budově hlavního nádraží myslel že opět posunuje parní lokomotiva. Omyl, to jen Radek nervózně pokuřoval a vyhlížel účastníky zájezdu. Brzy byla celá osma na místě, což prověřil čichovou a olizovací metodou náš čtyřnohý kámoš Bad. Krátké loučení, několik švihů ocasem a hurá na perón.

   S asi desetiminutovým zpožděním přifičel na třetí kolej rychlík, přímý to spoj až do Jeseníku s hrdým názvem Praděd. Je to paráda, oddechli jsme si po usazení do kupé a odložení svršků, nyní si vychutnáme pohodlí cestování na kolejích. Chybička se opět vloudila, jsme sice ve správném vlaku, ale v nesprávném vagonu, ten náš jede jen do Šumperku. Přemístění do příslušného vozu před Olomoucí bylo provedeno rychle, ještě před invazí skisportovců všech kategorií mířících za sněhem do Jeseníků. V Šumperku byla vyměněna elektrická lokomotiva i s prvním vagonem za bafající nafťák brejlovec /s nahoře předsunutými skly/ a pokud by byla skla vystrčená dole, byla by to mašinka bardotka, řečeno poeticky slangem modré armády. Sluncem zalitými průsmyky a stržemi jsme dojeli do cíle, lázeňského města Jeseník.

    Oběd v místní restauraci nebyl z těch stimulujících mé chuťové pohárky, ostatním celkem šmakovalo, tak to připisuji na vrub své mlsnotě a zžírnosti, která je zřejmě očividná, neboť jsem dostal nažrat a napít až s několikaminutovým časovým posunem oproti spolustolovníkům.

    Vedení naší výpravy se ujal cestovatel Aleš abychom nezbloudili a rychle došli do muzea a tak se i stalo…

     Milé a srdečné přijetí ve světě plechové legendy zobrazující vše možné včetně Verneova Ocelového města bylo balzámem na naše duše, lavory plné šroubků, matic, koleček, a jiných dílů v nás probudilo montérskou vášeň. Hovor utichl, jen rachot přehrabávaných součástek a spojovacího materiálu sem tam přerušilo hrubší slovo a klení nespokojeného montážníka. Stavební jeřáb, výstražný kříž, traktor pohybující se do boku a jiné machroviny, to vše smontované i přes nedostatečný výběr vhodných dílů.

     Čas je neúprosný, některé výrobky rozmontovány, jiné budou mít jepičí život na místní výstavce než se stanou zdrojem dílů pro jiné návštěvníky.

     Zpáteční cesta na nádraží pozdním odpolednem, několik fotek pro vzpomínku, pár telefonů pro nasrání /maminky nechte děti žít, obzvláště plnoleté!!!/ a vláček motoráček vyrazil. Na nádraží v Zábřehu dali jsme se do běhu abychom stihli přímý spoj domů. Vyslaný průzkumník Radek zdržel odjezd vlaku i když pí.průvodčí megerovité vizáže nebyla k tomu zrovna svolná. Vlak netopí, řekla s úšklebkem a zmizela. Pobyt v příjemně vychlazeném kupé jsme si krátili tlacháním o zdravé výživě, aroma a bio lampách a cenách topných médií. V Olomouci se rozloučil světoběžník Aleš a už je tu Prostějov, návrat do reality.

      Děkuji všem výletníkům za to, že jsem se mohl s jejich pomocí na pár hodin posunout zpět po časové ose, v mém případě skoro o padesát let, děkuji muzejnímu kustodovi mimo jiné i za objasnění druhů mašinek, děkuji Ivě za dnešní parťáctví, děkuji ČT za pořad o Merkuru, děkuji ČD že nebyla výluka, děkuji úklidové četě ČD za šálu, děkuji plumlovským kulakům že nechtěli železnici, děkuji osudu že mi dopřál skvělý den a třeba někdy zase dopřeje.

    Já starý pionýr slibuji, že už budu hodný…

 

dobrovolník JP

 

Začátek        

 

Takto bych nazval svou novou aktivitu, jelikož nic podobného jsem nikdy nedělal. A proto by mě ani ve snu nenapadlo, že bych se mohl stát členem baletu Globa.

Tak ale pěkně popořádku od toho začátku. Již  několikrát jsem se chtěl  jít podívat  na kamarády z Prahy působící v taneční skupině Freedom 4, kteří  v rámci občanského sdružení Užitečný život dělají tanec na vozíku. Měli v loňském roce docela dost vystoupení, ale nikdy mi to prostě nevyšlo se jít na ně podívat.

Proto, když  jsem zjistil, že v Olomouci bude vystoupení projektu Duše v pohybu, kde budou účinkovat různě handicapovaní lidé a součástí také bude balet na vozíku, rozhodl jsem se, že se musím jít podívat.

I když jsem zrakově postižený se zbytky zraku, měl jsem výborné místo v hledišti a docela dobře jsem viděl na vše co se na jevišti  děje.

Jak to tak bývá, potkal jsem se po vystoupení s dávnou známou, kterou  jsem pár let neviděl. Mimochodem je to jedna z vůdčích postav občanského sdružení Dobré místo pro život, které má pod křídly téměř všechny organizace v Olomouci, které pomáhají buď postiženým, nebo  i jinak  znevýhodněným lidem v nouzi.

Bylo to jen takové zdvořilostní setkání, ale za nějaký ten den mi napsala zprávu, jestli bych se nechtěl zúčastnit turnaje v bowlingu, který pořádá pro vozíčkáře.  Chvilku jsem váhal, protože jsem se znal jen s ní a byl jsem trochu nervózní, jelikož všichni ostatní, co tam budou,  jsou pro mě cizí lidé.

No bowling mám rád a tak jsem šel. Nakonec to bylo moc fajn. Co osud nechtěl, byl jsem ve čtyřčlenném týmu s Monikou a Valeriem  Globovými a s jednou jejich baletkou na vozíku Pavlou.

Tento manželský pár vede již zmíněný balet s vozíčkáři.  Vůbec nám nevadilo, že jsme skončili poslední, hlavní bylo, že jsme si  bowling pěkně užili. Šlo především o zábavu a na nějaké umístění nikdo moc nemyslel.

Při posezení a vyhlašování výsledků se mě Monika zeptala jestli bych se nechtěl přijít podívat na jejich trénink a třeba si to i zkusit. Když jsem se zeptal jestli berou i takové dřevo jako jsem já a odpověď  byla kladná vyměnili jsme si kontakty.

Nějak  jsem na to po uplynutí několika týdnů pozapomněl a věnoval se svým obvyklým aktivitám. Jednoho dne mi však přišla sms, že v Moravském divadle Olomouc budou mít trénink, jestli můžu přijít. Samozřejmě, že jsem šel a pro jistotu jsem si vzal tepláky.

Když jsem čekal před divadlem, zničeho nic ke mně přišla nějaká slečna a zeptala se mě zda jsem Aleš. Přikývl jsem a ona říká, já jsem Lucie, dnes spolu budeme cvičit.

V duchu jsem si říkal, cvičit to snad ne, jdu se přece jen podívat.

Přicházeli další aktéři, se kterými jsem se postupně seznamoval.  V baletním sále  mě pak Monika a Valerij představili ostatním s tím, že možná budu novým členem baletu. Já jsem proto řekl narovinu, že se teda stávám členem. Když už mě hodili do vody s tím, že budu s nima cvičit tak se musí člověk naučit plavat ne?

Takový byl teda můj baletní začátek. Je obdivuhodné, že lidé s různým handicapem spolu vytvoří  tak skvělou skupinu. Není to balet jen lidí na vozíku, ale jsou tam i jinak postižení lidé společně se zdravími.

Krásné bylo také, že jsem byl hned začleněn do nacvičovaných choreografií, které zkoušeli. Monika a Valerij jsou úžasní v tom, jak pro každého člověka dokážou vymyslet  nějakou taneční sestavu tak aby ji se svým problémem zvládl.

Možná si na můj špatný zrak budou  muset trošku zvyknout, zvláště na nějaké příkazy typu  pojď sem směřující na mou osobu. Já totiž nevím, že to směřuje ke mně a klidně sedím a jsem v klidu. Pokud po mě něco někdo bude chtít tak si pro mě přijde, nebo mě osloví jménem, takže to neřeším.

Nastávají tak někdy docela humorné situace, kdy se všichni zasmějeme.

Tato činost mi trošku nabourala můj  běžný rytmus, protože tréninky jsou převážně o víkendu, ale  pro mě je teď balet priorita číslo jedna a tak se snažím vždy na trénink přijít.

Když se člověk do něčeho pustí, tak to musí dělat naplno a ne na to kašlat. Na trénincích je to tak trochu zábava, ale až přijde ostré vystoupení před  publikem tak to alespoň pro mě jako nováčka bude křest ohněm.

Budu asi dost nervózní až to přijde, ale už teď se na to těším, protože mám rád adrenalinové věci a tohle adrenalin jistě bude.

Nevím ani komu poděkovat, že jsem se dostal do kolektivu skvělých lidí, kteří i přes své problémy nesedí doma a nebrečí nad osudem. Tak asi jen té náhodě která tomu chtěla aby se ze mě stal baleťák

Hlavně můj obdiv patří všem lidem, kteří ve svém volnu dělají něco smysluplného pro ostatní a sem Monika a Valerij Globoví stoprocentně patří.

                                                                                                              Aleš Příborský

 

 

 

Bad,Muf a já

Zase jsme tři

Mám svou rodinu čítající , pravda   více jak tři osoby.Dcery však již vyletěly z hnízda a tak žijeme s Mufem  sami dva.Už jsem ve svých vyprávěních mluvil o svém „magickém „ a šťastném čísle dvacet tři.Tak jen pro osvěžení a nebo pro ty, co ještě neví, co jsem zač,opakuji výčet třiadvacítek  objevujících se v mém životě.

Zcela logicky jste vydedukovali,že den narození bude tou první třiadvacítkou.Přestože každý z nás určitě aspoň jednou tento den proklel ,je zjevně tím nejšťastnějším , i když jsme si ho nemohli hned napoprvé jak se patří vychutnat.

Oproti srpnové třiadvacítce šedesátého sedmého roku je ta druhá třiadvacítka květnová.

Píšu tenhle článek v noci, když Muf spí a nemohu  se tedy nenápadně vyptat.Pánbůh se mnou a zlé pryč jestli to spletu,ale snad jsem dobře počítal  uvedu-li onen květen jako máj roku osmdesát sedm.Pro vtipálky upřesňuji,  bavíme se o . dvacátém století.Říjen je dalším měsícem v řadě mých  „magických „ dvacet trojek.Hádá správně ten , kdo   dvacátý třetí den onoho měsíce tipuje  jako den narození první dcery. Rok nebudu uvádět, neboť u dámy je neslušné mluvit o věku. Vezmeme-li však v potaz, že již na svatbě jedl Muf za dva,ostatně jako po zbytek společného života, aniž by to  tedy na ní bylo vidět ,dokáže si bystrý čtenář snadno spočítat věk  naší Lucky sám. Monča je druhá dcera. Zcela vyjímečná , jako sama  skutečnost ,že na ní nemohu napasovat dvacettrojku. Jenom mistr logiky ,nebo dobrý počtář  si domyslí, co jsme s Mufem  dělali dvacátého třetího března v osumaosumdesátým. Pardon ,pro výpočet rovnice o jedné neznámé nutno zadat datum narození Moniky. Tedy dvanáctého prosince stejného roku onoho března.. A co že jsme vlastně s Mufem dělali? To víte , tehdá ještě často vypínali elektrický proud, a tak jsme si asi četli při svíčkách. Muf strašně rád čte no a ta romantika svíček. Hm.To se zas líbí mě. No nic,to je jiná kapitola. .

Čas letí jako bláznivý, a najednou klepe na dveře rok dvatísíce a s ním otázka. Přežijí? Hrozné zjištění, že už za sebou máte dvě století,a co hůře ,dokonce dvě tisíciletí. Brrr. Ale zpátky k číslům.

Po třiadvaceti letech jsme si s Mufem znovu slíbili věrnost. Tentokrát v kostele Povýšení svatého kříže.  Tenkrát jsme nemohli . Tak co! Však co? Platili jste to? Neplatili.  No tak. Dost na tom, že dvacátý třetí květen,jak také jinak vyšel na neděli.Obtěžovat pana faráře necelou tři čtvrtě hodinu před půlnocí jsme opravdu nechtěli. A tak jsme si podruhé v životě řekli své ano. Krátce po poledni.Třešničkou na dortu byl gratulant Bad s okouzlujícím motýlkem pod krkem. Děkujeme pane Dvořáku.

Že je  mi třiadvacítka souzená dokumentuji oscanovaným obrázkem. C:\Users\uzivatel1\dokumenty\tank č.23.jpg

 Pro nevidící je na něm kresba z mých dětských let,na níž je vyobrazen tank jedoucí Praze na pomoc.Tank  číslo dvacet tři. Pro upřesnění . Jedná se o pomoc v roce 1945,ne 1968.. .

Třetí dítě, ani třetí svatbu rozhodně,tedy aspoň zatím neplánujem, a tak by se mohlo zdát že další „magická“ třiadvacítka je v nedohlednu.

Ovšem znáte to sami.Člověk míní , život mění.V našem případě byl měnícím elementem pan Milan Dvořák,to když včera zazvonil u našich dveří ,aby nám předal Bada. Jestli snad nevíte o koho se jedná,tak vězte že  Bad je můj vodicí pes a kamarád .Tedy hlavně kamarád.Vrátil se z výcviku  ,a zatím co já plný dojetí a rozrušení píšu tohle povídání,spokojeně odfukuje u mých nohou.

Dodávat, že včera bylo dvacátého třetího listopadu, je už zcela zbytečné. Celý život jsem byl nevěřící.Teď jsem však na rozpacích, a kam mne kroky zavedou nevím.

Jedno vím ale jistě. Včera k nám přišlo štěstí, nebo snad sám Bůh a my jsme zase tři.

Bad, Muf a já.

 

Bad, Muf a já

 

V rodině, kde se babička vrací z nedělního shopingu v obchodním centru s travní sekačkou místo plánovaného nákupu letní obuvi, se nemůžete divit, že jsem se jednoho krásného dne vrátil z „Tmavomodrého festivalu“, a vyhrkl na manželku:“co bys řekla, kdybychom si vzali do předvýchovy štěňátko.“ Popisovat její nadšení by bylo zdlouhavé, a vytahovat ono pověstné eso z rukávu, že pejsek bude vodicí a nutně jej tedy potřebuju,  zcela  zbytečné.  „ „Ono to nebude tak horký,“ usměrňoval jsem svou paní, když se již potřetí v jeden den zeptala, kdy už pejska přivezou. „Znáš tyhlety organizace. Tam je na všechno dost času“. Jenže, chyba lávky. Tentokrát jsem se se svou ironií netrefil. Ani ne týden po návratu z Brna, mi vlídný hlas do telefonu kladl otázku, zda mi bude vyhovovat kluk plemene bílého labradora.

Stává se vám, že své přátele a známé hodnotíte podle jmen? Že ne, tak se nad tím schválně zamyslete. Tak například pan Milan, což v mém výkladu znamená milý, a Dvořák zdvořilý, je toho důkazem. A to mi vy, kteří ho znáte, musíte dát za pravdu. Ještě bych dodal, že je to muž slovo držící, což můžu dokumentovat tím, že se druhý den po našem telefonickém rozhovoru, objevilo na gauči, který jsem až dosud okupoval jen já, malé chlupaté klubíčko. Ještě k panu Dvořákovi. Je to však jako každý z nás, také muž omylný. Jak se později ukázalo, jeho slova „dneska jsi chlupáči na gauči poprvé a naposledy,“ nebyla pravdivá. „Musíte být důsledný“. Copak to jde s takovým miminem? Zvláště když nevidíte a on je filuta všemi mastmi mazaný. Naštěstí je tady má paní a já jsem tak trochu „vyčuraně“ z obliga. Co říkáš Bade? Je-li pravda, že pes je obrazem svého pána, pak si tedy budem rozumět.

A tak jsme byli tři. Já, Muf a Bad. Já Jarek . Muf  My Universal Friend. /Tedy úplně přesně Zuzana moje žena./ A konečně Bad, od této chvíle nejdůležitější člen naší rodiny. Jeho pravé jméno je vlastně Fanfán narozený na Josefa, kdesi na jihočeských blatech. Mohli jsme mu však dát jméno podle svého výběru. Dříve, než stačila zasednout rodinná rada naplánovaná na odpolední hodiny, kdy se většina lidí vrací z práce, batolilo se po pokoji stvoření slyšící na jméno Bad. Na dalších pár týdnů se zúžil slovník naší domácnosti na volání „Bade,“ s přídomky „nesmíš, fuj a nech to“.

Přestože se jí vůbec nechtělo, odjela manželka na předem plánovanou dovolenou. Do služby tak byla povolána druhá babička Bohunka. Je to žena moudrá, uvážlivá a vzdělaná. Dodnes však nemůže pochopit, jak zcela proti zákonu o zachování hmoty, může takový drobek vyrobit větší hromádku, než je on sám. Murphyho zákon oproti tomu zcela jasně a pochopitelně říká:“ že půjde-li páníček ve dvě hodiny v noci na toaletu, zcela bezpečně do této hromádky šlápne“. A to nejprve nohou pravou, a po té při hledání pomoci v podobě ve vedlejším pokoji spící babičky, i nohou levou. Máme babičku rádi a ona má dozajista ráda nás. A tak víme, že její prohlášení „že přijede zase až ta bestie bude chodit sama ven,“ bylo neuvážené. Kdo by se na miláčka mohl zlobit, snad jen ten, komu se před očima mění jeho byt ve skladiště pilin a třísek. Labrador je prostě kanaďan a kanďan je dřevorubec. To máte koferenční stolek, dřevěné nohy od postele, smeták. A poté když jsme vše, co šlo, umístili pod strop, nezbyla mu než kuchyňská linka. Jak jinak, než dřevěná. Na jeho obranu nutno uvésti, že v ní umě vykousal ne velkou asi tak dvaceticentimetrovou díru a to jen proto, aby se po nechutné dřevotřísce dostal ke sladké odměně v podobě kvalitních dubových vařeček, kvedlaček a válečku na nudle. Bylo tedy nutné domluvit se na jasných pravidlech. Nevadí, venku je dřeva dost. A tak začal Bad připravovat náš panelový dům na tuhou zimu. Různé klacíky, šišky, či větve umě transportoval po schodech přes dvoje dveře tak, jak mu který z páníčků dovolil. „Z Mufem to je prd, ten všechno vidí, jo s Jarinem to je jiná ten je slepej jak patrona, tam pronesu i vánoční stromeček“, myslel si najivně Bad. Velké kusy jsem brzy odhalil hned u vchodových dveří a našeho chytrolína tak připravil o radost. Pokročili jsme do druhého levelu a hra pokračovala. „Co to je, co ty šišky tady?“ zněl Mufův hlas místo pozdravu. Jedna nula pro Bada. Je to jasné, kontraband pašuje v čumáku. „Ale počkej, ty dacane, zejtra bude výmak“. A tak při návratu z ranního venčení následovala důsledná lustrace mordy. Je vyrovnáno- jedna jedna. Nadcházela třetí a zřejmě rozhodující fáze bitvy. A kdo je vítěz? O tom nemusíte ani chvilku pochybovat. Oslintaná ruka, z každodenní kontroly a přesto všechno byt plný šišek. Že to není možné? Nevěříte? Věřte. Vždy při příchodu se Bad přede dveřmi vzorně posadil, já jsem je otevřel, a než jsem mu stačil prohlédnout tlamu, s obratností zručného žongléra, prohodil šišku do bytu. Je zcela jasné, že tohle jsem já, nevidomý páníček, nemohl vědět. A tak následovala pochvala a frolík. Nechci ani domýšlet, co si myslel o páníčkově inteligenci poté, co si se svou kořistí vítězoslavně zalezl do pelíšku, aby si šišku přidal do své bohaté sbírky.

Badík rostl a nehybné předměty se pro něj stávaly nudnými. Ježkové v noci, nad ránem zpívající ptáčci a ve dne motýli, nebo jen tak ve větru poletující listí. Na výchovu náročné, ale krásné. Dokážete si představit ty nevinné oči, které ve sluncem zalitém podzimním odpoledni na povel „pusť“ jen neochotně přikývnou, tlama se líně otevře a z ní vyletí motýl? Třeba i pro takové okamžiky stojí zato mít takového kamaráda. O jeho kouscích by se dalo vyprávět celý den, a snad by se o tom dala napsat i knížka. Ale co s knihou, byť v té nejvzácnější kůži vázanou, když se k vám nepřitulí a nenechá se hladit. Teď je Bad ve škole a doma nám moc chybí. Tak se ty lumpe snaž a uč se, a brzy se nám vrať.

                                                                                Jarek a Muf

 

                                                          Zmrzlé  Hanák 2011

 

Tak  opět po roce přišla chvíle, kdy se již tradičně vydáváme na zimní turistický výšlap  Zmrzlé Hanák. I letos  jako vždy připadl termín zimní tůry  na poslední lednový víkend.

Letošní putování odstartovalo z Mariánského Údolí, kam velmi početná skupina čítající kolem dvaceti  lidí dorazila vláčkem z Olomouce. Já jsem na ně již čekal na místě, protože Mariánské Údolí je součástí Hluboček, kde bydlím.

K naší partě se přidali cestou ještě tři účastníci, z toho dvěma v Olomouci ujel vlak a tak nám šli naproti jiným směrem, ale nakonec jsme se šťastně sešli. Dohromady  nás tak bylo krásných dvacetčtyři výletníků.

Od nádraží nás čekalo nejvyšší stoupání na Posluchov. Když jsme se propletli sídlištěm  v Mariánském Údolí a došli na posluchov, čekalo nás u místního hostince překvapení. Možná by se  nabízelo, že to bude něco na zahřátí, ale chyba lávky. Bylo to stádo několika koní, které tam naranči mají a byli tak ochotní vydat se na výlet s námi. Na koníčcích se každý kdo měl chuť mohl svézt, protože s námi šli téměř až do cíle našeho pochodu. Nejvíce to asi ocenili děti, které se s námi vydaly na pochod a které jsem netaktně na začátku nezmínil. V naší tlupě byl  i jeden pes a děvčata která vedla koně měla další dva hafany.

Tato velká karavana se vydala z Posluchova pomaloučku směrem k Radíkovské věži a potom dále směrem na Svatý Kopeček u Olomouce.

Cestou jsme si v různých skupinkách navzájem povídali, další jeli na koníčcích, takže nám to velice příjemně ubíhalo a kolem poledne jsme došli na Svatý Kopeček. Tady se s námi koníci rozloučili.

My jsme koníkům poděkovali připravenou mrkví a jablky a rozloučili jsme se i s děvčaty, která  je vedla a přesunuli jsme se do restaurace u Macků, kde jsme doplnili vydané kalorie vydatnou krmí.

Náš pochod zde ještě nekončil a tak po nasycení žaludků jsme pokračovali směrem k domku kde na Svatém Kopečku trávil v dětství prázdniny Jiří Wolker.  No a potom nás již čekal sestup po lehce namrzlé cestě z kopce klikatýmy uličkami do Samotišek.

Náš letošní pochod zde končil a my nasedli do autobusu, který nás odvezl zpět do Olomouce.Následovalo ještě společné foto a pak se již každý rozjel ku domovu.

Letos nám přálo počasí a název Zmrzlé Hanák k němu doslova seděl. Bylo moc krásně, skorojasno a mrazivo.  Můžeme tak třeba doufat, že příští rok to paní zima zařídí podobně a název pochodu bude stejně výstižný jako letos.

                                                                                  Aleš  Příborský

 

 
 
přidáno 28.5.2010
Víkend v České Třebové
Tak mi zase jednou něco, co jsem plánoval již dlouho, pěkně vyšlo. Jsem velký dobrodruh a tak jsem si přece víkend na chatě SONS v České Třebové nemohl nechat ujít.
Vzal jsem to pěkně přes tři kraje, protože jsem byl v Jihlavě u známých. Měl jsem velké obavy, aby se tento výlet uskutečnil, protože v pátek když jsem v Brně přestupoval na autobus do České Třebové, tak pěkně lilo. Naštěstí mě telefonicky šéfová naší party uklidnila sdělením kde na mě počkají, takže bylo zřejmé, že to nevzdali a jsou tak jako já připraveni na vše.
V České Třebové jsem za pomocí příjemné slečny prokličkoval staveništěm před hlavním nádražím a vstoupil do nádražní restaurace, kde si zbytek party nacpával břicha. No kdyby si mě nevšimla naše skvělá Nela tak tam po tom zakouřeném lokále kroužím dodnes.
Celá naše sedmihlavá tlupa čítající i dvě děti se po rozloučení s příjemným personálem nádražky vydala přes město a park Javorka do Robova kopce, kde stojí chata SONS, ve které nás již čekal pan Ivo, který je zde správcem.
Když jsme se ubytovali a trochu oddechli, tak nedbaje deště jsme vyrazili do města na zvědy. Hezky jsme se prošli po městě a obhlédli nějaké obchody, ale nakonec jsme zakotvili v příjemné cukrárně kvůli doplnění energie před výstupem do kopce na zpáteční cestě na chatu. Večer jsme strávili povídáním, hraním her a plánováním sobotního výletu do Litomyšle.
Ráno naštěstí nepršelo, takže hurá do Litomyšle. Seběhli jsme z kopce do města, prokličkovali staveništěm u nádraží a s lehkým tápáním a s dopomocí místních a policistů se psy, kteří zde hlidkovali kvůli fotbalovým chuligánům jsme našli stanoviště autobusu do naší cílové stanice. V Litomyšli jsme nakoupili sváču a v poklidném tempu jsme prošli městem k místnímu zámku, do kterého jsme měli v plánu se podívat. Prohlídka byla moc hezká i proto, že jsme si mohli ledacos ošahat. Paní průvodkyně kupodivu nic nenamítala, i když jsem si zkusil lehce zahrát na klavír, na který hrál nejslavnější rodák z Litomyšle pan Bedřich Smetana. Po prohlídce jsme se ještě šli podívat do malé a velké zámecké zahrady a u fontánky jsme vyslechli několik Smetanových skladeb. Zakoupili jsme si suvenýry a konečně taky zašli ukojit kulturu papání při dobrém obědě. Samozřejmě se zvládl i dezert v cukrárně na autobusovém nádraží a to kvůli skutečnosti, že v cukrárně byly záchody.
V dobré náladě jsme dorazili zpět do České Třebové a vylezli jsme do kopce k naší chatičce. Celý zbytek dne jsme trávili opět hraním her a tlacháním o všem možném, ale také o zážitcích z pěkného výletu.
Neděle ráno, ach jo, už je to tady. Náš pobyt se nachýlil ke konci. Sbalili jsme si věci, uklidili si po sobě a počkali jsme na příchod pana Iva, který si chatičku od nás zase převzal. Rozloučili jsme se s ním a vydali se na vlak. Ve městě jsme zamávali kohoutu s lidskou hlavou, který je ve znaku České Třebové. Tento znak nešlo ve městě přehlédnout, protože je téměř na každém kroku. Pak jsme se nalodili do vlaku a dali pro tentokrát sbohem nejen znaku, ale i České Třebové.
Opravdu jsem si  o tomto víkendu velmi odpočinul a vyčistil si hlavu, i díky skvělým lidem z naší party a hodné tetince.
Moc děkuji za příjemně strávený čas a doufám, že se zase společně brzo uvidíme.
                                                                                                                                               Aleš Příborský
 
 
přidáno 26.4.2010
 
Vlci jeskyní
Možná si říkáte, že by se podařilo objevit nový živočišný druh. Ne, nebojte taková zrůda neexistuje, tohle zvíře se zrodilo v hlavách účastníků výletu  do jeskyně na Špičáku, kde měl vystoupení náš kamarád Jarda Knejp.
V hale Olomouckého nádraží jsem ráno 20. dubna netrpělivě vyhlížel spěšňák směr Jeseník. Samozřejmě od Brna zase zpoždění, ale tuto mrzutost hned po příjezdu vlaku vystřídalo setkání s partou skvělých prostějováků.
Cestu jsme zvládali příjemným povídáním a tady jsem poprvé v hovoru zaregistroval to podivné zvíře, které prý číhá na něžné pohlaví v temných chodbách jeskyně na Špičáku. Při přestupu v Bludově jsem získal funkci pobočníka šerpy, tím hlavním byl druhý Jarda z naší grupy.
V Jeseníku nás již očekávala Ivanka a opět jsme si přestoupili do vláčku směr Písečná. Vedoucí naší skupiny šla koupit jízdenky, ale paní v pokladně byla nějaká divná a nabídla jí velice výhodné jízdné, což bylo asi o dvěstě procent dražší než které měla platit. České dráhy jsou v mínusu a tak se musí na někom zahojit, ale nabídli nám k tomu tašku s občerstvením v podobě již starších rohlíků, které pry někdo z nás ve vlaku při přestupu nechal. Okolnosti okolo špatné jízdenky vzápětí ve vláčku směr Písečná vyřešil příjemný revizor s konstatováním, že paní pokladní bude muset šáhnout do vlastní kapsy a penízky za špatnou jízdenku vrátit. Nebyli jsme asi samotni a ona těch přešlapů měla ten den asi více.
V Písečné nás čekalo auto, které odvezlo aparaturu, našeho interpreta a dva pomocníky na kopeček nad vesnici, kde se jeskyně nacházela. My ostatní jsme tam došli pomalou chůzí. Bylo to cirka kilometr a kousek a tak to bylo po sezění ve vlaku příjemné protažení.
Jeskyně na Špičáku je nejstarší v republice a dokonce i v Evropě. Zmínky o jejím objevením se datují od roku 1430 a její spletité chodby jsou několik set metrů dlouhé. Takže se tam klidně ten vlk může vyskytovat.
Na vystoupení dorazili i lidičky ze Šumperka a několik starostů z okolníh vesnic. V jeskyni samotné se konala již nějaká kulturní vystoupení a tak si zdejší druh netopýra nejmenšího již přišel na své a teď se konečně dočkal i vystoupení naší star Jardy.
Když jsme se nahrnuli konečně dovnitř , mohlo být slavnostně vystoupení záhájeno.  Paní Rašková přednesla báseň, dále malý Erik z Jeseníka zahrál na flétničku a dvěma písničkami se blýskly nevidomé ženy z Jeseníku. Poté nastala konečně chvíle naší star. I když jsem slyšel Jardu už několikrát, tak při písni Vyznání mě vždy přepadne nevysvětlitelné chvění a mrazení po celém těle. Hodinka určená koncertu uběhla jako nic, ale ve všech zanechala nádhernou stopu. Gratulace a poděkování jsou nekončící a nikomu snad nevadila ani zima a kapající voda ze stropu za krk, no když to zvládl Jarda, kterého musely šíleně studit prsty při hraní na klávesy a nemohl se moc pohybovat, tak mi ostatní jsme to museli také zvládnout. Teplota v jeskyni je tak kolem osmi stupňů.
Vyšli jsme opět na denní světlo a několika klaustrofobikům, kteří stáli těsně u vchodu jeskyně se evidentně ulevilo. I když stáli daleko od aparatury, specifická akustika jeskyně umožnila hudební zážitek i jim.
S konstatováním, že se žádná žena nestala obětí vlka jeskynního, i když by některá o to třeba stála, jsme zakousli připravené pohoštění.
Rozloučili jsme se a v doprovodu Ivanky jsme se přesunuli do Písečné na oběd do hospody. Z nádraží jsme se vláčkem dostali opět do Jeseníku, kde jsme si v pokladně vybrali zmíněný přeplatek v ceně jizdenky. Rozloučili jsme se i s Ivankou a trošku nepohodlným osobáčkem jsme vyrazili do Bludova, kde jsme přestupovali opět na spoj do Olomouce.
V Olomouci jsem předal své svěřené zavazadlo vrchnímu šerpovi a tím pro mě skončil tento báječný výlet, na který jsem se oprávněně již dlouhou dobu těšil.
Jeskyně těš se. Jarda se líbil a tak si to na přání paní, která tě spravuje v květnu zopakuje a určitě tě opět zbourá jako nyní.
Tentokrát vlci přišli zkrátka, ale co my víme co se v temných chodbách jeskyně může odehrát příště.
                                                                                                                                                                       
                                               Aleš Příborský
 
 
 
Přidáno 15.4.2010
Městská hromadná doprava v Brně
Znáte to! Každý z nás už jste cestoval pomocí městské hromadné dopravy. Ať už je léto nebo zima, vždy má tato cesta „z bodu A do bodu B“ nějakou nevýhodu.
Vzpomeňte si na letní parné měsíce. Teploměry ukazují 350 C a vy musíte jet do práce.
Celé to začíná postáváním na zastávce, kdy netrpělivě čekáte na chvíli, kdy se ze zatáčky vynoří autobus s číslem, které jste si celou dobu přáli vidět.
Řidič vám zastaví před nosem. Ozve se syčivý zvuk, při kterém se otevřou dveře „korábu“ a z jeho útrob se vyhrne dav pospíchajících lidí. Když se autobus konečně vyprázdní, je řada na vás. Spolu s ostatními cestujícími nastoupíte a začíná „boj o sedadlo“. Po pár chvílích si konečně uvědomíte, že na vás žádné nezbylo a tak si s povzdechnutím stoupnete k jednomu z madel a čekáte na nápor odstředivé síly dostavující se při startu.
Dveře se zavírají. Do nosu vás „praští“ zápach zpocených těl a horkého vzduchu. Při  startu překonáte tu odstředivou sílu na kterou jste se připravovali a jede se.
Řidič se zdá jako naprostý šílenec, který s vámi  „řeže zatáčky“ a celkově řídí, jako by vás ukradl. Následuje zastávka a s ní i druhý pokus o ukořistění sedadla, který se vám opět nezdaří, protože se vám zželelo staré babičky. V podobném duchu pokračuje celá cesta.
Nyní se podívejme na situaci v zimě. Opět přešlapujete na zastávce, ale s tím rozdílem, že se nepotíte pod letním sluncem, ale mrznete v ranních teplotách pohybujících se okolo 00C. Po chvíli spatříte „váš“ autobus a znovu bojujete o nějaké to sedadlo. Překvapivě se vám to nezdaří.
Už necítíte pach zpocených těl, ale ne proto, že by se nikdo nepotil, právě naopak, ale pach se nedostane přes veškeré vrstvy oblečení, které se nikomu nechce svlékat. Na vydýchaný vzduch jste zvyklí z léta.
Boj s odstředivou sílou je obtížnější, jelikož je podlaha zanesena špinavým sněhem a je vám líto do něj položit ať už batoh nebo kufr. Raději si s ním dáte tu práci a svíráte ho pár centimetrů nad špínou. Cestu ještě ztěžuje „bláznivý“ řidič, vyžívající se v ostrých zatáčkách. Náhle prudce zabrzdí a v celém autobuse se ozve mnohohlasné uáá, jak někteří unikli nebo neunikli jen o vlásek pádu na podlahu. Útroby autobusu zachvátí chvilková panika a jízda pokračuje.
Shrňme si to. A’t je léto, ať je zima, z cestování MHD se legrace nikdy nestane. Ale můžete se uklidnit tím, že tento způsob cestování praktikuje mnoho lidí, takže v tom nejste sami a buďte rádi, že nemusíte chodit pěšky.
Katka Doleželová
 
 
 
 
 
přidáno 13.4.2010
 
Ahoj lidičky z Hučičky,
aby se to rýmovalo. Dnes mám habakuk času. Doma ani noha, tak se snažím psát v klidu.
Byli jsme uklízet v Hamrech. Taková menší brigáda. Drhli jsme lavičky asi v hasičárně. Děcina bylo to báááječné. Jarek a Mira jeli jako pily. Kartáči vydírali barvu ze dřeva. My s Evkou jsme si vzaly do parády další stoly.
Potom jsme seděli na lavičce po dobře odvedené práci a sbírali sluneční paprsky na kůži. Každý je sbíral na jinou stranu. Seděli jsme naproti sobě přes stůl. Na jedné straně seděla Zuzka-Zizi, Evička a já, tak nam to sluníčko pálilo do pravé tváře. Ten bohovský pocit, jak nás to nabíjelo, můžu popsat jen stěží.
Naproti nám seděl Mirek, Zuzka a Jarek. Ty sluneční paprsky pálily do levé tváře. Radek byl očmoudlej ze všech stran, protože s láskou kolem nás lítal, ještě i se Zizi. Měli jsme kuřecí řízky. Ty tedy miluju. Slíbila  jsem kousek Mirovi. Nakonec byl řízek tak vyborný, že jsem ho sobecky zhltla celý. Zizi hodně šmakoval křen s chlebem. Křen byl dobrý, vodový. Jarek má dobrý vztah ke křenu, ktery dělá jeho žena Zuzka. Píši to moc zdlouhavě, jinak to neumím.
Celá  akce byla uspěšná. Odvedená práce,vyvětrane mozky. Škoda, že neznám nějaké lepší přirovnání.                                                                                                      
                                                                                                       Ivana Tatýrková
 

 
 
 
přidáno 15.3.2010

Štěňátko.
 
 I v naší rodině došlo k řešení věčného dilematu, zvířátko? Jaké a kdy? Všechno vyřešila náhoda. Na místní výstavě různých opeřenců vyhrál náš tehdy pětiletý synek andulku. Přikoupila se klícka a bylo vystaráno. Jenže do tří měsíců byla andulka v ptačím nebi, asi majitel věděl, proč ji dává do tomboly. Synek, vždy ostražitý a bdělý si všiml absence zeleného neposedy až za dva týdny. A pak to teprve začalo. Pták je přeci pořád jenom pták, ale štěňátko to je přeci něco úplně jiného, jak by o ně pečoval, venčil...
  Kupte si třeba nosorožce, ale budete se o něho starat beze mne, děl jsem zoufale. Do měsíce bylo doma malé černé klubíčko, které všude šmejdilo, zavazelo, kňučelo, všechno chtělo ochutnat a z každé misky vypité vody vyrobilo nejméně dvojnásobné množství úplně jiné tekutiny vypouštěné dle potřeby na nejméně vhodných místech našeho bytu.
  Přišlo jaro, psí holčička se stala způsobně se chovající slečnou, a my ostatní členové smečky jsme připravovali velikonoční stůl. Po krásné jarní vycházce byl ozdobený nejen bílým ubrusem, kočičkami, ale i ošatkou s uvařenými vajíčky různých barev. Synek velice nerad přiložil i vrbovou píšťalku z odpolední výpravy, aby iluze Velikonoc byla dokonalá. Šlo se spát, pejsek už měl náskok, však toho dnes tolik prožil.
  Velikonoční pondělí nepřiběhla jako jiná rána Betynka s radostným vrtěním ocásku přivítat smečku, ale ležela a funěla s neuvěřitelně velikým břichem pod stolem, na kterém zbyla jen ošatka plná rozšrotovaných skořápek a ožraný klacík včera ještě funkční a pískající.
 Vajíček natvrdo bylo patnáct, píšťalka jedna a tradiční vajíčková pomazánka se ten rok nekonala. Pejsek přežil a až dodatečně jsem z literatury zjistil, že jezevčíci mají sklony k obezitě a přežírání, docela jako páníčci...
 
Jarek Petržela
 
 

   
 
 
 
 přidáno: 23.2.2010
 
Pohled zvenčí, proč navštěvuji Jeseník
 
No jo, tuto otázku mi stále klade jedna nejmenovaná osoba vždy, když se rozhodnu vyjet z naší rovné Hané do našich nejvyšších  Moravských hor a konkrétně do města Jeseník.
Je to vždy velmi silný zážitek, který začne brzy ráno na olomouckém vlakovém nádraží. Cesta vlakem trvající téměř tři hodiny na stokilometrovém úseku je téměř pokaždé silným adrenalinovým zážitkem. Když se podaří dorazit na čas do těch kopců je to velký úspěch a radši se vždy zeptám cestujících ve vagonu, jestli je to už Jeseník, protože se tomu ani nechce věřit, že vlak jel načas.
Cesta do místní odbočky SONS, kam vždy míří kroky mé návštěvy, byla náročná. Několikrát jsem se zamotal ve spleti městských ulic, ale zde jsou velmi ochotní obyvatelé a člověka s bílou holí ochotně směřují k danému cíli. Aspoň mě samotnému se pomoci vždy dostalo, když bylo evidentní, že bezradně tápu. Po několikáté návštěvě jsem si trasu zapamatoval a naposledy jsem už pomoc nepotřeboval.
Nejlepší na těchto návštěvách je, že nevím, co si na mě opět vymyslí. Poprvé když jsem dorazil, tak jsme s dobrovolníkem obešli pěkně lázeňský areál. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože jsem zdatný chodec, ale ten déšť a vítr moc nemusím. Při další návštěvě jsem při vstupu do kanceláře obdržel informaci, že se půjde na zvířátka. Tak to jsem zůstal konsternovaně stát a v duchu jsem si říkal, že nikam nejdu. Nakonec to byla velmi krásná vycházka do místního bývalého kláštera, kde sídlí místní sdružení DUHA a kde mají ty zmíněná zvířátka a dokonce i skleníky, s různými zajímavými rostlinami. Jaká zvířátka tam jsou, to neprozradím. Přijeďte se podívat.
Při poslední návštěvě koncem února vycházka nebyla, ale naopak se v odbočce tak jako vždy po absolvování vycházky hrály různé hmatové hry, četly úryvky z knih a tentokrát se vařily bramboráky, které ani nevím, jak dopadly, protože jsem musel již na vlak. Doufejme, že odbočka SONS v Jeseníku nevyhořela.
No je to tam pokaždé velká legrace a moc místním klientům odbočky fandím. Snaží se vytvářet zajímavé činnosti a schází se jich tam docela velký počet.  Je vidět, že se jim tam líbí a jsou tam rádi. Panuje mezi nimi doslova rodinná atmosféra.
Moc se mi líbily všelijaké rukodělné výrobky. Naposledy tvořili Věstonickou Venuši , nebo to bylo něco jiného, nevím.
Bylo to ale moc vydařené.
Takže vzkaz pro všechny dobré lidičky z Jeseníku. Jsem mezi vámi moc rád a zase přijedu. Nevadí mi ani náročnější cestování a ani haldy sněhu v ulicích. Rád se vracím tam, kde jsou prima lidi a takových míst znám naštěstí několik a Jeseník k nim už neodmyslitelně patří.
                                                                    Aleš P.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno 19.2.2010
ŠTACE JESENÍK, ANEB JAK JSME NAŠTVALI JARDU
  V úterý 16 února v 10 hodin v areálu SONS v Jeseníku další Jardovo vystoupení. Tudíž sraz deset minut po šesté na prostějovském nádraží, odjezd v 6,35, přestup v Bludově. Příjezd do Jeseníka v 9,14. Tak zněly jasné instrukce manažerky Zuzky. Tento bod manažerka zvládla na výbornou, trošičku horší již to bylo se sálem. Původně se vystoupení mělo konat v salonku, ale na poslední chvíli přiběhla manažerka, že je objednaný sál snad pro dvě stě lidí. Ne, že by si Jarda s tolika lidmi neporadil, ale technické zabezpečení, které na tuto produkci vybral a mělo být přemístěno na našich bedrech vlakem, by to nezvládlo. Nedalo se nic dělat a musela se naložit trošku výkonnější aparatura zaplaťpánbůh ne na bedra, ale do špenátu-do Jardovy Felície. Tím pádem se tým musel rozšířit do následující podoby: Jarda – hlavní protagonista, Zuzka – manažerka, Lucka a Vojta – řidiči, nosiči a zvukaři, Radek a Mirek – bodygardi. Tiskového mluvčího, jenž má dnes snad každý, Jarda neangažoval -  zbytečnost. Jarda dokáže říct každému, co si o něm myslí nebo ho poslat do oných míst z očí do očí a na rovinu a nepotřebuje k tomu nějakého fintila s „diplomatickou mluvou“.
  Cesta, až na desetiminutové zpoždění dopadla dobře.  V Jeseníku nás již čekal pán, který nás zavedl na místo dění. Na místě samém jsme zjistili, že aparatura je již nainstalovaná, což se některým ulevilo, neboť již z vlaku jsem musel Lucku navigovat, aby trefila na správné místo. A proč jsem ji musel navigovat já? Nikdo z nás není z Jeseníka, ani tam nejezdil na prázdniny k babičce, ale já již byl v Jeseníku po třetí, takže z našeho týmu mazák.
  Původně mělo být vystoupení pro členy jesenického SONSu, ale sál se začal plnit i dětmi s různým postižením z místní základní školy. Jako předprogram si místní pořadatelé pozvali dva kašpárky, kteří děti obdarovali balónky. Zuzku s Luckou růžičkou a nás chlapi švédským stolem. Na to Jarda spustil první song. Netrvalo dlouho a museli jsme zvětšit taneční parket, neboť najednou bylo všude hodně tancujících a usmívajících se dětí. Bylo na nich vidět, jak se radují a vystoupení si užívají. Asi po hodinovém pásmu písniček, básníček a povídek nastala dlouhá děkovačka a hlavně na dětech bylo vidět, že se jim evidentně končit nechce. Ale všechno má svůj konec.
  Po vystoupení jsme se seskupili k jednomu stolu,  popíjeli kávu a Jarda dohlížel na technický doprovod – Lucku s Vojtou, aby vše dobře sbalili a něco se nezapomnělo. S Luckou a Vojtou jsme se po chvíli rozloučili a přemístili se do klubovny místního SONSu, kde jsme si tak povídali a vyměňovali názory a zkušenosti s místními členy a předsedkyní Ivou.  Asi po hodince jsme se loučili i my. Na cestu jsme byli s Mirou obdarováni od předsedkyně Ivy hubičkou.
Nevím proč nebyl obdarován i Jarda, ale těžce to nesl. „Já to odedřu a vy slíznete smetánku, to je nespravedlnost“, pronesl Jarda. Cestou na vlak jsme se museli stavit na něco dobrého, abychom si Jardu zase udobřili. Vybrali jsme k tomu asi nejluxusnější podnik v Jeseníku. S Mirou jsme si dali pivečko, Zuzka americko - španělskou směsku – kolu s pomerančovým džusem. Jarda neodolal křenové omáčce s hovězím masem. Však si ji také zasloužil, dyť udělal dobrý veleskutek tím,  že pobavil toliko lidí. Jen škoda, že Jardu při jeho exhibici v restauraci neviděl jejich kuchař. Ten jeho talíř totiž nemuseli dávat ani do myčky jak byl vylízanej.
  S pocitem dobře vykonané práce jsme se odebrali na nádraží. Čekala nás cesta domů. Ta měla být trošičku náročnější, než cesta tam. Měli jsme totiž absolvovat o jeden přestup navíc, ale to se nějak zvládne. Co bylo, ale horší, na nádraží nás čekal vlak, no vlak, lokálka z poválečných let a žádný vagon. Nasedali jsme s představou, že se budeme mačkat jak sardinky v konzervě až nabereme po cestě lyžaře. No ona asi i ta krize ovlivnila lyžování v Jeseníkách, neboť očekávané davy sportovců nedorazili. Horší bylo, že tato prehistorická lokálka byla absolutně nepohodlná a poměrně hlučná. Tím nekritizuji manažerku Zuzku, ale manažery českých drah. Bludov -  Olomouc.
Naše přestupní místa a daleko pohodlnější vlaky. Zde již se dalo dělat cokoli. Dojídat zbytky, pozitivně hodnotit dnešní akci, plánovat další štace a někteří si i přes mobilní telefon objednali večeři. Prostějov hlavní nádraží. Zde již na nás čekal Muf a Bad, rozloučili jsme se a šli jsme každý po svém.
  Nejbližší štace bude Přerov, Prostějov DD Nerudova a časem třeba i O2 arena v Praze.
                                                                                                                         Radek  
 
                                                                            
 
 
 
 
Přidáno:  17.2.2010
                                      Ahojky lidi z TyfloCenra a z Huči,
dlouho jsem se po operaci plácala doma. V blbotě jsem plavala jako o olympijskou medaili.
Včera jsem se ládovala bůčkem. Byl fakt dobrej. Myšlenky mě dohnaly přemýšlet jinak. Vrátit se zpátky tam, kde jsem byla. Zase jedu na starou kartu, na tu se srdíčkem.
 Je tedy pravda, že někdy je mi setsakramensky blbě, to pak nejedu, nemluvím.
Byla jsem s vámi v Poličce na výstavě. Byla něco, co neumím ani vyjádřit. Někdy člověka napadnou věci, pak se to vykouří
 z hlavy. Jela banda poloslepých človíčků, někteří nevidí nic, na hmatovou výstavu do Poličky. Než jsme tam dobruslili na tom náledí po obědě, tak to nějakou chvíli trvalo. Ten oběd byl opravdu fofrovka na menu měli dva chody. Zblajzli jsme to v rychlosti.
Pak jsme šli. Po cestě nás potkala dobrá duše, pani z muzea.
V ruce se ji klimbal v jídlonosiči oběd.
V muzeu se nás po tom, co Zuzanka za všechny zaplatila vstup, ujaly dvě pracovnice. Pak přišla vyslíkačka kabátů. Tedy všichni to zvládli perfektně. V těch svých depresích jsem nikoho nevnímala, kromě Mirka. Mira nevidí nic.
Nejdříve jsme došli do mučírny. Tam si Jarek s pomoci své ženy Zuzky vyzkoušel, /Jarda také vůbec nevidí/, mučící nástroje.
Nevím, jak bylo ostatním. Já jsem měla špatný pocit. Díky, že jsme v té době nežili.
Pak jsme měli možnost osahat ty erby. Byly placatý. To byla škoda.
Pak jsme měli možnost vyrazit si penízky. Byly tak prťavé, že v peněžence bych je nosit nechtěla. Na hmat bomba, i když dodnes nevím, co na nich je.
Pak jsme zavítali do velkého sálu. Byl plný šatů a brnění. Měli tam také zbraně a ty byly tak těžké, že jsme je nemohli ani utrhnout od stupínku. Tenkrát v té době než bych s tím doběhla, vypotila bych alespoň 50 litrů potu.
Mira a Jarek si vyzkoušeli těžké helmy. Jarkovi se tam hlava ani nevešla.  Baby se oblékly do hábitu. Škoda, že neměli korzety, třeba bychom se do nich vešly.
Zuzka nafotila pár fotek. Mirka jsme oblékli do rytířského brnění. Jak se v něm cítil, to neříkal.
Ještě jsme se byli podívat na výstavě,  kde byly jen plakáty za sklem.To byla výstava , jak za těžkého komunismu. Pak už nás honil čas, ale ještě jsme stihli Dívčí válku, která byla na 16 m dlouhé plastice. Někteří si to prohlédli. Jarek s Mirou ohmatali. Jarek utřel prach nahoře, Mira dole. O dívčí válce podrobnosti nevím, ale ta atmosféra byla parádní.
Prožili jsme výborný den. Bože, díky za něj.
Ivana Tatýrková
 
 
 
 
 
 
přidáno: 19.2.2010
 
 BRANKÁŘ  
  Na svou historku si vzpomenu vždy, když vidím duchaplné reklamy na dámské hygienické potřeby všeho druhu-sice s křidélky i bez, leč pro můj víc než třicet let starý příběh, absolutně nepoužitelné.
Ve svých dvanácti, tedy koncem 60.let, jsme jako kluci tu hektickou dobu prožívali po svém. Těžko jsme chápali naše „osvobození“. Byl přece Gagarin, Lajka, Sputnik - a najednou tohle…! Vyplynulo z toho hodně hořkosti, zklamání a nenávisti ke všemu ruskému. O to víc jsme prožívali naše vítězství na ledovém poli, když byla neporazitelná sborná i s Tarasovem poražena. Tehdy jsem cítil národní hrdost v pravém slova smyslu. A tak jsme i my kluci hrávali hokej a bili se jako lvi. Jen „Rusy“ nikdo moc hrát nechtěl.
  Má postava mě jaksi předurčila do branky: mám dodnes ve svých lékařských záznamech zapsáno obezita v dětství. Tak jsem se snažil aspoň trošku přiblížit svému vzoru, Vladu Dzurillovi, pořádnému to kusu chlapa. S výzbrojí to ovšem bylo horší. Hokejku jsem si vylepšil kouskem překližky. Ty betony na lýtka ale jaksi chyběly a trefa pukem pod koleno pěkně bolela.
  Proto jsem doma pátral po něčem vhodném, co by chrániče nahradilo. Když jsem objevil jakési balíčky s nápisem Violetta Veverská Bítýška, bylo rozhodnuto. Materiál dobrý, vata v pěkné gáze držela „fazónu“, stačilo jednotlivé kousky narovnat pěkně za sebe, přidat něco pásky zvané entl a vznikly betony jedna báseň. V těch se chytalo! Ani rány pukem tolik nebolely.
    Byl jsem v sedmém nebi. Z vyhraného mače jsem si hrdě vykračoval domů a užaslé pohledy lidí přičítal své kvalitní výstroji a la Dzurilla. S jakou radostí jsem běžel vstříc své matce, která šla z práce domů! „Aha, mami, jaké mám be…“ A už jsem ji měl zleva, zprava, výstroj dole, matka rudá až za ušima mě táhla domů. Bylo po mé „brankářské“ kariéře.
    Tehdy jsem si myslel, že jsem dostal neprávem, protože jsem spotřeboval necelé dva balíčky a jeden stál 2,80 Kč. Tolik povyku kvůli pětikačce! Dnes, když si své kousky z let klukovských zpětně promítnu – betony, ploutve pro psa, odlévání olověné rakve pro ptáčka s následně propáleným stolem a jiné – smekám před svou matkou, ale i před všemi matkami takových rošťáckých badatelů, jako jsem byl já.    
                                                          Jarek Petržela
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno: 10.2.2010
 
 
   ZMRZLÉ HANÁK 2010
 
 
Už tradičně , tak jako každý rok jsme se opět poslední víkend v lednu vypravili na zimní turistický pochod Zmrzlé Hanák.
Letos to vyšlo na sobotu 30. 1. 2010
Opět jsme nešli oficiální trasu, která je v Újezdu u Uničova, protože v našem okolí Olomouce je spousta míst k pěkné turistice, tak proč ještě zbytečně cestovat do Újezda u Uničova.
My všichni dobrodruzi, kteří jsme se odhodlali čelit sněhu,bouři, vánici, chladu, zmrznutí, chumelení a jiných příjemných, nemyslitelných, nevyhnutelných projevů zimy jsme se sešli kolem osmé hodiny ranní ve vestibulu hlavního vlakového nádraží v Olomouci.Odkud jsme se přesunuli na zastávku MHD směr Svatý Kopeček.
Tady začalo naše putování. Trasa byla vytýčená. Ze Svatého Kopečka do Lošova poté do Posluchova a odtud zpět na Svatý Kopeček kolem Radíkovské věže.
Letos kupodivu byla zvolena k mé radosti jiná strategie. Toto spočívalo v tom, že cukrárna nebyla na začátku, ale až za odměnu po výkonu na konci cesty. Sice byly takové náznaky, v tom smyslu zajít napřed do cukrárny, ale když jsem z legrace řekl, že to nepřipadá v úvahu tak k mému úžasu  celá skupina vůbec neprotestovala.
Počasí bylo velmi milosrdné. Lehce pod nulou a kupodivu nefoukal ani vítr a ani nepadal sníh.
Po příjezdu na Svatý Kopeček jsme po silnici vyrazili do Lošova. Šlo se dobře, protože na silnici nebyl téměř žádný provoz a tak naše jedenácti členná tlupa  ani moc motoristům nezavazela. V Lošově jsme se šli sklouznout na zamrzlou přehradu a zahráli si jednoduchou hru, kterou si pro nás připravila naše vedoucí. Vítěz získal sladkou odměnu a tak já se účastnil jen pasivně.
V Lošově jsme sešli ze silnice směrem k chatám za vesnicí, kde jsme poté přes louku konečně se trochu brodící vešli do lesa, kde sice byly vyježděné stopy od lesních dělníků a jejich techniky, ale stejně jsme se místy krásně brodili. Po mírně náročném stoupání jsme dorazili na Posluchov. Tady jsme si v hospůdce dopřáli odpočinek, vynikající guláš a doplnili tekutiny na další etapu našeho putování.
Tato část cesty už nebyla tak náročná, protože cesta byla dobře prohrnutá. Po cestě k Radíkovské věži jsme již také potkávali první sportovce na běžkách a další turisty. Jak jsme se blížili ke Svatému Kopečku tak hustota běžkařů stoupala.
No a tak jsme se opět dostali do výchozího bodu naší cesty a teď mohla následovat již zmíněná odměna , kterou byl oddech v cukrárně, kde si nás již dobře pamatují.
Zašli jsme se podívat i do kostela na Svatém Kopečku. Od schodiště z kopce dolů ve staré aleji směrem na Samotišky jezdili děti na bobech dolů a některé se pak následně nechaly vyvést autobusem zpět na Svatý Kopeček.
Kdosi z nás dostal nápad sejít to dolů z toho kopce a tam pak nastoupit do autobusu, ale nakonec jsme šli na zastávku na Svatém Kopečku, odkud pak všichni vyjma mě odjeli zpět do Olomouce. Já se ještě prošel zpět domů pěšky. Mám to za kopcem a tak proč jezdit do Olomouce.
Příští rok bude desáté výročí tohoto pochodu, tak doufám, že nás bude opět hodně a že přibudou i další nadšenci krásné zimní turistiky. Letošní ročník byl báječný a jistě mohu i za ostatní tvrdit, že jsme si ho všichni skvěle užili.
                                                                                                         
                                                                                   Aleš Příborský
 
 
 
 
 
 
 
přidáno:30.11.2009
  A JE TO 2009
 
Tak nám uplynul další rok a opět na nás čekala už tradiční soutěž v sebeobsluze A JE TO. Tentokráte se konala v sobotu 14. listopadu tak jako vždy v prostorách olomouckého Tyfloservisu, kde si na nás tamní pracovnice a příjemné dobrovolnice nachystaly čtyři zajímavé soutěžní disciplíny.
I letos se našlo spousta nadšenců, kteří se nebáli a s odvahou se vrhli do zdolávání úkolů. Dokonce přibyli i noví soutěžící a také zde bylo několik dětí a vodících psů.
Jako pokaždé  jsme se na začátku všichni přivítali a připili si tradičním nápojem. Poté si nás již začali postupně pracovnice Tyfloservisu a dobrovolnice odvádět na jednotlivá stanoviště.
Pro letošek si vymysleli pěkně různorodé úkoly. Prvním bylo žehlení prádla, dalším chystání jednohubek, následovalo rozložení a složení masového strojku a to nejzábavnější na konec a tím bylo navlékání pánské ochrany na banán.
Z mého pohledu se tyto úkoly jevily jako docela snadné, ale realita byla trochu jiná. Pokud by mě někdo chtěl potrestat a to pořádně, tak vyžehlit kupu prádla je to pravé. Chystání jednohubek, tak aby to trochu vypadalo, je také docela zajímavé. Rozložit a složit masový strojek, to bylo pro mě jako chlapa velmi příjemné. To navlékání ochrany, tak to vůbec nechápu, jakto že byly na prvních třech místech samé ženy, potřeboval bych vysvětlení.
Nikdo z nás samozřejmě nesděloval ostatním, co jednotlivé úkoly obnášejí, jen sem tam proběhla nějaká vtipná narážka, které se porozumělo až se daná disciplína absolvovala.
Během soutěžení panovala skvělá atmosféra, protože člověk potká staré známé a i ty nové a vždy je o čem si povídat a čemu se zasmát. Vždy je také co zakousnout z toho, co každý z nás dobrého přinese a i tohle se stává hezkou tradicí, jako samotná soutěž, při které je vždy spousta legrace a spousta skvělých zážitků.
Vítězem je také opravdu každý z nás a to i pro to, že se nebojí vyzkoušet , třeba něco co ještě v životě nezkusil. Možná pak překoná strach a bude se snažit se o sebe sám postarat, z čehož pak ve výsledku bude mít určitě krásný pocit
Doufám, že příští ročník této skvělé soutěže  bude také tak pěkný  jako letošní a třeba bude krásnější, ale to uvidíme až podle toho co pěkného si na nás opět pracovnice Tyfloservisu vymyslí.
Letos se jim to organizačně skvěle povedlo a moc jim děkuji. Snad mohu touto cestou poděkovat i za ostatní účastníky. Velkou pomocí  byly také sympatické dobrovolnice, kterým toto poděkování patří také.
                                                                                                                                                        Aleš Příborský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno:29.11.2009
  ÚTERNÍ STORY
 
 
V úterý 24. listopadu 2009  jsem měl naplánovanou cestu do naší krásné matičky Prahy. Mé kroky tam směřovaly na jednu zajímavou akci, na kterou mě spiklenecky před časem pozvala kamarádka Mirka.
Původně jsem měl cestovat i s mou kamarádkou Ivou, ale jí to nějak nevyšlo a i proto jsem tak aspoň měl volnou ruku v tom, že jsem nemusel shánět nocleh a po skončení akce jsem kdykoliv mohl jet zpět. Ono mě nakonec i další skutečnosti také donutily k nočnímu odjezdu.
Vezmu to, ale popořádku. Do Prahy mi stačilo přijet až navečer a tak jsem dumal, jak si užít dopoledne.Kouknul jsem do mých informací a hele, ve Vyškovském Tyflocentru mají den otevřených dveří.Jsou tam príma lidi, které vždy rád vidím a tak jsem dlouze neváhal a ráno sedl na autobus směr Vyškov.
Tyflocentrum tam sídlí přímo v základní škole, takže o návštěvnost nebyla nouze. Za tu dobu, co jsem tam strávil, se tam vystřídalo několik tříd a přišli také i další z jiných škol. Je to vždy super pozorovat děti jak se zájmem chodí s bílou holí, zkouší si ozvučené pomůcky a různé jiné věci ze života nevidomých. Jen vodící pejsek Hany se po x krát podané pac a nespočetných pohlazení se potom raději takticky uklidil pod stůl.
Zůstal bych tam ještě déle, ale čekalo mě přece to pražské dobrodružství. Bylo mi raděno, abych jel do Brna a odtud poté na Prahu. Já jsem však usoudil, že z Olomouce jezdí více vlaků do Prahy, proto jsem se vrátil zpět do Olomouce. Všechno mi naštěstí vycházelo perfektně a tak jsem ve tři odpoledne již uháněl rychlíkem ku Praze.
Cesta mi ubíhala rychle. To protože jsem se začal učit braillovo písmo a tak jsem si pěkně pečlivě opakoval písmenka.
Do Prahy jsem dorazil  kolem šesté. Jedna dobrá starší paní mě nasměrovala k východu. Ne že bych to neznal, ale když mi někdo nabídne pomoc, tak já to neodmítnu.
Zmiňovaná akce se konala v Atriu na Žižkově. Prošel jsem tedy v minulosti obávaným šervůdem  směrem k tramvaji. Tři zastávky to teda hledím, myslel jsem, že to bude dál. Vystupuji a samozřejmě od začátku s bílou holí v ruce se rozhlížím svými zbytky zraku po nějakých lidech, abych se jich mohl doptat, kde se od zastávky tramvaje to Atrium nachází.
Vybírám si pána stojícího u stěny budovy, jdu k němu. On si asi ale myslí, že chci projít a tak ustupuje pár metrů směrem k vozovce. Zastavil jsem a počkal až on také zastaví. Potom jdu přímo za ním a ptám se na cestu. V mém případě, mám vždy v Praze štěstí na cizince. Pán byl odněkud z Arábie a s typickým plnovousem vypadal jako z filmu. Jenže jaké překvapení. Řekl anglicky, že není čecha. Já se slušně omluvil, on ale najednou lámanou češtinou říká co potřebujete. Ukázal mi aspoň přibližný směr k mému cíli.
Náš rozhovor ovšem slyšela procházející paní a řekla mi, že jde mým směrem, a že mě doprovodí. Samozřejmě jsme se dali do hovoru. Říkal jsem jí že jdu na koncert do Atria a ona mi sdělila, že to tam zná, že je to tam moc hezké. Kousek před cílem mě opustila, ale samozřejmě mi popsala cestu. K cíli mi pak pomohly ještě dvě malé děti, které byly ze mě trošku zmatené.
Hurá -  stojím v Atriu. Mám hodinu a půl času do koncertu.Ujala se mě ochotná paní šatnářka a s ostatnímy příchozími jsme poslouchali zkoušku interpretů, kteří měli na koncertě vystupovat.
Konečně se také musím zmínit, co to bylo vůbec za koncert. Byl uspořádán k výročí narozenin paní Olgy Štěpánové, se kterou jsem se seznámil na rekondičním pobytu v Luhačovicích. Možná někomu toto jméno něco říká. Paní Olga je zcela nevidomá pěvkyně, učitelka zpěvu, spisovatelka, ale hlavně skvělá osůbka s velkým optimismem a srdcem.
Pro ni měla být má návštěva překvapením, jenže jsem byl odhalen. Když mi její dcera Lucie řekla:" Jé to jste vy ten pán, o kterém mi maminka říkala, že přijede", hned jsem věděl , že se to neutajilo.
Ve foaje jsem se také přivítal s kamarádkou Mirkou. Ona je strašně akční a tak mě tam začala hned představovat svým známým a kamarádům. O konverzaci jsem tak neměl nouzi. Byl jsem za to ale rád, aspoň jsem tam nestál někde bokem sám.
Koncert byl moc krásný. Bývalý kostel, ve kterém se Atrium nachází má skvělou akustiku. Interpreti, kteří pro paní Olgu vystupovali byli všichni   výborní. Ta skvělá atmosféra se špatně popisuje někomu kdo tam nebyl, tak promiňte. Ovšem pořídil jsem audio záznam, jenže je dost špatný, takže bych potřeboval nějakého kouzelníka přes úpravy audio záznamů.
Po koncertě jsem se s paní Olgou setkal a ona byla také ráda, že jsem dorazil. Na nějaké dlouhé rozhovory ovšem nebyl čas, protože tam bylo hodně lidí se kterými se také zdravila A KONVERZOVALA. Nijak mi to nevadilo, důležité bylo přece to samotné setkání.
Tak jsem si aspoň popovídal s Mirkou a ona mě potom se svým kamarádem doprovodila na nádraží a doslova mě dovlekli a ž do vlaku, který odjížděl něco po půlnoci. Prvoplánově jsem chtěl v Praze přespat, ale musel jsem ve středu vézt moji malou neteř do Přerova k doktorovi na kontrolu. Ona byla u nás na chřipkových prázdninách. To byla ta skutečnost, kvůli které jsem v Praze nezůstal, ale v prosinci jedu do Prahy na celý víkend, takže si ji ještě užiji.
                                                                                                                                                       
                                                                                  Aleš Příborský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno:19.11.2009
 
 Milý Ježíšku.
 
 
Předem mého dopisu přijmi pozdrav. Zdravím raději také tvé kolegy ze všech zemí světa. My v Čechách máme totiž neblahou zkušenost. Nikdy nevíme, odkud co přijde. Opěvovali jsme Dědu Mráze,  Santa Klause, mimochodem jeden tu zůstal a řeknu Ti, nic moc Je to lakota a spíš nám bere než dává.
Tebe jsem sice oproti těm předešlým nikdy neviděl,ale jako jediný mi nosíš dárky  poctivě celých 42 let,a to jsem nebyl vždy hodný, abych si je zasloužil.
Dříve, než přistoupím k letošním přáním, chci Ti poděkovat za všechny ty předešlé dárky.A že jich za ta léta bylo.
Samozřejmě že si na všechny nevzpomenu. Na ty nejhezčí však ano.
Bylo mi pět a já dostal svého prvního Merkura. Vzpomínám, jak krásně to cinkalo, když v plechovém nočníku maminka místo hvězdičky v rozkrojeném jablíčku, hledala chybějící šroubky a matičky. A pokojem v tu chvíli nevonělo jenom vánoční cukroví.
No to né. Tomu nočníku a pěti letem se nesměj. Splachovací záchod nebyl součástí každé domácnosti. Aha, a co byl Merkur? Ti dříve narození ví, že to byla stavebnice z kovových součástí.
Na stromečku plápolaly tehdy ještě pravé svíčky a pod ním se batolila malá v srpnu narozená lvice. Moje sestřička Monika. Proč byla tak hlučná dodnes nevím. Asi jí na prdýlku z těch svíček kapal  horký vosk. Nikolaj Nosov, „Neználek ve slunečním městě“, žlutá bible nastávajícího prvňáka.. To ještě byla knížka dárkem.
Čas plynul a lvice povyrostla a já s ní. Najednou stál u stromečku růžolící, obtloustlý, říkejme raději dobře živený mladík. Záchod už byl splachovací, ale ta dederonová košile a pletené chemlonové  kalhoty do zvonu. Brr. Ještě teď mne všechno kouše, jenom si na to vzpomenu.
Pokrok šel mílovými kroky a tak svíčky na stromečku byly elektrické.Pravda je, že u těch voskových se naši nehádali kvůli jejich nefunkčnosti . Také plamínky v nich neplápolaly, ale díky státní zkoušce mého otce z oboru elektro ,osvětlovaly  koberec pod stromkem.   Zdálo se mi, že balíčků je letos nějak málo. Že by jsi slyšel rozhovor ,ve kterém jsem na otázku ,,co chceš letos pod stromeček?,, pubescentně odpověděl: ,,Nic,dárky přece nosí ježíšek,,. Dodatečně se omlouvám,ale byl jsem naštvanej. Celej rok jsem chtěl kolo. Favorita s beranama. A nic.No a přesto že je Štědrej den, ten největší balík je určitě školní brašna pro Moničáka. Jasně je to mazánek.  Ona má všechno a já nic.
Ta blbá hra na hoří, hoří, přihořívá mne vede do sklepa, a tam končí. Němý úžasem a celý zkoprnělý žvatlám  jakési poděkování tobě Ježíšku. Čelisťové brzdy,berany,dva talíře ve předu, a vzadu šestikolečko. No, to puknou kluci závistí.Teď už docela jistě vím, že mě mají ,,naši“ přece jenom rádi.
Několik následujících Vánoc proběhlo v poklidu a tak dalším vzrušením do rodinné pohody, byl příchod Mufa .
Tak Ježíšku, za ni Ti teda  moc,moc děkuju. Tehdá jsem ji, pravda, jenom miloval, ale teď už ji mám doopravdy rád.
No a šlo to ráz na ráz ,rok po roku. První uzlíček štěstí byla Lucinka a ten druhý Monička.
Myslel jsem si, že hezčí Vánoce už nemůžou být.Byl jsem holt mladej a blbej. Že ty nejhezčí vánoce jsou, když můžete svým dětem udělat radost, jsem poznal až když Lucka nad jakýmsi robotem prohlásila pro nás památnou větu:,,jé vobot, to sem si vždycky pfála,,. Na ty rozzářené oči už nikdy nezapomenu.
Pak ale taky přišly nezdary a Tys nás nějak vynechával. Já vím můžu si za to sám.Tak o tom prosím nikde nemluv a těm mejm holkám přines něco pěknýho, že se ještě jednou omlouvám.
No ale nezlob se, to Ti musím říct.Loni jsi mne vyloženě naštval .Táta byl moc nemocnej a já po Tobě chtěl jednu jedinou věc..Pitomý uzdravení pro jednoho človíčka.Co by ti to udělalo?
Když se na to ale dívám s odstupem času, tak to byl v jeho bolesti vlastně milosrdnej dar, že jsi ho nechal odejít.
Do toho ty moje oči. Ach jo.
Asi už Tě zdržuju. Tak tedy k přáním samotným.
Všem hodně štěstí a zdraví
Pravdu a lásku jak klasik praví
Ať lidé hodně čtou Huču
A ta ať jim přináší vždycky jen prču
P.S. Letos už se nemusíš schovávat, já už Tě stejně asi nikdy neuvidím.
                                                                                                        Jarek ats
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno:9.11.2009 
Zajímavé povolání
Chtěla bych se s vámi podělit o dnešní zážitek. Byla jsem totiž pozvaná na exkurzi  do smuteční obřadní síně a jejich prostor. Také jsem mohla nahlédnout do zákulisí „smutečních řečníků“.
Tohle ráno je přímo ukázkově dušičkové. Zatažená celá obloha a drobně prší. Já jsem však zvědavá. V břiše mě lechtá, jako kdybych brzy měla shlédnout nějaký horor. Jdu přece do míst, kam nikdo nechodí příliš rád, a jdu za lidmi, kteří tam pracují.
S Jarkem jsme byli domluvení, že ho počkám u autobusu. Jsem dnes jeho doprovod. Nástup se obejde bez větších problémů.
„Jé, zastavte nám, my jsme ten hřbitov přejeli,“ zaječím, když autobus mine hřbitovní bránu. To, co však nevím je, že se řidič bude s autobusem točit a zajede přímo před ni.
Blížíme se k obřadní síni.  V oparu mlhy vypadá nízká budova téměř strašidelně. Jarek mi však říká, abych šla ne rovně, ale zprava vchodem pro zaměstnance. Zaklepeme na okno a přijde nám otevřít dveře sympatický pán. Smuteční fotograf, dozvídám se. Vcházíme do dveří. Na nich je velikým písmem napsáno:FOTOGRAF, ŘEČNÍK, FARÁŘ. Aha, jsem v útočišti pracujících.
Kancelář je stroze zařízená. Stůl, dvě židle, křeslo, samozřejmě černé, skříň na šaty a zrcadlo. Víc se sem stejně nevejde. Jarek si svléká kabát a pod ním má černý oblek. Tento oděv mu přidává na vážnosti a důstojnosti. Do kanceláře nakoukne další paní v černém a zeptá se nás, jestli někdo nechce kávu. Jarek si s chutí objednává, já odmítám. Nějak nemám v tomto prostředí chuť. Opatrně se ptám na zaměstnance „ spalovače mrtvol“. Jarek se rozesměje“Tady se nezpopelňuje, zde se konají pouze obřady“. Hned je mi líp.
Do místnosti vejde menší blondýnka. Budou se s Jarkem při řečnění střídat.
Sedám si bokem do křesla, abych nerušila. Blondýnka má na sobě černý kostým. Sedá si ke stolu, rozdělává desky a já jsem svědkem porady dvou profesionálů. „Jak mám říct tohle, aby to pěkně znělo a  tohle radši říkat nebudu.“ Blondýnka je zřejmě služebně mladší, zasypává Jarka prosbami o radu. Ten ochotně a trpělivě odpovídá, je úplně v klidu. Nedovedu si představit, jak bych se v té chvíli cítila. Asi bych měla trému.
„Je to zvyk.“říká Jarek. Bere smrt jako něco, co prostě patří k životu. Za naprosto neprofesionální považuje selhání hlasu dojetím, nedej bože pláč řečníka.“ Je to práce, jako každá jiná. Lidi si smutečního řečníka zaplatí ne proto, aby plakal, ale aby kvalitně řečnil. Musíš mluvit s citem, ale nesmíš u toho plakat.“  A kdy se mu řeční hůř? „Když zemře dítě, nebo mladý člověk.“
Najednou místnost ztichla. Oba se soustředí na svou příští řeč. Za dveřmi kanceláře je slyšet tlumený hovor, někdo se nervózně zasměje, snad aby zmírnil stísněnost, která v těchto prostorách panuje.
Blondýnka si rozložila desky a pietním hlasem opakuje: „Náš milovaný dědeček nás navždy opustil….“
Pan nejmenovaný la la la la lá.“Snaží se Jarek. Zpěvem si pomáhá k tomu, aby měl čistý a zřetelný hlas. Opakuje si jméno. Má to těžší, jelikož kvůli ztrátě zraku si nemůže pomoci napsaným textem. Dává si do uší sluchátka a pouští si do nich informace.
„Z nemocnice se již nevrátil“, pronáší procítěně blondýnka.
Dvě děti, pracoval celý život v továrně, pan nejmenovaný lá la la.“
Mluví teď jeden přes druhého. Napětí vrcholí. Pak přijde pan fotograf.“ Jaro, už můžeš.“ Jarek vstává a zavírá za sebou dveře. Jsem zvědavá, jdu za chvíli za ním. Vejdu do místnosti, obložené dřevem a obestavěné židlemi, samozřejmě černými. Čekárna pro pozůstalé, hlásá nápis na zdi. Tak odtud byly slyšet hlasy. Do obřadní síně nejdu. Zdá se mi to vůči truchlícím pozůstalým netaktní. Poslouchám přes dveře. Jarkův hluboký sametový a procítěný hlas se nese až ke mně. Do toho se mísí vzlykot nějaké ženy, posmrkávání ostatních. Obřadní síň znám, tak si ji dovedu představit. Vše potažené černým suknem, vpředu rakev zasypaná květinami, před ní sedí na černých židlích rodina, za ní příbuzní, přátelé, známí. Při zvlášť procítěné větě vzlykot a smrkání zesílí. Je mi také do pláče při těch dojemných slovech a to jsem toho člověka vůbec neznala. Jsem rozhodnutá. Kariéru smutečního řečníka odložím na neurčito. Oplakala bych celé město.
Vracím se do kanceláře. Blondýnka pilně nacvičuje. „Nemáte tužku?“zeptá se mě nervózně. Pak škrtá v textu, přepisuje a polohlasně mumlá.
Vejde Jarek a za chvíli ho střídá blondýnka. Vymění se tak ještě dvakrát.
Nastal čas jít na autobus. Do dveří nakoukne fotograf:“Jarku, mám ti vyřídit poděkování od pozůstalých. Moc se jim tvá řeč líbila.“ Pochvala vždycky zahřeje.
„Na této práci určitě nikdo nezbohatne, ale já ji dělám rád.“dodává Jarek.
Pomalu jdeme hřbitovní alejí. Z obřadní síně vychází hloučky lidí. Polohlasem se baví mezi sebou. Jejich tváře působí vyrovnaně. Život jde dál.
                                                                            Zuzka Z.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno:9.11.2009
Až se zima zeptá...
 
 
  Tak a je to tady. Venkovní teploty těsně nad nulou, na stromech listí pomálu, sluníčko aby jeden hledal na fotkách z exotické dovolené. Je to tak, blíží se zima. A ta „potvůrka“ přijde a zeptá se: Co jsi dělal v létě?
 
  Můžu Vás ujistit, že letos nás nedostane. Většina z nás byla „akční“ po celý rok, nejen v létě. Zúčastňovali jsme se různých výletů, jak do přírody, tak za kulturou, ale i za kouskem dobrého jídla či pití. Byly jsme i několikrát s TyfloCentrem plavat v lázních, někteří reprezentovali prostějovskou odbočku TyfloCentra v Brně na Chrlické žábě, někteří zas SONS v showdovnu na různých turnajích a nebo se chodilo cvičit tajči. Jen tak pro radost jsme si byli zkusit zahrát i bowling a mohli jsme se zúčastnit i rekondičního pobytu v Jeseníkách. Pořádali se různé besedy, probíhal PC klub, snažili jsme se zdokonalovat v angličtině a i naše ruce jsme zaměstnávali při tvorbě adventních věnců a výrobě keramických originálů. V průběhu roku se také úspěšně rozjelo pletení z pedigu. Mohli jsme chodit i relaxovat. Ideální bylo promítání filmů s hlasovou navigací. Pozorování oblohy v prostějovské hvězdárně už tak úspěšné nebylo. Ideální počasí nebylo taktéž na akcích jako byl Bílý den a den otevřených dveří  SONS a TyfloCentra, to nám počasí opravdu nepřálo.
 
  I když do některých akcí zasáhla „vyšší moc“, jakož to počasí, zdravotní indispozice či jiné okolnosti, většina akcí byla vydařená. Takže paní zimo nás nepřekvapíš.
                                                                                                                                                                                                          Radek H.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno: 3.11.2009
 
Otesánkovo prohlášení k světové hospodářské krizi
 
Utahujem opasky jinak prý to nejde
docela jsem žádostiv co  z toho všeho vzejde
Já nebojím se
Už od útlého dětství jsem měl na diety kliku
Na žíněnkách se válel
Při hodinách tělocviku
Nic utahovat nebudu
Vážně mi to nejde
A Amík stejně prohlásil
Že už to brzy přejde
 
Nevěřím na recesi nevěřím na krizi
Tím můžou strašit leda tak
hubeňoury v televizi
 
A stahování opasků?
To jsou pro mne srandy
Jsem od přírody tak tlustej
Že stejně nosím kšandy
                                                                                                                                                                                        Jarek -ats
 
 
 
 
 
 
 
 
 přidáno: 26.10.2009
 
 Jsa na dovolené v zemi svých předků, tato zove se Haná, neměl jsem více, či méně co na práci. Mrs. Watsonová odjela do jakýchsi módních lázní. I holdování národním nápojům jsem měl dost. Takže jsem očekával nudné dny. Jenže vše se naráz změnilo jediným telegramem.  A to ne ledasjakým! Jakmile jsem zahlédl odesílací poštu Londýn, bylo mi naprosto jasné, že telegram je od přítele Holmese a určitě mně zve k nějaké dovrodružné výpravě. A taky ano! Měl jsem neprodleně odcestovat do nějakých Dalešic, které se nachází v pohraničních higlands. Neváhaje, popadl jsem svůj nezbytný kufřík, buřinku a nějaké dýmky. Odebral jsem se na místní stanoviště omnibusů a naleznuv ten pravý, odjel jsem do Brna. Zde jsem přestoupil na poněkud obskurní a přecpaný dostavník, kterým jsem kodrcal k cíli. Ještě mně čekal jeden přestup v nějakých Hrotovicích. Do cíle zbývaly pouhé dvě míle, tak jsem je celkem snadno přetrpěl v jakémsi domorodém landaueru. V Dalešicích jsem se ubytoval, lehce si odpočinul po namáhavé cestě a večer se vydal na průzkum terénu. Sherlock Holmes měl přijet až druhý den, tak jsem jej chtěl ohromit znalostí obce. Vydal jsem se do místního pivovaru, který je údajně proslulý. Vstoupiv do restaurace, byl jsem ohromen osazenstvem. Jakási pochybná společnost v módních oblečcích vedla ještě módnější řeči. Ani jeden domorodec, ze kterého bych páčil nějaké rozumy. Dal jsem si jedno 13°pivo za neřesťanskou cenu. Chtěje si vychutnat večerní dýmku, tuto jsem nacpal a požadoval po obsluhujícím personálu popelník. Byl jsem hrubě odbyt s tím, že jsem v nekuřácké restauraci. Dosti šokován onou skutečností, jsem i já hrubě zaklel (ono zaklení se zde nedá prezentovat) a bleskurychle onen podivný lokál opustil. Jenže co s načatým večerem? Dlouhým cestováním jsem podcenil pitný režim a chtěl jsem svému organismu dopřát dostatečné regenerace. Vzpomněl jsem si na dedukční schopnosti svého přítele a snažil se jej napodobit. Asi jsem se od něj něco naučil, neboť jsem po pár minutách objevil domorodou krčmu, zřízenou v jakési stodole. Bylo mi jasné, že když jsem v pivovarské restauraci neviděl domorodce, musí zde být jistě nějaká jiná krčma. O stodolu byly opřeny nějaké nekvalitní velocipédy, takže bylo zřejmé, že jsem se nemýlil!
     
Maje v brašně fotoaparát, pořídil jem nějaké fotografie. Na prní je vstupní brána do onoho pivovaru. A na dalších jsem již v oné stodolní krčmě. Hostinská mně dostatečně zásobovala iontovými nápoji dosti slušné kvality, kouřit jsem mohl podle libosti. Lehce jsem konverzoval s domorodci. Dozvěděl jsem se například, že provozní z pivovarské restaurace buzna, nekuřák a černoprdelník. Moc jsem oněm výratům nerozumněl, ale statečně jsem se tvářil, že rozumím. Musím se přítele Holmese optat, co ony výrazy znamenají, on to bude určitě vědět, neb se co chvíli nachází v podsvětí. Přibližně po desátém iontovém nápoji jsem se odebral do ubytovny. Jenže handicapován chatrným zrakem a absencí veřejného osvětlení, jaksi jsem zbloudil. Nikde nikdo, každá rada drahá. Náhle se objevil potácející se domordec. Slovo dalo slovo a on mně dopravil do místa odpočinku. Vřele jsem mu poděkoval za jeho pomoc. Pak jsem se odebral na lože k zaslouženému odpočinku.
Ráno, zcela osvěžen, jsem se odebral do místního koloniálu na snídani. Jenře výběr nepříliš velký a tak jsem se odbyl závanem domoviny, tj. anglickou slaninou s nějakým nevábným pečivem. Za chvíli se objevil Sherlock Holmes. A to nikoli sám, ale v doprodu dvou londýnských uličníků a dámy, o které mi tvrdil, že je to jeho asistentka. Odjeli jsme na ubytovnu a k mému překvapení se objevil Holmesův bratr Mycroft i s šéfem oněch uličníků Jerrym S. A taky s asistentkou! To už mi bylo dosti podivné, neb jsem znal odpor obou bratrů k ženám . Nicméně jse se diskrétně nevyptával, očekávaje, že mi to bude nějak vysvětleno, leč nebylo... A také jsem se dozvěděl, že nebudeme pátrat po zločincích, ale zdokonalovat se v kouření. Opět jsem se raději nevyptával, ale tentokrát jsem dostal přehšel informací. Holmes dostal pozvánku na IX. Klání zemí koruny české. Zde jsem již ve svém úsudku nezaváhal. Vzpomněl jsem si totiž na podobné klání před dvěma lety, kde jsme celkem zabodovali. A samozřekmě jsem se začal těšit na bývalé protivníky, kterým jsme slíbili krutou pomstu.
   
Takže jsme opět vstoupili do onoho pivovaru. Byl jsem překvapen tím, že se zde bude kouřit o závod, leč bylo tomu tak. Hned vedle vstupu na závodiště naše dýmkařská srdce zaplesala. Byly zde k vidění mnohé a velmi krásné dýmky. Jak to lahodilo naším zrakům!
   
     
Zde je fotogalerie naší výpravy - dr. Watson, Sherlock Holmes, Mycroft Holmes, Jerry S. a jeho gang. Sherlock usoudil, že jsme již natolik proslulí, že nemá cenu se maskovat. Měl pravdu, protože se naším soupeřům začala třást kolena již při našem pouhém vstupu na závodiště. Tak početnou výpravu ze staré dobré Anglie nikdo nečekal! Pozdravili jsme se se soupeři, představili se pořádajícímu výboru a počali s ochutnávkou piva. Později došlo i na závodění.
   
   
   
   
Po registraci došlo k závodům. Vyfasovali jsme sportovní náčiní a dle pokynů rozhodčího se jali kouřit o závod. Poněkud nevhodně jsem dýmku nacpal a pak se dosti natrápil s jejím rozhořením. Jenže pak se mi začalo dařit. Soupeři, ač mnozí zdatnější než-li já, začali odpadávat. Bylo to oprvdu nervydrásající soutěžení, neb závodníků bylo 92! Přál jsem si skončit alespoň v polovině závodního pole. Nakonec jsem skončil 38.. Což bylo pro mně dost potěšující. Dokonce jsem z naší výpravy skončil jako druhý. Jenže Sherlock Holmes byl v nějaké slušné kuřácké kondici a dobyl 8. místo! Nevíme jak to udělal, ale prostě bylo to tam. Takže mi nezbylo, než se nenápadně pošklebovat soupeřům.
 
Na snímku vlevo je výprava z končin mých předků, tu jsem si obzvlášť vychutnal. Před udílením cen byla krátká ukázka jakéhosi elektrického přístroje. Jerry S. se odvážil nechat na sebe sáhnout nějakou výbojkou, ač pravil, že raději by sahal na ouu figurantku na snímku druhém. To mu bohužel nebylo dopřáno, tak tedy trpěl elektrošoky. Netuším co od toho čekal...
   
 
A došlo i na udílení cen. Naše výprava byla dosti úspěšná, tak jsme měli radost. Doufáme, že naše příští vystoupení bude ještě lepší!
 
 
Z pamětí dr. J. Watsona
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno 29.9.2009
 Chrlická žaba.
 
Pravidelně se opakující ťukání  slepecké hole, náhle přerušilo zaskřípění brzd jízdního kola.
,,Počkejte, pomůžu vám „ozvalo se do ranního úsvitu. Mladý muž, tedy aspoň podle hlasu, mi nabídl, že mne převede přes ulici.Jsem sice velkej, tvrdej chlap, ale taková vstřícnost a já jsem na měkko. Přísloví říká něco o tom nechválení dne před večerem, ale já vím své. Jak to takhle začne tak to skončí taky dobře. Namítnete, že leda tak v pohádkách. Však taky dneska jsem takovej Jarin co si vyšel do světa. V batohu místo buchet černej chleba. A jsem velmi zvědav, kterej kouzelnej dědeček mi za tuto dobrotu splní  nějaké přání.
„Jardo stůj“, ozvalo se najednou za mými zády. Že by už ten dědek? Ale né ,to je Radek. Měli jsme se potkat až u nádraží. Celou noc však nejedl a tak vystoupil o zastávku dřív, aby sehnal něco k snědku. Zásoby z domu sice má, ale přece je nezlikviduje hned na začátku naší pouti. Najít zbytek výpravy v hale českých drah je úkol pro prvňáka.Jednak tam v šest ráno téměř nikdo není.A jednak Mirkova ranní posedlost kávou nás bezpečně vede k nápojovým automatům.
Ahój,zdraví ranní ptáčata . Nazdar, odpovídají suše ti kterým brzské vstávání nedělá dobře jako dědovi Lebedovi.
Tak jsme všichni. Zuzka a Jarek jdou koupit lístky. Zase podražily, no to je hrůza.
Vodicí linka po celé hale je naprosto parádní věc. Plusovébody pro ČD. Než se však dostaneme na peron, tady  je vše při starém. Hlášení drážního rozhlasu oznamuje zpoždění rychlíku na příjezdu o patnáct minut. Panebože co kilometr to minuta. No ještě že nejede z Prahy.Nakonec čtvrthodinka to je nic.A už je tady. Z posledního vagonu na nás mává a volá Aleš. Po celou další dobu bude vystupovat jako samostatná jednotka , ale pro nás je to jednoznačně kámoš a tudíž člen naší téměř olympijské výpravy.
Cesta vlakem, to není nic zajímavého, aspoň pro sleponě. Svačinkou si krátí dlouhou chvíli skoro všichni. Rozmanitost menu je nasnadě. Těžcí atleti bagují bůček a sprinteři jsou na banánech.. 
Zuzka je na tom s dietou ze všech nejhůř.
To, ale popisovat nechci, aby se nám ten příběh nezměnil v horor .
Jarek Petržela jako jediný ostrovid a sportovní ředitel družstva, oznámil blížící se zastávku Brno-Chrlice. Bouřlivou debatu zda k přesunu do místa konání použít „pouličku“ když je to jenom jedna zastávka, jsem zcela nedemokraticky rozhodl naprosto osobitým způsobem. Pěšky nejdu. Nato se vám můžu …a taky jsem už více jak hodinu nekouřil. Na místo samé jsme dorazili ze všech závodníků jako první. Hlas paní, která nás vítala, mi spíš připomínal hlas  maminky, zlobící se nad nezdárným synkem. Později se vše vysvětlilo i s přidanou omluvou.
ÚSP Brno-Chrlice. Tak to je místo dnešních sportovních her. Je čtvrtek 24. září a sluneční paprsky opírajíce se do našich tváří oznamují krásný podzimní den. Jako by nám sluníčko chtělo udělat radost. Jako by i nám chtělo svým teplým pohlazením dokázat, že tu je i pro nás. Pokyny byly jasné. Navléci si vyfasovaná čísla a čekat. Nebyl to problém, neboť prostředí parku působilo opravdu velmi příjemně.
Poslední organizační instrukce před startem jednotlivých disciplín. Určitě vás bude zajímat v jakých že to disciplínách jednotlivá soutěžní klání probíhala.
Bylo jich devět. Showdovn, zvuková pistole, skok do dálky z místa, jízda na duplexním kole, vrh koulí, běh na padesát metrů, hod kriketovým míčkem, šipky a ruské kuželky.
Popisovat jednotlivé výkony našich borců nebudu. To zůstane tajemstvím těch co tam byli, a snad i lákadlem pro ty, kteří by se chtěli příštího jubilejního pátého ročníku zúčastnit s námi.
Nešlo o to vyhrát. I když zrovna já patřím mezi ty, co vyhrávají rádi. Nebudu vypočítávat jednotlivé medaile naší výpravy. Řeknu vám jen, že jich bylo na naší malou výpravu dost. Jedna zlatá, čtyři stříbrné a tři bronzové. Přesto že jde v olympijském duchu hlavně o účast, jejich přebírání bylo příjemné.Výhodné menu v podobě  řízku s bramborovým salátem už jen podtrhlo nádhernou atmosféru celého dne.Byl jsem doopravdy šťastnej. Aspoň pro ten dnešní den.
Cestou zpátky z Chrlic do Prostějova jsme ze sebe chrlily zážitky jeden přes druhého. V Prostějově jsme se rozloučili s Alešem, který dále pokračoval vlakem do Olomouce. Unavení, ale šťastní se rozcházíme domů.
Takže ,,přátelé , kamarádí my vám ty medaile vezeme“.
 
                                                       Jarek-ats-
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno:25.9.2009
 
Ještědská story, aneb dobytí hyperboloidu
                                                          ( 1012 m. n. m. )
 
V pátek 18. září  se opět sešlo několik odvážných, aby pokořili další tisícovou horu, kterou měl nyní být Ještěd.
Z Prahy od Makra na Černém mostě jsme odjížděli s mírným zpožděním, ale cesta směr Liberec poté pokračovala až podezřele lehce. Bylo to asi tím, že jsme nehledali žádné zkratky.
K místu naší ubytovny pro následující víkend jsme dorazili kolem deváté večer. Sice jsme trochu tápali v ulicích Liberce, ale starší činžovní dům,  nacházející se kousek od místní zoologické zahrady byl úspěšně objeven.
Paní majitelka pro nás původně měla tři pokoje, jednu bezbariérovou samotku v přízemí a šesti lůžkové pokoje v prvním a druhém patře. Samozřejmě tu samotku jsme téměř okamžitě zavrhli, ale chviličku jsme si naši šéfku Jitku přece jen dobírali. Společně s námi obývali tento činžovní dům stálí nájemníci převážně nebo možná všichni rómské národnosti.
Páteční večer byl zakončen kulturní vložkou, kterou opatřil jeden z místních obyvatel, když se polonahý, s ručníkem kolem krku, producíroval ze svého pokoje do umývárny a kuchyňky kolem nás, sedících v prostorné chodbě na gauči, křesle a dokonce i botníku.
V sobotu si část pokoje v prvním patře přivstala a odjela koupit proviant, který se v pátek nestihl koupit. Mě se podařilo vzbudit skoro včas, ve stanovenou dobu, osazenstvo našeho horního pokoje. Nasnídali jsme se, připravili si svačinky na cestu, vybavili se tekutinami a něco po desáté jsme vyrazili.
Pod vrchol Ještědu jsme dorazili tramvají. Když jsme dorazili, na výchozí bod našeho treku vzhůru, tak jsme se pro jistotu zašli zeptat do informací, která cesta by pro nás byla nejschůdnější. Byla nám doporučena zelená a nebo to byla modrá turistická značka , přesně si to už nepamatuji, ale každopádně jsme si opět naběhli.
Cesta vedla kolem lanovky, kde nasedala spousta lidí, převážně ale cyklisté, kteří poté sjížděli velkou rychlostí po lesních cestách dolů. No v mých očích s prominutím blázni.
Za lanovkou zpevněná cesta přecházela v lesní a začala nebezpečně prudce stoupat. V některých místech se objevily kořeny, výmoly a dokonce i menší skalky. Zádové svaly jsme si tak někteří opět pěkně protáhli. Po cestě jsme dokonce potkali lidičky s poníkem, ale jeho hřbet byl již obsazen. Poradili nám alespoň lepší cestu k místu zvané Pláně, kde prý dobře vaří. Tam jsme také došli na vrchol. K cíli jsme to měli ještě pěkný kousek cesty a tak jsme si tam odpočinuli a posilnili se. Zbývající cesta byla lepšího terénu a tak jsme došli k výstupní stanici lanovky. Odtamtud byl hezký výhled na Liberec a Jablonec. Náš cíl hyperboloid na Ještědu byl už krásně vidět, ale od horní stanice lanovky to bylo ještě skoro dva kilometry. Zpevněná cesta se krátce pod vrcholem napojila na silnici, která vedla ze spodu. Byl na ní docela velký provoz, hlavně čtyřkolek. Dokonce nás chtěli jedni ochotní motoristé na jednu naložit a vyvézt nahoru, ale to by byla teda pěkná ostuda, nechat se vyvést nahoru po tom co jsme absolvovali.
Konečně jsme stanuli nahoře u hyperboloidu, který byl postaven v šedesátých letech dvacátého století, místo vyhořelé chaty. Jeho architektem byl Karel Hubáček.
Byla rozdělena vrcholová prémie Studentská pečeť a po občerstvení a nutném zdokumentování našeho úspěšného výstupu jsme provedli sestup dolů. Cesta dolů po silnici se některým z nás zdála nudná a tak jsme zkoušeli najít nějaké zkratky. Jelikož byla docela pokročilá odpolední hodina a hrozilo zatmění, bylo usouzeno, že po silnici to bude nejrychlejší. Zdárně jsme dorazili dolů k bodu, odkud jsme dopoledne vycházeli. Tady jsme počali hledat nějakou hospůdku, kde bychom příjemně ukončili krásný slunečný den. V blízkosti žádná vhodná nebyla a tak jsme se nalodili opět do tramvaje. Pana řidiče jsme se optali, jestli neví o nějaké hospůdce po cestě a byla nám doporučena prý výborná pizzerie. Nelhal, byla výborná a všechny pochutiny, které jsme si tam dali taktéž.
Dobelhali jsme se zpět na naši ubytovnu a šli hned spinkat.
V neděli ráno, po snídani jsme demokraticky odhlasovali jedenáct ku jedné, že se půjdeme podívat do zoologické zahrady a když bude čas tak potom do centra Liberce. Neděle byla opět krásně slunečná a tak to byl v ZOO příjemný relax. Poprvé v životě jsem viděl slona a bílé tygříky, no paráda.
Po příchodu ze ZOO se, jak se předpokládalo, do centra nikomu nechtělo a tak jsme se rozhodli, že se zabalíme a pomaličku vyrazíme k domovu.
Rozloučili jsme se, a vzhůru do Prahy. Cesta proběhla v klidu a já zamával Praze z rychlíku směr Moravská země.
Pokud další tisícovky budou skvělé jako Ještěd 2009 tak nebudu váhat a rád se opět připojím. Jsem také zvědav, jaký stupeň obtížnosti si příště zase sami zvolíme (úsměv).
                                                                       
                                                                             Aleš
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno: 9.9.2009
  Slib vodicího pejska
 
Slibuju dnes přede všemi
Jako pejsek krásnej
Budu vodit svýho pána
Aby byl zas šťastnej
Aby mohl jako všichni
Třeba každej den
Do práce, školy, do hospody
Nebo jen tak ven
 
Slibuju dnes přede všemi
A hlavně sám sobě
 Budu věrný svému pánu
V každé roční době
 
Slibuju dnes přede všemi
Po pejskovsku  packoudání
Pokud budu zdráv a moci
Splním každé jeho přání
 
 
Na mou duši na psí uši
Jako pejsek krásnej
Budu vodit svýho pána
Aby byl zas šťastnej
 
                                                                                                        Jarek –ats-
věnováno škole vodicích psů pana Milana Dvořáka 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
přidáno: 8.9.2009
Exkurze do knihovny
 Tak jsme se zase jednou rozhodli, že uspořádáme exkurzi do knihovny. S ochotnou paní v knihovně jsem si domluvila, že tam půjdeme v den, který není určený pro veřejnost. V klidu si projdeme celou budovu, vše si osaháme, necháme si vysvětlit postup a pravidla při půjčování zvukových knih a v klídku a pohodě půjdeme domů.
První dorazila na smluvené místo Evka. Já a Mira jsme přišli  o něco později, ale pořád to bylo ještě v normě. Čekali jsme na Jarka, který nás varoval, že to určitě na čas nestihne, protože studentky-dobrovolnice ho měly z domu vyzvednout později. Nakonec dopelášil včas s pusou od ucha k uchu, obklopen z každé strany krásnou studentkou.
V knihovně na nás byli připraveni. Paní Maruška si nás vzala na starost a po celou dobu se nám opravdu věnovala. Prohlédli jsme si prostory, osahali pulty a pultíky. Vysvětlila nám pravidla a postup při půjčování, věnovala seznam zvukových knih, dramatizací a komentovaných DVD. Někteří se i zaregistrovali, prostě vše probíhalo přesně tak, jak bylo naplánováno.
Cesta domů probíhala taktéž pohodově. Studentky – dobrovolnice se od nás po domluvě odpojily,Evka po našem ujištění, že cestu ve třech hravě zvládneme, také. Vždyť Jarek s Mirkem tuto trasu znají jako své boty a byť oba nevidomí, zvládají ji skvěle.  Mě ovšem zavrtal v hlavě červíček dobrodruha a klukům jsem navrhla, že půjdeme zkratkou. Oni jako správní chlapi nadšeně souhlasili. To se nemělo stát.
„Čoveče tady je taková jáma, já to určitě neslezu, taková díra obrovská“, mudroval si pro sebe Jarek. Zaměřila jsem svůj pohled jeho směrem. Před ním byl obyčejný obrubník a pod ním kanál. Jarkovi se podařilo strčit hůlku přesně do volného prostoru v mřížce. Ujistila jsem ho, že když hůlku vytáhne a posune o pár centimetrů dál, že určitě nahmatá pevnou matičku zemi. Dna kanálu by se asi těžko dotkl.
„Jéje“ vykřikl Mirek a dal se do boje s dlažbou chodníku, která mu uvěznila jeho hůlku. Bitvu nakonec vyhrál,  ovšem za cenu pochroumané koncovky. Do třetice jak se říká, všeho dobrého i zlého, Jarek se políbil s větví javoru, která zákeřně čouhala zpoza rohu tak, že jsem ji nestačila zahlédnout včas.
Nakonec vše dobře dopadlo. Mira si nechal napsat novou hůlku a Jarek holt jednou snědl studený oběd. Já jsem se vrátila do práce o hodinu později, než jsem předpokládala.  Příště si zkrácení cesty zřejmě pořádně promyslíme.
                        zuzka
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
   
 
přidáno: 2.9.2009 
 
Bílý den
Otevřeným oknem obývacího pokoje se dovnitř pomalu stěhoval nový den. Osmnáctý v řadě měsíce července léta dvoutisícího devátého. Opatrně jsem se posadil na posteli ,,to kvůli těm motolicím“,no však to znáte. Odvážně jsem vystrčil hlavu z okna a nastavil svoje tváře směrem k slunci. První paprsky mne polechtaly na lících a zdálo se vše jasné. Tak nám ten“ Bílej den“ přece jenom vyjde, navzdory všem škarohlídským předpovědím počasí. 
Muf nachystal snídani, poslední úpravy, naložit auto a jedem. Jo, že nevíte kdo nebo co je Muf? Meine universal frau. To je moje universální žena. Moje oči, můj pomocník, ,,můj úplně největší kámoš“. My chlapi to neradi říkáme, i když to tak je, tak teda krucifix ať už je to venku, moje největší a jediná láska .
Špenát, tak říkáme naší zelené Felici kombi, byl narvanej k prasknutí a to jej ještě čekala zastávka u Orla. Aha, vy už zase nevíte, co má vznešený dravec společnýho s naším dnem? To je jednoduché vysvětlení. Vůbec nic. Říkám tak své ségře Monice. A neptejte se zase proč. Nemusím vám snad vysvětlovat morální vlastnosti krále dravců. Ostatně nejsem ornitolog. Orel pro mne prostě představuje eleganci, ušlechtilost, odvahu a vytrvalost.
Tak jedem. Směr Hamry. To je nádherná vesnička asi dvanáct kilometrů od Prostějova. A tady se odehrává děj našeho příběhu, tady bude ten „Bílej den“. Sraz byl určen na osm třicet. Mluvící hodiny ohlašovaly osm dvacet devět, když jsme se blížili k samému cíli. Naplněn uspokojením, že jedem na čas, jsem na chvíli přestal nervózně vrčet. Ježíšmarjá, teď jak mluvím o tom vrčení, já úplně zapomněl na našeho Badíka. Tak tedy dámy a pánové, dovolte, abych vám představil našeho čtyřměsíčního pejska Bada. Labrador, narozený na Josefa v Hluboké nad Vltavou, dostal jméno Fanfán, ale já mu říkám Bad. Potřebujete -li nutně vědět proč, tak vám prozradím, že mu říkám podle Robinsonova psa. Mezi tou krásou kolem sebe, kterou nevidím, si totiž připadám stejně osamocen.
Jedeme na čas. To mám radost, neboť nesnáším nedochvilnost a přísloví, že přesnost je výsadou králů, mi velmi lichotí. Muf ještě podotkl, že králové chodí o pět minut později, ale to už jsme vjížděli do areálu. Byl jsem překvapen, že přijíždím jako ten třetí vzadu, poněvadž Mirek i Zuzka, jako velitelé vozů, už byli na místě. Pozdravit Radka, Zdenka, jmenuji jenom ty, které po hlasu bezpečně poznávám, a jdeme na to. Já s Mirkem jsme regulerní sleponi, takže my budem sedět, radit a buzerovat, a vy ostatní, chásko, makat.
Během několika desítek minut se mění přírodní amfík v kýčovitou, všemi barvami hrající, ale nádhernou pouť.       Do prdele, aspoň na chvíli vidět. Promiňte, ale ze mě to tak vyjelo.
Alča je tady, hlásí mi Zuzka ve chvíli, kdy jsou stanoviště v plném proudu příprav. Uvědomuji si, že mám problém.       Dvě Zuzany, na které potřebuji celý den volat. Tedy kromě Zuzky Znojilové je i Muf Zuzka. Křtím Tě tedy, Zuzko Znojilová, tímto na ZZ . Neklekej, nemám meč. Nemaje fousů, byla přesto brzy Radkem upravena přezdívka na ZZTop. Očekáváte-li, že přejmenuji svojí ženu podle své oblíbené knihy jako Bada, tak jste na omylu. Pátek ani jiný den v týdnu mi prostě nepřijde jako jméno pro ženu vhodný. A už vůbec si nechci domýšlet, jak by na ni večer pokřikovali, dal-li bych jí například jméno středa. Prasáci.
Dříve, než se začnou scházet první návštěvníci, je nutné jednotlivá stanoviště vyzkoušet.
Orel a Zízítap, to jsou první dva odvážlivci. Promiňte, odvážlivkyně. My chlapi sedíme, a tiše plivem na osmičku. To víte, když to není na čas a nepadají góly, nuda. Natoč mi ještě jedno a dem na to. Mirek a já, dva nefalšovaní tyflomani, vedle sebe. Pichtův psací stroj a u něj s dcerou Radkou Mirek. Neúnavně a zasvědceně uvádí příchozí do světa věčné tmy. Říkám si, že jsme se měli přesadit. Po jeho výkladu u počítače, který mám předvádět, budu vypadat jako blekota. Jsem sice profesionální řečník, ale přece jenom smuteční . Ve volných chvílích debatujeme, co příští rok vylepšit. Rozhodně začneme až odpoledne. A ta zvuková pistole, co nám už notnou dobu leze na nervy svým ,,kvílulajdátydlíkví,, , musí co nejdál od nás, nebo my od ní. Tandemové kolo, to je jiná, ticho klid a ještě se svezu, neboť právě příchozí prostějovská televize potřebuje nějaké ty záběry.
Muf, dcera Lucka a holky Jorníčkovi , to je sehraný tým, který se střídá u stanoviště prostorové orientace.
Nemyslete, žádnej suchopár. Soutěžní a úsměvnou formou si můžete vyzkoušet takovej obyčejnej den nevidomého.“Něni ruma něni šturma“ cituje klasika Libor, který je spolu s Haničkou   přidělen k obsluze zvukové pistole. Začínají postrádat špunty do uší.
Tím hodným strýčkem bude pro dnešek Zdenek. To je manžel Zuzky. Tedy né té mé, ale té své. Teď jste z toho pramálo moudří. No to neva. Zkrátka, Zdenek dnes nafukuje balónky, kterými s úsměvem obdarovává nejen děti. Vedle něj Alena se Zuzkou Zízítapem prodávají za symbolický peníz keramické výrobky našich členů. To víte ,,svatba stála peníze,,.
Možná si říkáte nic moc. Tak tedy pro vás, co jste nepřišli, tahám eso z rukávu. Vynikající makrely, fantastická uzená žebra, pivíčko jako křen, a to vše za pár korun.
Všechno je to pravda, stejně tak jako je pravda, že ve tři hodiny začalo pršet a přestalo jen na chvíli. I ta však stačila, aby místní hasiči zapálili slíbený táborák.
Ach jo zase mám chuť klít.
Večer proběhla taneční zábava a karaoke show, kde jsme objevili spoustu nových talentů. Ale o té už Vám vyprávět nebudu. To bude tajemství nás co jsme byli.
Že by jste přece jenom chtěli vědět, jak to tam vypadalo? Tak přijďte za rok. My, když budem zdraví, tak tam budem. Tak za rok ahoj v Hamrech.
                                                                         Jarek ats
 

 
                                                                                                               
                                                                                                                                                           
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 ⇔⇔⇔
"Nedat druhému možnost vyniknout znamená,
zcela přijít o možnost kritizovat jeho práci." 
 
 ⇔⇔⇔
 
 
 
 
 
 
 
přidáno: 29.8.2009
 
Mrtvý
 
Nemám rád noc, ale miluju sny. Ne, že by se mi zdály samé příjemné věci.To ne.Ale V každém i v tom nejošklivějším snu naprosto jasně a zřetelně vidím. Aspoň do té doby než se probudím. Zklamání z procitnutí je vždy tak velké, že jej musím kompenzovat nějakou činností.
Jsem prý poťouchlík, ťululum, zastydlej puberťák a cvok. Aspoň tak to říká Muf vždycky, když vymyslím nějakou koninu. A to já, a to mi věřte, k smrti rád. Většinou mi dělá velikou radost někoho nachytat a udělat si z něj, jak se říká, dobrý den. Tentokrát jsem ovšem do oné vykopané jámy zahučel až po uši.
Slunce svítilo a intenzita jeho paprsků nabývala na síle. Bylo takové to lepivé odpoledne, kdy se vám nechce ani hýbat, natož přemýšlet.
No, hýbat se mi tedy nechce nikdy. I o vánočních  svátcích, kdy je příjemně chladno, je pro mne velký problém vytáhnout si zpříčenou kost z krku. Tak jsem líný.
Ale přemýšlet, nebo lépe řečeno vymýšlet kraviny, tak to můžu skoro kdykoliv. Na to jsem kadet.
Nevím, co dělali zrovna svatojánští broučci, když se  slunce klonilo k západu,/mimochodem všimněte si ,že slunce oproti politikům je jediné politicky stálé, protože co je svět světem, vždy vychází na východě a kloní se k západu/ ,ale já se rozhodl věnovat výcviku Bada. Kdo to ještě nevíte, tak to je náš pejsek. Totiž oblíbená činnost nudících se pánů, je buzerovat někoho druhého. Zabijete tím nudu a dokážete si, že jste pán tvorstva.
Jenže co? Sedni, lehni, a takové ty běžné povely, už vcelku ovládáme. Samozřejmě za frolíka. Dělat,,paničku,“kdy pejsek leží na zádech s roztaženýma tlapama, mi připadá za prvé nechutné a za druhé mi to připomíná spíše ožralýho automechanika, kterýmu odjeli s autem, pod kterým ležel.
Mrtvý. Jo, tak to je ono. Povel, při kterém pejsek lehne na bok a předstírá , že je mrtvý. Že to není nic neobvyklého? No počkejte, nepředbíhejte událostem. Rozhodl jsem, že místo hlasového povelu takto Badík učiní poté, co si, dámy prominou, prdnu nebo aspoň tak učiním pusou. No nedělejte obličeje, do školy jsme chodili všichni nebo ne?
Už jsem si představoval, jak bavím společnost nacvičeným kouskem, ale nic moc. Ňák nám to nešlo. Hubu jsem měl nateklou jak černošskej trumpetista a na ruce opar od zápěstí až po loket, a Bad furt nic. Asi je toho na něj naráz moc. Vzpomněl jsem si na radu, že nové povely mají být maximálně tři a dost. Tak to jsem asi přehnal. Zítra je taky den. Ráno jsme se vypravili do města. Běžné   povinnosti. Vyzvednout podklady do práce, nakoupit frolíky , na kterých zavisí úspěch výcviku, a tak dále.
Sluníčko už tak nepražilo jako předešlý den, ale dusno bylo stejně k zalknutí, takže krátký odpočinek na autobusové zastávce přijde vhod mě i Badíkovi.
Nahmatal jsem holí lavičku. Byla prázdná. Spokojeně jsem usedl. Asi tady nikdo není, pomyslil jsem si, a hlasitě si po pravé jadranské zmrzlině ulevil. Nevím jak to máte s pamětí vy, ale já když se učím nějaký text ,většinou se mi vybaví až druhý den. Bohužel i Bad si až dnes vzpomněl na včerejší lekci. Po té, co ze mne vyšel ten dunivý zvuk, podpořený masivní, léty na čerstvém vzduchu vyzrálou dřevěnou deskou vynikajících rezonančních vlastností, což mohu jako muzikant potvrdit, Bad padl jako podťatý a dělal mrtvého.
Rozhodně to nebyl žádnej ticháček. Spíš Ruprecht, což je prd  vejpůl tělo rvoucí. Že nejsme na zastávce sami, jsem poznal podle dusivého smíchu, kterého byla okamžitě plná čekárna.
Kdo jinému jámu, sám do ní.
Celou cestu domů jsem spílal Badovi, ovšem neprávem. Udělal přece jenom to co jsem po něm chtěl. A tak tu sedím a červenám se ještě teď. Ale co, trošku dobrého jídla a člověk zapomene na vše. Opečený salám, hrachová kaše a čerstvý chléb. No uznejte, že to člověk zapomene na lecos.
I když, počkejte, teď mám nějakej divnej pocit.
 Ježíšmarjá, Bade, ty už zase děláš mrtvýho.
 
                                                                                                                                                                                                Jarekats
 
                     
 
           
 
 
 
 
                         
 
 
 ⇔⇔⇔
 
 Na trhu práce
Potkal mne mladistvý parazit,
prý, že by chtěl konečně prorazit.
S laskavým úsměvem říkám mu:
"Ty hloupé, cizopasné mládě.
Tak to zkus na Hradě,
vždyť všichni tví kámoši
už sedí ve vládě."
 
           Jarek ats
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Krátká jihočeská balada o stavu na oděvním trhu
 
Kdybych z všech ovcí světa
v jednu nit spředl to prapodivné rouno,
pavoučci by usoukali,
borůvky mu barvu daly,
rákosník prodal by,
a já zas bych měl houno.
 
 
 
Jarek ats
 
 
 
 
 
 
 
 Zubařská moudra
 
Lépe, když z huby padají blbiny,
než by z ní padaly kusy skloviny
 
 
Jarek ats
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
⇔⇔⇔
 
 
 
Příběh, téměř kriminální
Vykradli nás. Tak to na moc velkou jundu nevypadá. Ale co, ona to byla spíš klukovina, než kriminální zápletka. Zkrátka, kamarád mé dcery, nemaje doma příležitostí, se rozhodl opatřit si počítač, po kterém tolik toužil po svém. Všechno už je to dávno pryč a z onoho poberty je dnes slušný člověk.
Na vše mi tak zbyla pouze úsměvná vzpomínka na vyšetřujícího policistu. Neustálým škrábáním se v hlavě mi někoho připomínal. Colombo to nebyl. A už vím. Laurel a Hardy. Bohužel nikdy nevím, který je který.
Po dvouhodinovém výslechu se ve mne mísil vztek s bezmocí a nutkáním výbuchu smíchu. Ten na sebe nedal dlouho čekat. Onen policista, budeme mu tedy říkat Hardy, se zvedl a přešel k počítači, aby vše sepsal.
Celé tři úhozy za minutu. No to je jak ve špatným filmu. Hardy snad zkouší co vydržím. Za další hodinu bylo jasné, že nic nehraje . Je pravej .
 Koutky úst mi počaly pocukávat po té, co se rozhodl přistoupit k tisku onoho protokolu. Až později jsem se dozvěděl, že jeho původní povolání je mechanizátor zemědělských strojů.Tedy nic proti traktoristům. Bez pluhu bys nezoral , bez kosy bys těžko žal.
Zapomněl jen zadat tisknout aktuální stránku a tak počítač začal chrlit listy, jak Večerníček na své  každodenní pouti.
Hardy pobíhal okolo a klel tak, že jsem si ho dokázal živě představit za volantem, jak obhospodařuje širé lány.
Bylo mi jej líto a taky těch hodin co tady čumákuju. Poradím mu, třeba se neurazí.
„Musíte si upravit nastavení tisku.“ Civěl na mě. Tak upravit kravatu to by ještě chápal.“ No, poklepejte na příslušnou ikonu.“
 To co následovalo, bylo něco jako sci-fi. Hardy ohnul svůj ukazovák a zaťukal s ním na obrazovku. Ještě než jsem vybuchl smíchy, stačil jsem dodat „tam né, to musíte dole na liště.“ Přesunul svůj mohutný prst a začal klepat na lištu masívního dubového stolu, na kterém počítač stál. To byl konec. Od pokuty mně zachránili příslušníci, kteří se ve vedlejší místnosti za pootevřenými dveřmi chechtali tak, že Hardymu praskly nervy, a ze služebny prostě utekl. Snad na vždy.
K mému překvapení mě zanedlouho stavěl při silniční kontrole. Zase mi ho přišlo líto. Zrovna vyfasovali nové alkohol testry. Koukal nechápavě chvíli na přístroj, chvíli na mě. Můžu vám poradit? Nasucho polkl, vrátil mi doklady a se slovy ,,pane řidiči jeďte“ se semnou rozloučil.
A teď, diky  své slepotě, můžu říct, že na vždy. Leda snad, že by jsme se potkali až tam, „na onom,“tedy pokud tam budou tandemové traktory.
 
Jarek ats
 
     
 
 
 
 
 
 
                               
 
 
                                    O zvířátkách
 
 
Žil kdysi jeden, ne moc starý slon.
Byl však už nemocný, byl slepý,
a pomalounku chrom.
Jeho oči vyhaslé jevily se stále veselé.
Čím víc však chřadl, tím silněji v nich psáno bylo,
jak příliš scházejí mu přátelé.
 
Měl svoji slonici a slůňata, to ano.
A všichni ho měli rádi. On však chtěl víc.
Chtěl ještě žít, chtěl se smát, mít přátele.
Chtěl opravdové kamarády.
 
Když jednou slon,
vraceje se smutně z práce domů,
ťukal na vrátka,
tu paní slonová řekla: „a dost!“
Zároveň zlost a zároveň lítost cloumá s ní.
„Snad pomůže tomu slonovi,
když zavedu ho mezi jiná zvířátka.“
 
A šli tedy, a měli zdá se štěstí.
Hned kousek od domku potkali opici,
jak sobě v prsa buší a přeradostně vřeští.
Ta opice ječela a dělala opičí kusy.
A slibovala, že slony a zvířátka vůbec,
prý má ráda.
A že zná krtka
a tak budeme mít společného kamaráda.
 
Slon kouká a diví se:
„Ten krtek je ale malý.
Já chobot, on nic.
On chmýří na hlavě, a já nic.
A kde já tuk, tam on samé svaly.“
 
Velký slon a malý krtek.
A najednou je jim zase krásně,
byť oba slepí.
Alespoň v téhle pohádce už zase vidí jasně.
 
Jsou oba samečci.
Lovit už nemůžou a tak si chtějí aspoň hrát.
Tu vzpomenou si na opici, jak chvástala se,
že bude jejich kamarád.
Volají opici.
Ta když to slíbila, tak ať jim pomůže.
Opičí láska. Nemá čas. Nestíhá.  Opravdu nemůže.
 
Smutní a zklamaní teď jsou oba přátelé.
Zda malý, či velký, tu nehraje roli.
A opice? Ta jako by nic, vypadá vesele.
A z krtka a slona jsou najednou voli.
 
 
Slzičky, a hlavy svěšené, baví se spolu.
Potkají žirafku, jak tiše poslouchá
a moudře dívá se dolů.
Kdo naslouchá druhému a chce si sním hrát,
je pro všechna zvířátka,
a to platí i pro voly,
nejlepší kamarád.
 
Poučení nakonec?
Nebude. Toho prý každý má dost.
A tak aspoň happyend.
Teď slon, krtek a žirafka jdou světem,
jen tak pro radost.
                                Jarek ats
 
 
 
 
 

 

 

 

  

   

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz